Stát a Unie destilatérů chtějí přitvrdit proti nelegální výrobě pálenekV Evropské unii je problém pěstitelských pálenic ošetřen zcela odlišně, než je tomu v Česku. Ačkoli řada médií spotřebitele i pěstitelskou veřejnost v minulosti dezinformovala tezemi, podle kterých je v ČR možné načerno beztrestně vypálit až 30 litrů čistého alkoholu ve formě ovocných destilátů, skutečnost je naprosto jiná.
Stát a Unie destilatérů chtějí přitvrdit proti nelegální výrobě pálenek
V Evropské unii je problém pěstitelských pálenic ošetřen zcela odlišně, než je tomu v Česku.
Ačkoli řada médií spotřebitele i pěstitelskou veřejnost v minulosti dezinformovala tezemi, podle kterých je v ČR možné načerno beztrestně vypálit až 30 litrů čistého alkoholu ve formě ovocných destilátů, skutečnost je naprosto jiná. Černí paliči destilátů to budou mít podle všeho s postupujícím časem čím dál těžší, což je samozřejmě naprosto žádoucí.
Legální pěstitelské pálení je třeba podporovat
Smyslem všech státem připravovaných kroků omezujících nelegální výrobce destilátů je přitom podpora legálního, takzvaného pěstitelského pálení. T o totiž podporuje ekologické, krajinotvorné a obecně environmentální prvky v soužití člověka s přírodou, protože pěstitelské pálení je v praxi finalizace výrobků z jinak neupotřebitelného ovoce ze zahrádek. Má-li pěstitel ovoce možnost vyprodukovanou surovinu zhodnotit, povede jej to k motivaci o ovocné stromy se starat, případně sázet nové. O pozitivních rolích stromů v přírodě snad přitom netřeba se rozepisovat. Kromě použití ovoce pro vlastní spotřebu je přitom zkapalnění produktů ze zahrádek téměř jedinou možností jak alespoň neprodělat. Výkupní ceny ovoce určeného k moštování jsou totiž ryze formální, pohybují se kolem 50 až 60 haléřů za kilogram a například v porovnání s obdobím před rokem 1989 jsou aktuálně na poloviční úrovni.
Povoleno je pouze certifikované pálení
Podle předsedy Unie destilatérů (UD) Václava Šitnera je v ČR trestným činem, pokud má pěstitel vlastní destilační zařízení a provádí vlastní destilaci. T o v zásadě vyvrací tezi o legálním beztrestném pálení destilátů. Samozřejmě - řada pěstitelů destilační zařízení má, což zákon nezakazuje. Nesmí však na něm nic vyrábět, pokud ovšem není podnikatel a neodvádí z vypáleného alkoholu daně. Každá destilace ovoce musí být totiž podle zákona „provedena v povolených a certifikovaných palírnách ovoce, a tato palírna je také plátcem daní. „Individuální pěstitelé platí za zpracování ovoce poplatek zahrnující odpovídající spotřební daň z lihovin,“ uvádí zákon. Legální destilační zařízení jsou přitom evidována, neboť jejich výrobci, dovozci či prodejci musí při dodávce zboží do tří dnů oznámit na ministerstvo zemědělství, kam příslušné zařízení prodali. Role pěstitelských pálenic tak spočívá ve službě pro pěstitele ovoce“, přičemž palírna sama není vlastníkem vyráběných destilátů, je však povinna vést evidenci jejich výroby.
Opět třetí česká cesta
Uvedený model pěstitelských pálenic je, jak je to v českých zemích už obvyklé, zcela něco jiného, než jak funguje v zemích Evropské unie. V Německu existují regionální pálenice, která zpracovávají surovinu z určitého spádového území a pěstitelské pálení pro osobní spotřebu se nerozlišuje. V Itálii zase podporuje stát nižší spotřební daní výrobu ovocných destilátů jako celek, neboť tím de facto podporuje zemědělce - ovocnáře. Originalita českého (hlavně moravského) pěstitelského pálení jako specifické formy zpracování ovoce pro vlastní spotřebu vedla až k vyjednání výjimky od EU pro ČR, která v případě pěstitelského pálení snižuje na polovinu odvod spotřební daně z alkoholu. V současné době činí daň v tomto případě 95 korun z litru, ministerstvo financí ale uvažuje o zvýšení na 133 koruny. S tím samozřejmě UD nesouhlasí, protože právě v tom spatřuje impulz k „likvidaci řady pálenic a vodu na mlýn nelegálním destilatérům“.
Lepší dohledatelnost podvodníků
Díky reformě státní správy, při které přešla celá řada kompetencí do působnosti nižších samosprávných celků a měst, by podle Šitnera měly nastat příznivější podmínky pro evidenci pěstitelského pálení. Praxe totiž v současné době funguje tak, že pěstitel podává na pěstitelskou pálenici čestné prohlášení o tom, že dodané ovoce pochází z jeho zahrádky, na kterém se obvykle uvádí rodné číslo. Vydává-li krajský úředník potvrzení o tom, že příslušný pěstitel vlastní zahradu či jiný pozemek, ze kterého pochází ovoce k pálení, nemůže mít pochopitelně ani tu nejmenší představu o tom, jak situace v příslušném terénu reálně vypadá. Naopak obec, která má přehled jak o jednotlivých pozemcích, tak o počtu stromů a kromě toho celou řadu svých obyvatel skutečně zná, může takové potvrzení vydat mnohem zodpovědněji. UD se proto domnívá, že kvůli čitelné evidenci by bylo žádoucí v praxi přenést současnou vágní zodpovědnost z čestného prohlášení na obce, které by potvrzovaly hlášení pěstitele o své produkci ovoce. Pěstitelské pálenice navíc nemají právo požadovat rodná čísla kvůli ochraně osobních údajů - státní správa ale takové právo má. Pro praxi je také důležité, že pro pěstitele by byl kontakt s úřadem, kde reálně žije nebo kde má rekreační zařízení se zahradou, mnohem operativnější a pohodlnější.
Produkty černého pálení je možné poznat
Svou roli v identifikaci nelegálních ovocných destilátů může ovšem sehrát i spotřebitel. Vzhledem k tomu, že pěstitelské pálení se sníženou spotřební daní je určeno pouze pro vlastní spotřebu a výrobky takto vzniklé nelze tedy prodávat, měly by být na trhu teoreticky pouze produkty, při jejichž výrobě byla odvedena celá spotřební daň. To ovšem v praxi znamená, že by litr padesátiprocentní slivovice museli spotřebitelé nakupovat za více než 200 korun. V praxi lze ale nakoupit takové výrobky za ceny kolem 150 korun. Vzhledem k tomu, že lze obtížně uvěřit tomu, že by prodejce záměrně prodělával, může být původ takové levné slivovice pouze dvojí, a v každém případě je porušen zákon. Buď jde o výrobek z pěstitelského pálení se sníženou spotřební daní (prodej takových produktů však zákon zakazuje), nebo jde o produkt z nepěstitelských pálenic, při kterém nebyla odvedena spotřební daň, případně bylo k výrobě použito zdravotně závadných technologií nebo surovin. Kalkulace je prostá: Na výrobu litru slivovice je třeba asi 20 kilogramů švestek, jejichž cena se pohybuje kolem šesti až osmi korun za kilogram. Standardní spotřební daň za litr je 234 korun. Připočteme-li náklady na pálení a transport, jsme u hranice 400 korun (120 + 234 + další náklady) za litr stoprocentního alkoholu, v případě padesátiprocentní slivovice tedy na hranici (spíše za ní) 200 korun. Vše, co je levnější a prodává se, je podvod. A ten, kdo takové zboží kupuje, se na něm podílí.
Unie destilatérů chce změnu živnosti
Dalším problémem pěstitelského pálení je současná pozice příslušné živnosti. Pálení totiž dosud patří k volným živnostem, podle posledních návrhů UD ale tento statut již brzy skončí a palič bude muset prokazovat alespoň minimální odbornou kvalifikaci. T o vše by mělo napomoci k lepší identifikaci pěstitelů, kteří výhodnou nižší spotřební daň využívají skutečně legálně, a především pomoci odlišit pálení pro osobní potřebu od pálení pro obchodní účely. Ačkoli obé v myslích laické veřejnosti nepochybně splývá, platí pro každé z nich zcela jiná zákonná pravidla a rozdíl je i v ceně finálních produktů. Invaze nelegálně vypálených destilátů nebo prodeje výrobků určených pro domácí spotřebu mimochodem hrozí právě v současné sezoně 2002/2003. Podle odhadu UD se totiž očekává v porovnání s loňským rokem zhruba trojnásobný objem ovocných destilátů, zejména vzhledem k letošní nadstandardní úrodě jablek. T a tvoří surovinu zhruba pro polovinu všech ovocných destilátů, přibližně 30 procent tvoří hrušky a jen dvacet procent švestky, které z českých zemí postupně mizí.
FOTO - Výroba pálenky pro vlastní potřebu je pro malé pěstitele ovocných stromů prakticky jediná možnost jak neprodělat.
Produkce pěstitelského pálení v posledních letech
Rok Produkce absolutního alkoholu v litrech
2000 4 400 000
2001 2 100 000
2002 6 000 000 a více*
POZN.: *odhad UD Pramen: Unie destilatérů ČR
