Střední třída v Asii a Jižní Americe roste, od té na Západě se ale liší
Sociologové v Evropě a v USA už nějakou dobu vědí, že roli hnacího motoru globální ekonomiky brzy převezme střední třída v asijských a jihoamerických státech. Země jako Čína, Indonésie, Rusko, Brazílie nebo Turecko nahradí západní státy, jejichž populace klesá a podíl na globální ekonomice se snižuje. Panovalo v zásadě obecné přesvědčení, že stamiliony nově zbohatlých lidí z rozvíjejících se států vklouznou do politických a společenských postojů, které vyznávají jejich západní protějšky. Jinak řečeno, stanou se z nich umírnění demokratičtí liberálové preferující volný trh a náboženskou svobodu. Někde se ale stala chyba. Jak informoval americký magazín Newsweek, nic nenasvědčuje tomu, že k něčemu takovému dojde. Naopak. Západ si bude muset zvyknout na to, že ekonomické otěže převezmou zákazníci, kteří vyznávají zcela jiné hodnoty, než na jaké je zvyklý.
Miliarda nových kunčoftů Počet příslušníků střední třídy roste ve světě rychleji, než se očekávalo. Jen za poslední rok do ní v rozvíjejících se zemích přibylo sedm desítek milionů lidí, jejichž příjem se pohyboval mezi šesti a 30 tisíci dolary za rok. Jejich nákupní síla předstihne tu, kterou má západní střední třída, během dvou dekád. V některých aspektech se jí už dnes vyrovná. Číňané si loni koupili více automobilů než Američané. V Indii žije stejný počet uživatelů internetu jako ve Spojených státech. Za dvacet let má devět z deseti mobilních telefonů vlastnit obyvatel některé rozvíjející se země v čele s Čínou a Indií. Ruce si mne nápojový gigant Coca-Cola, který během příštích deseti let očekává zdvojnásobení světových příjmů až k hranici 200 miliard dolarů. Ve svých ambiciózních plánech počítá právě s tím, že do roku 2020 přibude do řad jeho zákazníků další miliarda lidí, pro něž bude charakteristická láhev s černou šumivou limonádou dokladem společenského vzestupu. Vyznat se v hodnotách, které budou tito lidé vyznávat, je ale mnohem těžší. S jistotou lze říct snad jen to, že si často navzájem protiřečí. Magazín ale několik typických rysů naznačuje. Za prvé jsou tito noví vážení spotřebitelé ochotní smířit se s autoritářským zřízením své země, jen když nebude blokovat jejich cestu k hospodářské prosperitě. To je příklad třeba Ruska nebo Číny, v níž dnes městští příslušníci střední třídy tvoří tři čtvrtiny kádrů komunistické strany. Demokracii jsou spíš ochotni podporovat chudí venkované, kteří z čínského ekonomického zázraku příliš neprofitují. Jinou otázkou je náboženství. V Indonésii nebo Turecku lze najít desítky milionů lidí, kteří mají podobné spotřebitelské návyky jako rodiny na Západě – k tomu však striktně podporují konzervativní islám. Další věcí je zvýšená úroveň nacionalismu pramenící z pocitu, že naslouchat poradním hlasům zvenčí – tím méně ze Západu – není po finanční krizi třeba. Ekonomický model, který položil základ silné střední třídě, sice před staletími vznikl právě v euroatlantické civilizaci, dnešní lídři rozvojových států si jej ale upravují po svém. V neposlední řadě je významným faktorem i nestabilita této nové střední třídy. Bohatnoucí vrstvy například v Brazílii pod sebou nemají záchrannou síť v podobě evropského sociálního systému a řada z nich si společenský status vylepšila na základě půjček. Jejich obavy z nezaměstnanosti či ztráty příjmu jsou proto značné. „Pořád nevíme, jak udržitelný bude vzestup této nové střední třídy,“ říká brazilský politolog Amaury de Souza. Newsweek přiznává, že noví spotřebitelé z rozvíjejících se zemí disponují čerstvou a mocnou energií u pokladních přepážek. Pokud jde ale o tlak na dokonalejší vlády, větší míru svobody a méně korupce, situace je rázem jiná. „Je“ prý čeká ještě dlouhá cesta, než se stanou „námi“. Otázkou ale zůstává, zda „nás“ spíš nečeká dlouhá a nezvyklá cesta k „jejich“ životní filozofii.
