K negativnímu lidskému chování se vyjadřovala již ve starověku tóra
Tradičních sedm hlavních (smrtelných) hříchů, jak je zná katolická tradice od dob pontifikátu papeže Řehoře I. Velikého (590-604), má individuální charakter a jejich nepříznivý vliv bývá omezen na blízké či vzdálenější okolí. Nové hříchy, jak je měly neoficiálně formulovat nejvyšší kruhy současné katolické církve za pontifikátu Benedikta XVI. (od 2005), mají globální důsledky, které nejsou omezeny hranicemi nejen států, ale ani kultur. Některými z nich mohou hřešit, byť nevědomky, statisíce ba miliony lidí. K těmto negativním stránkám lidského chování pramenícího dle židovské tradice z „jecer ra“, tedy ze zlého pudu, jenž se nachází bez rozdílu v každém člověku, který jej ale může eliminovat (Genesis 4,6-7), se vyjadřovala již ve starověku tóra a proroci. Později pak židovští učenci, kteří písemně zafixovali odvěkou ústní tradici v mišně a gemaře, čímž dali základ židovskému právnímu systému - halaše (2. -5. století). K některým z nich si dovolím uvést několik faktů.
Sociální nespravedlnost
„Nebudeš utiskovat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána“ (Leviticus 19,13). Nejenže jsem povinen dát dělníkovi sjednanou mzdu, ale nesmím mu ji ani zadržet, aby nebyl nucen si peníze na obživu rodiny vypůjčit. Mohl by tak mou vinou zabřednout do dluhů, z nichž by se těžko dostával, čímž by se mohl ocitnout s celou svou rodinou na dně sociální propasti. Slova Deuteronomia 24,14-15 doplňují uvedenou povinnost o zákaz diskriminace cizinců. Také cizí dělník musí dostat svou mzdu, aniž by mu ji kdokoli zadržoval. Proti zlořádům vyšší společnosti vyznačující se antisociálním konáním ostře vystupovala řada proroků, například Izajáš (1,11-17), Jeremjáš (5,23-29), Ezechiel (22,23-27), Ámos (2,6-8), Micheáš (3,1-3) a Malachiáš (3,5).
Velice důležitým sociální zákonem kodifikovaným v desateru je šabat - sobotní den odpočinku, na který měl právo v židovské společnosti nejen svobodný jedinec, ale i otrok, otrokyně a cizinec, jenž neměl plná „občanská“ práva (Exodus 20,8-10). O biblickém právu na den odpočinku mohl otrok v klasickém Řecku nebo Římě pouze snít.
Nepoctivé obohacování se
Tóra nevidí ideál v rovnostářské společnosti. Ta je tvořena bohatými i chudými, ale jsou dány hranice, kam až mohou sahat majetkové rozdíly. Židovští učitelé tvrdili, že Všemohoucí nedal majetek bohatým samoúčelně. Dal jim více prostředků, aby mohli podporovat více chudých. Bohatí jsou pouze správci peněz, které musejí štědře a spravedlivě rozdělit mezi chudé syny svého národa. Jedním ze zákonů tóry je jubilejní rok „šnat hajovel“ neboli milostivé léto (Leviticus 25,8-13). „V milostivém létě bude pole vráceno tomu, od koho bylo koupeno, jehož vlastnictvím pozemek je“ (Leviticus 27,24). Účelem tohoto ustanovení je zamezit vytvoření dědičných vrstev zbídačených bezzemků. Kromě toho se každého sedmého roku promíjely dluhy dlužníkům (Deuteronomium 15,1-11). Tato praxe se časem stala brzdou rozvoje ekonomických vztahů a učenec Hilel ji v 1. století před naším letopočtem zrušil a právně umožnil soudu vymáhat jménem věřitele na dlužníkovi jeho dluh i sedmého roku. K tomuto kroku však přistoupil až poté, co židovská společnost měla účinně fungující mechanismy sociální podpory a pomoci chudým.
Znečišťování životního prostředí
V tóře (Deuteronomium 20,19) je uveden zákaz při obléhání města kácet ovocné stromy. Později se židovští učenci zabývali problémem ochrany životního prostředí a přírody - o mnoho staletí dříve, než se objevilo v našem slovníku slovo ekologie. Důkazem nám mohou být slova midraše Kazatel Rabba 7,l3: „Hospodin provedl Adama celým rájem a řekl mu: Pohleď, jak krásný je tento svět, který jsem pro tebe stvořil. Chraň ho a pečuj o něj, neboť cokoli v něm zničíš, nebude již nikoho, kdo by to napravil.“ Výstižnější varování lidstvu nedokázaly zformulovat desítky moderních ekologických organizací světa. Ve sbírce midrašů z 8. století, Pirkej d’rabi Eliezer 34, je napsáno: „Ve chvíli, kdy kácíme ovocný strom, jeho hlas se rozléhá z jednoho konce světa na druhý, ale není slyšet.“ Opravdu není slyšet? Nebo my jej neslyšíme, protože jej slyšet nechceme?
Užívání drog a obchod s nimi
Každého obchodníka se zbraněmi nelze nazvat obchodníkem se smrtí. Vždyť jeho zbraně mohou sloužit policejním jednotkám v boji se zločinci nebo k loveckým či sportovním účelům. Obchodníka s narkotiky však jinak než obchodníkem se smrtí nazvat nelze. Uvážíme-li, že kouření tabáku způsobuje vážné zdravotní potíže včetně rakoviny plic a z hlediska mnoha rabínských autorit je považováno za pomalou a vědomou sebevraždu, o co hrůznější a nebezpečnější pro široké okolí je užívání drog.
K problému užívání drog se v roce 1973 vyjádřil ve svých responsech Igrot Moše, newyorský rabín Moše Feinstein (1895-1986), který je považován židovskými obcemi světa za jednu z nesporných autorit židovského náboženství a práva moderní doby. Jeho odpověď byla jednoznačná. Užívání drog (v tomto případě šlo o kouření marihuany) spadá do kategorie striktních zákazů (isurim chamurim) a je nutné všeobecně tuto neřest vykořenit ze středu synů Izraele - a především pak z okruhu studentů ješiv. Své rozhodnutí zdůvodnil pěti body. Za prvé jde o újmu na zdraví. Za druhé droga způsobuje narušení psychické činnosti jedince, které ho odvádí od učení tóry, modliteb, od plnění přikázání a dalších povinností každodenního života, vyžadujících jasnou mysl. Za třetí drogová závislost změní člověka v zločince škodícího společnosti. Za čtvrté je příčinou neúcty k rodičům. A za páté protiřečí přikázání „buďte svatí“ (Leviticus 19,2).
Potraty
V tóře (Exodus 21,22-23) nalezneme ustanovení, že když se dva muži rvou a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží její muž. Pokud o život přijde, pachatel zaplatí svým životem.
V mišně traktát Nida 5,3 uvádí, že ten, kdo zavraždí jednodenní nemluvně, je vinen v duchu Leviticus 24,17. Traktát Ohalot 7,6 povoluje potrat dosud nenarozeného plodu, pokud by jeho narození ohrožovalo život rodičky. Záchrana života ženy má přednost před životem dosud nenarozeného plodu. V případě, že porod již začal a větší část novorozencovy hlavy vyšla na světlo světa, nesmí se mu ublížit, neboť je již považován za nově narozenou živou bytost. V podobném duchu se k takovému případu staví i Maimonides (1135-1204) ve svém traktátu Zákony o vrahovi a zachování života 1,9.
Talmudický traktát Jevamot 69b uvádí, že plod do 40 dnů od početí je podobný vodě, a tudíž jej nelze považovat za „živou duši“. Na základě onoho úsudku je možné uměle přerušit těhotenství během tohoto období. Naopak bývalý vrchní rabín Izraele I. J. Unterman (1886-1976) soudil, že během celého těhotenství je zákaz jeho umělého přerušení. Některé rabínské autority však na základě mínění talmudického traktátu Nida 8b posunují hranici možnosti umělého přerušení (při závažných důvodech) těsně před konec prvních tří měsíců těhotenství.
Pedofilie
Pedofilie je zvrhlé chování, ničící odporným způsobem nejen tělo, ale především čistou dětskou duši. Toto chování je hodno co nejrozhodnějšího odsouzení a nejtvrdšího trestu, jaký zákon umožňuje, a to bez možnosti jeho zmírnění. Na tom se jistě shodnou všichni slušní lidé, ať jsou židy, křesťany, buddhisty, muslimy nebo ateisty.
Souvislosti
Tradičních sedm smrtelných hříchů, jak je zná katolická tradice, má individuální charakter a lokální důsledky. Nově formulované hříchy mají globální důsledky, neomezené hranicemi států či kultur. Některými z nich mohou hřešit miliony lidí.
Důrazy
Antisociální chování ostře kritizovali již starozákonní proroci.
Bohatí jsou pouze správci peněz, které musejí štědře a spravedlivě rozdělit mezi chudé svého národa.
Účelem ustanovení „milostivého léta“ je zamezit vytvoření dědičných vrstev zbídačených bezzemků.
Hospodin řekl Adamovi: „Pohleď, jak krásný je tento svět, který jsem pro tebe stvořil. Chraň ho a pečuj o něj, neboť cokoli v něm zničíš, nebude již nikoho, kdo by to napravil.“
Užívání drog spadá v judaismu do kategorie striktních zákazů.
Záchrana života ženy má přednost před životem dosud nenarozeného plodu.