Bohatí, vstupte do strany!

Komunistická strana změnila kvůli podnikatelům své stanovy

Začněme smutnou vzpomínkou na mrtvé revolucionáře, jakým byl Mao Ce-tung, vyzval předseda čínského parlamentu Li Pcheng více než dva tisíce účastníků 16. sjezdu komunistické strany Číny. O chvíli později zazněla v Paláci lidu na pekingském náměstí Tchien-an-men čínská hymna. Na první pohled by se mohlo zdát, že se v nejlidnatější zemi světa od dob, kdy plánované hospodářství diktovalo obyvatelům, kde žít, pracovat i co vyrábět, nic nezměnilo. Opak je ale pravdou - i když, vše je relativní.

Maova socha.

Na náměstí Tchein-an-men se nadále tyčí socha Mao Ce-tunga, jehož ostatky spočívají v tamním mauzoleu. Stále platí, že rozhodujícím elementem v politice i ekonomice je komunistická strana, která je jedinou institucí kontrolující vládu i parlament. Nejmocnější klub Číny – sedmičlenný státní výbor politbyra, zastává zároveň vládní a státní funkce a je tvůrcem stranické i státní politiky. „Nikde ani vidu po nějakém čínském Gorbačovovi,“ upozorňuje politolog Kchou Čch´-en-wen z Tchajwanského institutu mezinárodních vztahů. „Pokud chcete v Číně někomu skutečně ublížit, označte ho za reformátora nebo liberála,“ konstatuje jeden čínský novinář. Liberální čínští intelektuálové žádají depolitizaci armády, ukončení zákazu nových politických stran a přímé volby do vládních úřadů. Těmto reformám ale zatím čínská komunistická strana, která v zemi vládne od roku 1949, nakloněna není. To potvrdil ve svém projevu i prezident Ťiang Ce-min: „Nikdy nesmíme kopírovat žádné západní politické systémy.“ Přesto je ale možné některé výsledky 16. sjezdu komunistické strany Číny, jehož delegáti zasedali pod gigantickými symboly srpu a kladiva, v duchu terminologie označit za téměř revoluční.

Střídání stráží.

Jak politologové očekávali, znamenal minulý týden začátek stranických změn a předávání moci mladší generaci vůdců. Do nového ústředního výboru nebyli zvoleni dosavadní generální tajemník, šestasedmdesátiletý prezident Ťiang Ce-min, a dalších šest vedoucích komunistických představitelů, mezi nimi i předseda parlamentu Li Pcheng nebo premiér Ču Žung-ťi. Novým generálním tajemníkem se stal devětapadesátiletý viceprezident Chu Ťin-tchao.
I když se od Chua očekává, že bude rychleji prosazovat reformy, a to nejen hospodářské, nepůjde zřejmě o rychlé změny. Ťiang si stále drží moc, neboť v novém vedení strany jsou jeho spojenci, mezi něž patří i Chu, navíc nadále řídí dvouapůlmilionovou armádu a až do příštího března zůstává ve funkci prezidenta. To, že má stále podporu ve straně, ukázal i sjezd, který se nesl v duchu obdivu k třinácti letům, po které stál v čele strany. Některé úspěchy ale nemohou popřít ani jeho kritici. Čína se stala nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě, zvítězila v konkurenci dalších zemí na pořádání olympijských her v roce 2008, po více než dvacetiletém úsilí je plnohodnotným členem Světové obchodní organizace. Pod heslem tržního socialismu pokračoval Ťiang v hospodářských reformách, které v roce 1978 započal Teng Siao-pching. V letošním roce se předpokládá, že čínská ekonomika bude růst tempem osmi procent a hodnota zahraničních investic přesáhne rekordní úroveň 50 miliard dolarů. Vládním záměrem je do roku 2020 zvýšit hrubý domácí produkt čtyřnásobně.

Koupit je možné vše

. Obchody v čínských městech jsou naplněné zbožím západních značek. Lidé si pochutnávají na kuřatech z KFC nebo hamburgerech z McDonald´s. Na každém rohu je nonstop supermarket amerického řetězce 7 Eleven. Synonymem mrakodrapů přestává být New York, stávají se jím Peking nebo Šanghaj. Obyvatelé Pekingu s trochou nadsázky říkají, že plány města se musí měnit každé tři čtyři měsíce. Takovou rychlostí totiž ustupují staré domy a na jejich místě rostou moderní výškové budovy. Zlatá čínská mládež si po západním vzoru oblíbila noční kluby, které ve velkých městech rostou jako houby po dešti. Dnešní Číňany asi nejlépe vystihuje konstatování historika Wang Siho: „Lidé mají větší zájem vydělávat peníze než dělat revoluci.“
Za ekonomickým boomem, který Čína zažívá, však stojí kromě zahraničních investic i podpora neefektivních státních podniků. Jen letošní finanční injekce na stimulaci ekonomiky přijde na osmnáct miliard dolarů. Pokud by ale reforma státního sektoru pokračovala rychleji, čínští představitelé se obávají neúměrného nárůstu nezaměstnanosti. Od roku 1998 bylo se státních firmách zrušeno nejméně 25 milionů pracovních míst. Vládní údaje uvádějí nezaměstnanost ve městech těsně pod čtyřmi procenty. Jak ale připouští i ministr práce Čang Zuo-ji, skutečný stav je okolo sedmi procent.

Podnikatelé jsou vítáni.

Každý rok přichází na trh práce kolem deseti milionů absolventů. Problém nezaměstnanosti navíc zhoršují i zemědělci z venkova, kteří s vidinou získání práce migrují do měst. Vláda proto jako jednu ze svých priorit určila na sjezdu podporu vytváření nových pracovních míst. Toho by ale nedosáhla bez účasti podnikatelských kruhů. Uzavření smíru dokládá i závěr sjezdu, na kterém komunistická strana změnila stanovy, aby mohla přijímat do svých řad podnikatele. Věta „komunistická strana Číny je předvojem dělnické třídy“ byla ve stanovách nahrazena větou „strana je předvojem čínské dělnické třídy, čínského lidu a čínského národa“.
I když návrh na změnu stanov, jejímž hlavním propagátorem byl Ťiang Ce-min, odhlasovali delegáti sjezdu jednomyslně, byla mezi nimi i řada kritiků. Konzervativci obviňují Ťianga z popírání marxistické ideologie, mladí liberálové se obávají, že tento krok ještě prohloubí problémy s korupcí. Mnozí dokonce považují Ťiangův návrh za pokus zanechat před svým odchodem z funkce straně trvalý odkaz, jak to učinili jeho předchůdce Mao Ce-tung a Teng Siao-pching. Ať už byl Ťiangův záměr jakýkoliv, přijetí podnikatelů do strany přinese řadu paradoxů.

Tam i zpátky.

Šen Wen je jedním z nejbohatších lidí v Číně. Řídí na padesát společností zabývajících se vším od optických vláken až po nemovitosti. Šenův otec strávil jako kontrarevolucionář několik let ve vězení a jeho synovi bylo proto odepřeno vyšší vzdělání. Zahrnutí podnikatelů do strany považuje za poslední krok dlouhodobého procesu vedoucího k jejich uznání. „V minulosti jme my podnikatelé mlčeli. Lidé si na nás vzpomněli, jen když potřebovali naše daně. Dnes si ale strana uvědomuje, že nás ona i čínská ekonomika potřebují,“ tvrdí Šen. To dobře ví i čínské vedení. V současné době soukromé firmy produkují 50 až 70 procent hrubého domácího produktu a jsou hlavním zdrojem nových pracovních míst. Šanghajský list Liberation Daily uvedl, že za poslední tři roky vytvořili soukromníci na dvanáct milionů nových pracovních příležitostí. I když si čínská komunistická strana zatím zachovává neochvějnou pozici, zůstává otázkou, zda bude i nadále úzkostlivě lpět na přísných revolučních tradicích a tržní reformy bude komentovat otřepanými frázemi připomínající dobu kulturní revoluce, nebo se změní ve stranu socialistické tržní ekonomiky, kterou charakterizuje slogan na jedné z budov v jihočínském Ning-tchienu: „Učiňte z členů strany talentované bohaté lidi a z talentovaných bohatých lidí členy strany.“