Abramovič versus Berezovskij
Nejvyšší soud v Londýně minulý pátek odmítl žalobu Borise Berezovského (na snímku) na Romana Abramoviče. Může tak zapomenout na 6,5 miliardy liber, které po majiteli fotbalového klubu Chelsea požadoval. Proces byl ostře sledován, protože šlo o jednu z nejdražších právních bitev v Británii s náklady okolo 100 milionů liber. Navíc se zajímavým způsobem odkryly byznysové praktiky postsovětského Ruska.
Šestašedesátiletý Berezovskij obviňoval Abramoviče z vydírání, porušení důvěry a nedodržení smluv, když ho donutil k odprodeji podílu ropné společnosti Sibněfť za „pouhých“ 1,3 miliardy dolarů. Ambramovič to odmítal s tím, že naopak Berezovskému postupně vyplatil 2,3 miliardy dolarů za politickou ochranu v době, kdy budoval své impérium. S pomocí armád právníků se oligarchové obviňovali z neúcty i poskytování nepravdivých důkazů.
Podle agentury AFP proces vyústil v rozhodnutí, zda se dá více věřit jednomu, nebo druhému oligarchovi. Spor stál především na prohlášeních Berezovského, jehož soudkyně Elizabeth Glosterová označila za výrazně nespolehlivého svědka, který si pravdu upravoval podle svých cílů. „Občas se snažil vyhnout odpovědím na otázky přednášením dlouhých a irelevantních proslovů nebo tvrzeními, že zapomněl fakta, která předtím vděčně uváděl do svých svědectví,“ uvedla také soudkyně v souhrnu rozhodnutí, které bude celé zveřejněno v polovině září.
Berezovskij, který byl na rozdíl od Abramoviče u soudu přítomen, patří do „kremelské rodiny“ Rusů s vlivem na bývalého prezidenta Borise Jelcina. Svou moc si mohl užívat především ve chvílích, kdy Jelcin nechával kvůli chatrnému zdraví důležitá rozhodnutí na svých poradcích. Kdysi Berezovskij prohlašoval, že měl podíl i na výběru Jelcinova nástupce Vladimira Putina. Je-li to pravda, spíše na to doplatil. V roce 2000 totiž musel z „putinovského“ Ruska uprchnout.
l
