Zítra bude v Praze otevřen největší a nejmodernější městský tunel v Evropě. Jeho investor (hlavní město) se však tváří, jako by mělo jít o největší tragédii od povodní v roce 2002. Chování primátorky Krnáčové a radního pro dopravu Dolínka by se dalo shrnout do věty: V tichosti tu pásku přestřihneme a pak se po anglicku vypaříme.
Pomiňme, že na pražském magistrátu seděly už tři garnitury politiků, které založily svou volební kampaň na kritice této architektonicky impozantní stavby. A dnes, kdy je stavba před otevřením, už nejsou schopni ocenit její přínos. Přinejmenším politicky to jde pochopit.
O důvodech prodloužení a prodražení stavby bylo napsáno snad všechno. Shrňme to do malého „poučení z krizového vývoje“. Klíčem k hodnocení podobných staveb všude ve světě je, do jaké míry došlo k odklonu od původního zájmu investora. Už v prvním ročníku všech stavebních škol se říká, že osmdesát procent případných změn se dá vychytat ve fázi tvorby projektu.
Právě tady se dají nejlépe ušetřit veřejné peníze. Ve chvíli, kdy se poprvé kopne do země a narazí se na chyby v přípravné fázi, začnou účty za každou změnu astronomicky narůstat. To je ve zkratce příběh šest a půl kilometru dlouhého tunelu Blanka.
Jako příklad vezměme Trojský most, součást řešení obchvatu spojeného s Blankou. Soutěž na jeho stavbu vyhrál Metrostav, který dostal dokumentaci na most za půl miliardy. Investor však změnil názor a následně vyhlásil architektonickou soutěž, z níž vzešel krasavec za více než miliardu korun.
Člověk má z prohlášení radnic některých městských částí dojem, jako by někdo chtěl prokázat, že Blanka je vlastně k ničemu
Následně dostal Metrostav pokyn, aby pokračoval podle nové dokumentace. V médiích se později objevilo, že stavba byla předražena o sto procent, což tedy je i není pravda. Podobně by se dalo pokračovat.
Je také šokující, že stavbu za čtyřicet miliard mělo od roku 2006 pod dohledem několik úředníků z odboru městského investora. Přičemž během devíti let se vystřídalo šest šéfů odboru a obměnili se prakticky všichni úředníci. Pravomoci se pak delegovaly na jiné firmy a instituce a stavbě chyběla pevná investorská ruka, která by řekla: odtud potud.
Otočme list a podívejme se na dnešní podivné tance kolem Blanky. Člověk má totiž z prohlášení radnic některých městských částí dojem, jako by někdo chtěl prokázat, že Blanka je vlastně k ničemu. Souvisí to se snahami regulovat dopravu hlavně v Praze 5, 6 a 7 v duchu módní ideologie „zabraň vjezdu aut, zachráníš lidstvo“.
Nositelé těchto anticivilizačních přístupů chtějí zužováním vozovek a instalací semaforů vyvolat umělé zácpy, které mají odradit automobilisty od ježdění Prahou. Ve spolupráci s mnoha neziskovkami pak chtějí provést převrat ve způsobu dopravy po městě. V takovém systému bude přínos Blanky skutečně minimalizovaný. Takže Blanka je vlastně takové krásné a nechtěné dítě. Její klady ocení až éra, která nebude tak destruktivně naladěna.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
Blanka není předražená, je to Bentley mezi tunely
Analýza: Zatím se nepotvrdilo, že Blanka je tunel
Otevření Blanky se blíží. Podívejte se, jak probíhaly zátěžové testy
