Pirátský poslanec Jakub Michálek se žalobou domáhá zveřejnění Národního investičního plánu. Bizarnost jeho konání je pozoruhodná. Vytrvale se domáhá čehosi, co neexistuje a nikdy v představené podobě existovat nebude. Zřejmě to, co je jasné každému, kdo něco ví o veřejných financích, potřebuje mít potvrzeno soudem.
Piráti se navzdory svému pojmenování stále domáhají čehosi žalobami či žalováním po všech nádražích, což zřejmě přitahuje pozornost voličů, které chtějí oslovovat, nicméně to dost připomíná již trochu obehrané heslo „všeci kradnů“. A při vší kritičnosti k jeho osobě, musíme konstatovat, že Andrej Babiš je v této disciplíně pořád lepší než Michálek.
Má být Národní investiční plán zveřejněn?
Navíc to vyvolává jisté pochybnosti, co že za pendrekářský režim se nám ta strana městských liberálů chystá zavést po svém volebním vítězství. Z postupu v Pražské plynárenské, kde zuřivě vymáhají odchod jejího šéfa na základě toho, že „jedna paní povídala“, a tudíž jde o netransparentní a nedůvěryhodnou osobu, jde docela strach. A vypadá to, že bychom mohli také pokročit z deště pod okap.
A samozřejmě, že bizarní je i Národní investiční plán vytvořený z toho, co si všechny úřady, co po Česku máme, sepsaly svá vánoční přání a teď z toho kdosi na ministerstvu pro místní rozvoj sepisuje pěknou pohádku pro malé děti.
Realitu vidíme v právě projednávaném rozpočtu, kde je na kapitálové výdaje vyčleněno, včetně peněz z evropských fondů na již schválené a dokončené projekty 135 miliard. Podle prezentace investičního plánu by však mělo být investováno do roku 2022 ročně nejméně čtyři sta miliard. Už jen ta čísla jsou absurdní. Co na tom vyřeší česká justice, ví asi jen Pirát Michálek. Mimochodem, o tom rozpočtu bude sám hlasovat.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
