S t a n i s l a v A d a m e c
Vysokoškolští profesoři mají pověst nepraktických potrhlíků, kteří žijí ve svém akademickém světě daleko od každodenní reality. Pravým opakem této karikatury je potom profesor Stanislav Adamec - učí na VŠE a již několik let zasedá v mnohých statutárních orgánech.
Stanislav Adamec působil v představenstvech či dozorčích radách takových společností, jakými jsou Unipetrol, Český porcelán, Olympik Holding, Severočeská energetika, Motorpal, První brněnské strojírny, Tesla Lanškroun či Stavomontáže Karlovy Vary. Obchodní rejstřík nabízí další desítky firem, kde profesor Adamec průběžně zasedal. A přitom má zároveň plný úvazek na Vysoké škole ekonomické, kde vede čtyři kursy zaměřené na systémy řízení a využívání informací. Dva kursy jsou pro doktorandy, takže běžný student si může vybrat buď seminář s názvem Informace jako hospodářský zdroj, anebo Inovace systému řízení. Podle studentů je přísným učitelem a praktikem každým coulem. Žáky vždy rozdělí do několika navzájem si konkurujících týmů a získat u něj zápočet není nic jednoduchého.
Profesor Adamec nás přijal v pražském hotelu Olympik, kde pravidelně jako předseda dozorčí rady a prezident holdingu Olympik úřaduje. Dobře padnoucím oblekem a masivním zlatým prstenem a zlatými Rolexkami demonstroval, že od vysokoškolských kolegů jej odlišuje nejen praktičnost, ale i ekonomická situace.
Po obchodní akademii v Pardubicích vystudoval finance a úvěr na Vysoké škole ekonomické v Praze. V šedesátých letech pokračoval v akademické dráze jako asistent na katedře výpočetní techniky VŠE. „Brzy jsem zjistil, že praxe mě táhne mnohem víc, a tak jsem nastoupil do výpočetního střediska Československých energetických závodů. Po roce 1970 jsem však nabyl dojmu, že má práce v ČEZu by po osmi letech byla již jen pouhou rutinou, a tak jsem se rozhodl naplno se věnovat vysoké škole. Lidé v energetice byli překvapeni, protože jsem měl v podniku dobrou pozici, říká Stanislav Adamec. Katedra se stala jeho láskou. Ve třiatřiceti letech byl jmenován docentem a vedoucím katedry a v pětačtyřiceti byl již řádným profesorem. „Na praxi jsem kladl důraz vždycky. Studenti se již od prvních ročníků rozkoukávali v různých podnicích, od ČKD přes Škrobárny Havlíčkův Brod až po Teslu Kolín, a v rámci vedlejší hospodářské činnosti jsme již v osmdesátých letech jako škola spolupracovali se Spolkovou republikou Německo. Spousta diplomových prací našich studentů se používala v praxi různých podniků. Profesor Adamec napsal dvanáct odborných knih, desítky skript a stovky článků o výpočetní technice. Jezdil po konferencích. „V roce 1989 jsem byl na služební cestě v Singapuru a v Jižní Koreji. Když jsem se po listopadu vrátil, nabídl jsem, že jako komunistický děkan fakulty řízení složím funkci a ze školy odejdu, ale kolegové mě přesvědčili, abych zůstal, vzpomíná na rok obratu, který jej naplno vrhnul i do soukromého byznysu.
„Založili jsme Pražskou brokerskou společnost, pracoval jsem v komisi ministra Kočárníka pro cenné papíry, zasedal jsem ve statutárních orgánech řady společností a stále jsem učil na vysoké škole. Těch společností byla celá řada a nikdy jsem nebyl vyhozen, odcházel jsem většinou sám, když jsem již cítil, že si potřebuji uvolnit ruce pro něco jiného, říká praktický profesor. Snažil se prý nikdy nepůsobit ve více než pěti společnostech najednou, protože to by potom již „opravdu nešlo stihnout . Někteří čeští top manažeři však pochybují, jak je možné časově a intelektuálně zvládnout aktivní práci v tolika různých branžích a firmách. „Myslím, že ilustrativní by bylo uvést můj denní a týdenní režim, říká k tomu Stanislav Adamec. „Každý den vstávám v šest hodin, vyvenčím psa a již v půl sedmé sedím v autě a někam směřuji. Celý den pracuji a domů se vracím mezi devátou a jedenáctou večer. Jednou v týdnu si chodím na dvě hodiny zasportovat, nejčastěji hraji tenis. V sobotu nepracuji - odjíždím na chalupu a věnuji se vnukovi. Ale již večer odjíždím zpět do Prahy a doma si čtu. V neděli dopoledne sportuji a odpoledne se již zase věnuji práci. V organizaci času mi vyšla maximálně vstříc i fakulta, protože učím pouze v pondělí a v pátek odpoledne a večer.
Koncem ledna ho valná hromada Unipetrolu nepotvrdila mezi členy představenstva, a tak hlavními domovskými společnostmi jsou dnes pro Stanislava Adamce Český porcelán, Motorpal, Olympik holding a jeho dceřiné firmy a leasingová společnost EFIS. „Ta leasingovka mě nyní zajímá nejvíc. To je opět zcela nová zkušenost po strojírenství, chemii, porcelánu či cestovním ruchu, říká profesor Adamec. Nejnadšeněji ale vypráví o akademické půdě. Úroveň studentů v posledních pár letech je prý výrazně vyšší než byla těsně po revoluci. Snaží se jim předávat hodně praktických informací. „Narozdíl od mnohých kolegů jsem ochoten studentům ukázat své projekty a prozradit jim, jak jsem je řešil. Studenti to vědí a ždímají mě, co to jde.