Kapitálové trhy
Americký akciový index Dow Jones Industrial Average (DJIA) byl počátkem roku 1994 na přibližně 3600 bodech. V roce 1999 překročil hranici 11 000 bodů. To představuje zvýšení na trojnásobek, respektive růst cen akcií o 200 procent během pěti let. Základní ukazatele americké ekonomiky však rostly v tomto období mnohem pomaleji než kursy akcií, kupříkladu podnikové zisky se zvýšily jen o necelých 60 procent.
Co to znamená? Rozhodně je to divné. Když selže logika, přichází ke slovu mystika, respektive psychologie. Takhle to alespoň vidí americký odborník na výkyvy akciových trhů Robert J. Shiller ve své knize Irrational Exuberance. Autor považuje prudký růst akciových kursů za přehnaný. Doporučuje, aby se investoři podle toho zařídili a omezili váhu amerických akcií ve svých portfoliích. Píše (vydáno loni), že zhoršení je na obzoru, a navrhuje nové finanční nástroje. Dodej–me, že katastrofa se zatím nekonala, ale trend jde v poslední době směrem dolů. Na začátku roku 2000 směřoval DJIA ke 12 000 bodům, teď je jenom mírně nad desetitisícovou hranicí. A dále…
Název svého díla, který lze volně přeložit jako Iracionální nadšení, si autor vypůjčil od předsedy americké centrální banky Fed Alana Greenspana. Ten v prosinci 1996 popsal právě těmito slovy tehdejší chování investorů, kteří v souladu s tržním trendem vrhali hromadně své prostředky do akcií. Greenspan chtěl po–dle Shillera naznačit, že akciový trh plave tak trochu na vodě a že na něm převládají psychologické faktory.
Shiller zdůrazňuje, že v reálném vyjád–ření není růst cen akcií již mnoho let doprovázen odpovídajícím zvyšováním zisků podniků. Jak ukazuje přetištěný graf, hodnota ukazatele cena/zisk podle indexů S&P Composite se vyšplhala od ledna 1881 do ledna 2000 ze zhruba 19 na
44, což bylo historické maximum. Předchozí rekord přibližně na úrovni 33 je z roku 1929. K „utržení ve výskoku nahoru došlo v posledním období, zejména po roce 1997. Fundamentální faktory, jako reálné zisky, tedy ovlivňují vývoj akciových trhů pouze sekundárně. Trhy se od těchto faktorů často a na dlouhou dobu velmi vzdalují, zdůrazňuje autor.
To, že se akcie často obchodují za ceny, které jsou na hony vzdálené od fundamentálních hodnot, ale podle Shillera neznamená, že investoři jsou ignoranti. Investoři pouze jednají tak, jak jim velí myšlení zděděné po předcích, mohutný mediální příval informací nebo davová psychóza. Ve většině případů se prostě nerozhodují na základě matematiky, ale spíše podle různých „příběhů . Prodejci toho využívají a potenciálním kupcům akcií vyprávějí zajímavým a povzbuzujícím způsobem o historii firem, o slibném nástupu jejich produktů, jak si trh tyto produkty žádá, a tak podobně. Člověk prostě potřebuje nějaký důvod, kterým své rozhodnutí ospravedlní před sebou samým i před svým okolím, míní Shiller.
Ostatně – když odskočíme do dnešní reality – kdo si dnes dovolí nemít své stránky a nějaký ten obchůdek na internetu, když je to moderní a všichni to prý vyžadují, když o tom pořád píšou přední deníky a časopisy, když to doporučují analytici a dělají to tak všichni? Zisky se ale v této sféře zatím tak trochu loudají, spíše se teď dovídáme o velkých ztrátách. Fenoménu „dobrých příběhů často podlehnou i zaměstnanci, kteří pak nakupují akcie svých mateřských podniků. Vždyť o nich vědí tolik dobrých věcí! Z hlediska diverzifikace rizika to ale je samozřejmě nesmysl. Při bankrotu podniku ztratí takový člověk nejenom zaměstnání, ale i majetek.
Shiller se domnívá, že hodnota akcií se může vzdálit od fundamentální, to je reálné úrovně, jenom dočasně. Bublina po nafouknutí nutně splaskne. Předpovídá, že DJIA se propadne někam na úroveň roku z 1995, což by bylo asi 5000 bodů, zhruba polovina dnešní úrovně.
Takový vývoj by samozřejmě měl mnoho vážných důsledků. Zajímavý je autorův postřeh, že jako poslední odcházejí z hroutícího se trhu ti špatně informovaní, tedy ti chudší, kteří navíc vstoupili na dříve rostoucí trh až v pozdní fázi, když už bylo vše poměrně drahé. Případná krize tedy povede k přerozdělení bohatství – chudí zchudnou, bohatí zbohatnou. Shiller rovněž říká, že všeobecné přesvědčení o dlouhodobě vždy vyšším výnosu akcí než dluhopisů v historickém pohledu neobstojí, a uvádí dvě dvacetiletá období, kdy tomu tak nebylo.
Autor nejen varuje, ale také navrhuje četná řešení, jak se před možnou krizí chránit. Prvním krokem každého investora by podle jeho názoru mělo být omezení držby amerických akcií, ať už přímé nebo zprostředkované. Zejména pak v případech, kdy jde o jediný způsob investice. A právě to je nyní ve Spojených státech velmi hojným jevem. Další možnou cestou by mohlo být zřízení nových trhů pro obchodování s riziky, s nimiž se zatím neobchoduje, například v podobě produktů s negativní korelací k cenám akcií nebo nemovitostí. Kdyby teď došlo k velkému poklesu cen akcií, budou z Američanů chudáci, varuje Shiller.
Robert J. Shiller: Irrational Exuberance. Princeton University Press, Princeton, 2000.