Po létajících paprskometech budou světlem pálit už i lodě
Zdá se, že se blýská na nové časy. A to doslova! Rok 2010 se v dějinách vojenství stane mezníkem v užití laserových zbraní. Děje se tak v době, kdy slavíme půlstoleté výročí existence soustředěného světelného výboje. Proč ale milník? Už 11. února se v USA uskutečnily první úspěšné střelby protiraketového letounu Boeing YAL1-A neboli upraveného Jumbo-jetu B 747-400F, který v letu sestřelil laserem typu COIL (Chemical Oxygen-Iodine Laser) balistickou střelu. Koncem května pak US Navy využilo laserového systému společnosti Raytheon, jímž nad Pacifikem „sundalo“ bezpilotní létající prostředek. Laserové války tak po dekádách výzkumu přestávají být pouhou science-fiction, nýbrž realitou 21. věku. Zvýšit se má přesnost i účinnost palby. A co je prý nejlepší: nemusíte se příliš starat o munici.
Do UFO paprskem! Jak se to seběhlo? Koncem července na výstavě ve Farnborough uvolnila armáda video, jež vypadá tak trochu jako záběry hořícího UFO… Ultramoderní námořní zbraň známá jako Laser Weapon System zaměřila pomocí senzorů a světelným výbojem zneškodnila čtyři bezpilotní letouny poblíž tichomořské základny na ostrově San Nicolas. Podařilo se to díky šestici laserů se společným výkonem 32 kilowattů. Střelecký úspěch se může dle odborníků stát zásadním přelomem ve vývoji těchto zbraňových systémů, které americké firmy (a hlavně daňové poplatníky) stály již miliardy dolarů. Předchozí testy v roce 2006 a 2008 dokázaly zničit laserem stojící minomet a následně též nad zemí letící šrapnel. Blýskání nad vodou však bylo odolnějším ořechem. „Pro laserovou technologii šlo o nepříjemnou potíž. Laserem vylepšený systém Phalanx ukázal značný potenciál, zbraň bude instalována na jednu z testovacích lodí námořnictva, ale i v případě úspěšných zkoušek nebude zbraň plně připravena k bojům dříve než v roce 2016,“ řekl magazínu Scientific American viceprezident Mike Booen odpovědný v Raytheonu za pokročilé bezpečnostní technologie a systémy s řízeným tokem energie. Výzkumu laserů se věnují i další korporace: Northrop Grumman už léta pracuje na laserometu o síle 100 kilowattů (Joint High-Powered Solid State Laser), který by měl čistit nebesa od nepřátelských raket.
Místo nábojů světlomety „Testy v San Nicolas prokázaly vojenskou použitelnost laserových systémů v námořních podmínkách,“ pochválil výsledky kapitán David Kiel, manažer projektu. Palebný systém Phalanx s 20milimetrovým kanónem Gatling, schopným vypálit 4500 ran za minutu, užívá americká armáda proti letícím trhavinám již řadu let. Nahrazení laserem by prý mohlo zvýšit jeho přesnost i účinnost. Jak ale sám Booen přiznává, armáda nebude mít o „blýskající dělo“ zájem, pakliže se nepodaří zdvojnásobit až ztrojnásobit současný dostřel a hlavně výšku, do které dokáže vypustit smrtící výboj. Konkurenční Northrop Grumman chystá na konec letošního roku zkoušky prostředku Maritime Laser Demonstration s nižším výkonem 15 kilowattů, který by měl chránit lodě před simultánním útokem malých plavidel. Jde zřejmě o obranu proti teroristickým akcím, protože se kvůli omezenému výkonu předpokládá především ničení člunů ze dřeva nebo sklolaminátů, případně i vznícení paliva.
Létající Hvězda smrti? Laserová pevnost s názvem ABL není vedlejším projektem české bezpečnostní agentury, ale létajícím nosičem výkonného paprskometu COIL. Do Boeingu 747 se zvláštním nosem jej pomohli instalovat i čeští vědci z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. „Naše spolupráce s laboratoří US Air Force začala v roce 1997 formou jednoletých až maximálně tříletých grantů,“ řekla předloni týdeníku EURO Jarmila Kodymová. Její pracoviště je zaměřeno na výzkum výkonového plynového laseru COIL. Laser je čerpán energetickým molekulárním kyslíkem, který je produkován chemickou reakcí. Díky tomu mohou být generovány výkony až na úrovni stovek kilowattů. Lasery mají řadu kritiků. John Pike, ředitel serveru GlobalSecurity.org, pochybuje o jejich reálném využití: „Otázkou zůstává, zda laser dokáže sestřelovat cíle na opravdu velkou vzdálenost.“ Létající laser může být – teoreticky – využit i k sestřelení kroužících satelitů nebo letadel. Operační vzdálenost, na niž je ABL schopen rozpálit plášť raket a střely „zneschopnit“, však činí pouhých 600 kilometrů. To by v bojových podmínkách vyžadovalo riskantní lety nad nepřátelským územím. Koneckonců, nejde o nějaké laciné hrátky: cena programu ABL se za dvě dekády vyšplhala na neuvěřitelných pět miliard dolarů (95 miliard korun)! Nebylo by snad lepší zůstat u obyčejných nábojů?