Elity dosud společnou řeč nenašly
Hybernská ulice, čtvrtek 21. 10. 1999, 23.00 hodin. Z Lidového domu odcházejí členové předsednictva ČSSD. Usneseno, že zrušení opoziční smlouvy nepřipadá v úvahu, a jmenována vyjednávací komise, která bude s ODS hledat možnosti upřesnění paktu. „Konkretizace smlouvy znamená zlepšit způsob komunikace, například při předjednávání některých bodů, zejména těch, na kterých máme zájem při vstupu do Evropské unie, řekl po více než dvouhodinovém jednání předseda Miloš Zeman. Spekulace o tom, že ODS dohodu fakticky vypověděla už tím, že zahájila jednání se čtyřkoalicí o většinové vládě, šéf sociálních demokratů odmítl: „Opoziční smlouva bude vypovězena v okamžiku, kdy dojde například k pokusu o vyslovení nedůvěry vládě, nebo dalším porušením bodů, které obsahuje.
Předsednictvo podle účastníků jednalo v úplném klidu, všichni měli stejný názor. Za dobu vlády ČSSD začal růst výkon ekonomiky, o pět procent vzrostla reálná mzda, inflace klesla z deseti na tři procenta. Tvrzení opozice o trvající ekonomické stagnaci jsou falešná, zavádějící a účelová.
Sněmovní ulice, pátek 22. 10. 1999, 12.00 hodin. Předseda ODS Václav Klaus prohlašuje, že jeho strana nestojí o prohlubování opoziční smlouvy: „Opoziční smlouva se nedá prohloubit jinak než její přeměnou na smlouvu koaliční, a to pro ODS nepřipadá v úvahu. Důvody, které vedly Občanskou demokratickou stranu k návrhu supervelké koalice, trvají (rozhovor s Václavem Klausem na str. 36).
Neschválením vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2000 dostali politici další měsíc na vyřešení politické situace, kterou nazývají krizovou, zablokovanou či stabilizovanou, to podle úhlu stranického pohledu.
Krize demokracie. Nervozita politiků rostla úměrně s tím, jak se blížilo datum zveřejnění posudku Evropské komise o stavu příprav země na vstup do Evropské unie a schvalování rozpočtu na rok 2000. Za nepříznivé hodnocení byli všichni s gustem připraveni odsoudit sociální demokraty, a KDU-ČSL a Unie svobody tak trochu i ODS (zase ta opoziční smlouva). V rozpočtu se lidovci a unionisté rozhodli vymáchat hlavně ODS. Politickou situaci zablokovala uzavřením opoziční smlouvy Klausova strana, tak ať je zablokovaná, dokud smlouva trvá. ČSSD v prvopočátku zvolila kamennou tvář, případně byla ochotna obětovat vicepremiéra Egona Lánského. Ve víru dalšího dění pak i další členy vlády (EURO 42/1999).
Je politická scéna skutečně zablokovaná? Hrozí v tuzemsku krize demokracie? Například politolog Petr Fiala soudí, že autoři těchto tvrzení nevědí, co je demokracie. „Pokud se v něčem lišíme od západních zemí, je to neustálým absolutizováním jednotlivých problémů a neschopností pochopit, že nedostatky jsou průvodním jevem demokracie, a ne výsledkem její krize. V České republice se nemluví o hospodářských potížích nebo špatné hospodářské politice, ale o ekonomické krizi. Nemluví se o problémech s přípravou na vstup do EU, ale o tom, že je ohrožena naše evropská integrace. Bylo by s podivem, kdyby občan zásobovaný negativními soudy politicko-intelektuální elity neztrácel důvěru v politiku a ve schopnost demokracie řešit sociálně-ekonomické problémy, konstatuje Fiala. Opoziční smlouva, diskuse o změnách ústavy, změna volebního zákona jsou podle něj zcela běžné jevy probíhající v demokratickém politickém systému. „Opoziční smlouva je ohrožením pouze pro strany, které ji uzavřely, nikoliv pro českou demokracii, dodává Fiala.
Když krize, tak ven z ní. Dalo by se očekávat, že největší starostí těch, kteří usoudili, že česká demokracie v krizi je, bude předkládání návrhů, jak ji vyřešit. Opak je pravdou. Lidovci a unionisté se opevnili v čtyřkoaličních zákopech a na zatím jediný návrh - utvořit superkoalici nekomunistických stran - odpovídají ne. S vlastním řešením dosud nepřišli. Na otázku, proč například nenavrhnou Klausovi vyjednávání o pravicové koalici, řečené stodvojce, unionisté i lidovci odpovídají: „Kdybychom začali vyjednávat o variantě 102, Klaus by určitě vymyslel takové podmínky, abychom museli odmítnout. Klaus to má se Zemanem dávno vyjednané a my v této hře nechceme hrát, říká poslanec US Ivan Pilip. A lidovecký místopředseda Miroslav Kalousek se připojuje: „ODS a ČSSD mají svých 137 hlasů, tak k čemu nás potřebují, na to se jich zeptejte.
Ve hře ale jsou tak jako tak. Apriorním odmítáním minimálně budují Klausovi alibi - ať je jejich přesvědčení o předem domluveném výsledku správné, či nikoliv. Podezírání se ovšem nevyhne ani čtyřkoalici. Co když jenom doufá, že pokud se ODS bude muset ještě nějaký čas diskreditovat po boku ČSSD, tak to bude ona, kdo bude v příštích volbách triumfovat? A spekulovat lze dál. Co kdyby ODS na prosincovém kongresu usoudila, že za neúspěch vyjednávání je osobně odpovědný jen a pouze Václav Klaus?
Navíc někteří představitelé ODS v kuloárech hovoří o tom, že Klaus už variantu středopravicové vlády nabídl, přestože oficiálně hovoří jen o supervelké koalici. A unionistům a křesťanským demokratům nemohou jejich postoj odpustit. „Takové odmítání přece nemůžou myslet vážně, říká nejeden z poslanců ODS. Václav Klaus a Jan Ruml po páteční schůzce bez bližšího upřesnění prohlásili, že zahájili novu míru komunikace. Efektivní vládnutí. Schopnost efektivně vládnout bude mít jen většinový kabinet. Sestavit by ho mohly ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Ve sněmovně by tato koalice disponovala většinou dvou hlasů. Kabinet by si nemohl dovolit, aby kdokoliv z vládních poslanců chyběl na jediném zasedání sněmovny. Jinak by musel spoléhat na toleranci sociálních demokratů. A s ní by mohl jen těžko počítat.
Další možností je takzvaná stotřináctka. Tedy koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody, kterou bezprostředně po volbách navrhoval Miloš Zeman, a neuspěl. Jednání hned v počátku zhatil předseda Unie svobody Jan Ruml, když a priori odmítl spolupráci se sociálními demokraty. Usnesení Republikového shromáždění unionistů straně spolupráci s ČSSD zakazuje.
Většinovou vládu by sestavily také ČSSD a ODS, v Parlamentu by měly jasnou převahu. Zároveň by to ale patrně znamenalo politickou sebedestrukci obou subjektů. A nakonec superkoalice. Před ní zase varují politologové. Jedinou opozicí by byli komunisté, kteří ještě stále pomýšlejí na změnu režimu. Dovolit by si mohli cokoliv, kritikou by nešetřili, naslibovali by hory doly. Jestliže vláda předvídá, že nezaměstnanost dál poroste až na víc než jedenáct procent, mohl by být komunistický populismus velmi nebezpečný.
Předčasné volby. Co vlastně může uklidnit vnitropolitické poměry a na jak dlouho? Mohou to být předčasné volby? Strany s výjimkou unionistů zatím odpovídaly: Nikoliv, byly by špatnou vizitkou hlavně pro zahraničí, odradily by investory, zdržely by přípravy země na integraci do Evropské unie. Jan Ruml ovšem soudí, že pokud se nenajde jiné řešení, předčasné volby by vypsány být měly. Kdo ví, zda nahlas neprozradil to, oč vlastně čtyřkoalice stojí. Představitelé KDU-ČSL i Unie svobody jistě dobře vědí, že jejich řeči o ochotě podpořit i menšinovou vládu, ale vytvořenou ODS, zůstanou jen řečmi.
Jana Havligerová, Štěpánka Kučerová
Od rozpočtu k rozpočtu
- 14. 10. 1998 - Poslanecká sněmovna v prvním čtení neschválila státní rozpočet na rok 1999 se schodkem ve výši 26,8 miliardy korun.
- 5. 11. 1998 - Představitelé KDU-ČSL potvrdili, že několikrát konzultovali se sociální demokracií postup při úpravě rozpočtu na rok 1999.
- 25. 11. 1998 - Předseda ODS Václav Klaus znovu oznámil premiéru Miloši Zemanovi, že ODS plán státních financí nepodpoří. Poslanecká sněmovna v opakovaném prvním čtení schválila návrh státního rozpočtu na rok 1999 se schodkem ve výši 31 miliard korun. Rozhodly hlasy komunistů a lidovců.
- 15. 1. 1999 - Parlament ve třetím čtení přijal státní rozpočet na rok 1999. Miloš Zeman a úřadující předseda KDU-ČSL Jan Kasal uspořádali společnou tiskovou konferenci. „Chceme nabídnout model, kdy vládní strana může spolupracovat se stranou, která je nyní jednoznačně opoziční, na řadě věcných témat, prohlásil Kasal.
- 20. 2. 1999 - Václav Klaus vybídl účastníky Republikového shromáždění Unie svobody, aby zvážili budoucí spolupráci s ODS, která by podle něj mohla zastavit neblahý socialistický experiment vlády ČSSD. Předseda US Jan Ruml prohlásil, že se otevřel prostor pro jednání na úrovni vedení obou stran. Klausovu přítomnost na shromáždění označil za významný předěl ve vztazích obou stran.
- 17. 5. 1999 - Jan Ruml sdělil na obědě Václavu Klausovi, že jeho strana má zájem jednat o politickém řešení, které by vyvedlo zemi z krize, totéž deklaroval za ODS Klaus. Prohlásili, že oba očekávají, s čím přijde sjezd lidovců.
- 29. 5. 1999 - Václav Klaus požádal delegáty lidoveckého sjezdu o jednoznačné stanovisko k případné spolupráci ODS a KDU-ČSL a společnému hledání cesty ze současné politické krize.
- 31. 5. 1999 - Předseda lidovců Jan Kasal prohlásil, že sice není mnoho prostoru pro vznik pravicové koalice, nicméně její vytvoření nevylučuje.
- 23. 6. 1999 - Jan Kasal po schůzce s Václavem Klausem uvedl, že nelze očekávat změnu současné vlády. O jiných variantách případné vládní koalice s Klausem nediskutoval.
- 2. 7. 1999 - Poslanecká sněmovna na návrh poslanců Unie svobody a KDU-ČSL konstatovala, že činnost vlády ČSSD neprospívá České republice. Usnesení podpořila ODS. Návrh, aby vláda odstoupila, díky části poslanců ODS neprošel.
- 7. 7. 1999 - Schůzka předsedů ČSSD a ODS. Klaus je přesvědčen, že česká politická scéna se téměř jeden rok od podpisu opoziční smlouvy nezměnila natolik, aby bylo možné sestavit vládu jiným způsobem.
- 17. 7. 1999 - KSČM se ocitla na druhém místě žebříčku volebních preferencí. Podle červencového průzkumu společnosti STEM by ji tehdy volilo 17,8 procenta občanů. Na prvním místě zůstává ODS s 23,4 procenta hlasů, vládní sociální demokraté klesli na třetí místo s výsledkem 16,8 procenta preferencí.
- 28. 9. 1999 - Předsedové KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU podepsali svatováclavskou dohodu. Zavázali se, že budou společně postupovat před parlamentními volbami i po nich a na parlamentní úrovni neuzavřou dohodu o dlouhodobé spolupráci s jinou stranou nebo politickým subjektem.
- 8. 10. 1999 - ODS vyzvala ČSSD k jednání. „Jsme přesvědčeni, že přišel čas k zásadnímu obratu, a proto vyzýváme ČSSD k jednání podle článku deset opoziční smlouvy, citoval Klaus prohlášení grémia.
- 13. 10. 1999 - Představitelé ČSSD a ODS po dlouhém jednání sdělili, že obě strany mají různý názor na současnou politickou a ekonomickou situaci v zemi.
- 15. 10. 1999 - ODS jako řešení politické situace navrhla takzvanou supervelkou koalici všech nekomunistických parlamentních stran. Podle ODS není řešením ani žádná menšinová vláda, ani předčasné volby.
- 15. 10. 1999 - Strany čtyřkoalice podmiňují jednání o vytvoření většinové vlády vypovězením opoziční smlouvy. ODS odmítá smlouvu vypovědět.
- 15. 10. 1999 - Prezident Havel v reakci na návrh ODS řekl, že je sice zastáncem většinové vlády, ale ne jakékoliv, většinová vláda by měla mít program, který tato země nyní naléhavě potřebuje.
- 18. 10. 1999 - Miloš Zeman po nočním jednání stranických špiček ČSSD a ODS prohlásil, že trvá na dodržení opoziční smlouvy. Připustil zároveň jednání o její modifikaci.
- 19. 10. 1999 - Čtyřkoalice oznámila, že nemíní s ODS a ČSSD dále jednat o nové většinové vládě a až do příštích voleb zůstává v opozici.
- 20. 10. 1999 - Poslanecká sněmovna v prvním čtení neschválila vládní návrh rozpočtu na rok 2000.
(ha,pan)
Rozpočet 2000
Vládní návrh státních financí s příjmy 594 miliard, výdaji 633,8 miliardy a schodkem 39,8 miliardy korun Poslanecká sněmovna v prvním čtení neschválila. Pro postoupení rozpočtu do druhého čtení hlasovalo pouze 72 poslanců vládní ČSSD. Proti bylo sto ze 196 přítomných. Poslanecký klub KSČM se zdržel hlasování.
Sněmovna zároveň vládě doporučila, aby do nového plánu státních financí nezahrnovala příjmy Fondu národního majetku, ale naopak do bilance započítala očekávanou zhruba dvacetimiliardovou ztrátu Konsolidační banky. Poslanci po vládě také požadují, aby část předpokládaných vyšších příjmů z daňových odpisů a nových odhadů růstu HDP použila ke snížení deficitu státního rozpočtu. Zhruba miliardová rezerva by měla být vyčleněna na integraci České republiky do Evropské unie. Ve struktuře rozpočtu by vláda měla rozlišit mandatorní výdaje od ostatních. Kabinet by měl rovněž předložit svoji představu, jak snížit podíl zákonem určených výdajů na státních financích.
(ha,pan)
