Před padesáti lety zdolali první horolezci legendární Mount EverestTenzing Norgaj a Edmund Hillary dosáhli 29. května 1953 vrcholu nejvyšší hory světa. Žádný člověk před nimi to nedokázal. Poslušni každý svého boha, nechali ve sněhové jamce na vrcholu křížek a balíček čokolády.
Před padesáti lety zdolali první horolezci legendární Mount Everest
Tenzing Norgaj a Edmund Hillary dosáhli 29. května 1953 vrcholu nejvyšší hory světa. Žádný člověk před nimi to nedokázal. Poslušni každý svého boha, nechali ve sněhové jamce na vrcholu křížek a balíček čokolády.
Bylo za co děkovat, protože už od roku 1921 se o zdolání hory pokoušely mnohé expedice, při kterých zahynuly desítky horolezců i nosičů. V současnosti je ovšem takzvaná Normální cesta na Mount Everest pro zkušené horolezce téměř vycházkovou trasou. Ne, že by na ní nehynuli v bouřích a lavinách, ale všechny technické těžkosti nejsou za dobrého počasí nic nepřekonatelného. Stačí zaplatit pětašedesát tisíc dolarů komerční agentuře, dobře se aklimatizovat a vyrazit s horským vůdcem na vrchol. Klient má obvykle připravena fixní lana, která jsou předchozími výpravami přichycená k zatlučeným skobám, prošlápnutou stopu a tři až čtyři stany pro přespávání během stoupání dlouhou cestou na vršek. O nižší náročnosti svědčí i to, že loňský dobyvatel Everestu Miroslav Caban se nedostal ani do nominací na nejlepší výstup roku, který každoročně vyhlašuje Český horolezecký svaz. Na internetových stránkách jeho expedice lze najít i takovýto anonymní vzkaz: „Myslíš, že tvé obléhání hory, placení fixů a šerpů je horolezectví? Není to spíše kopcoplazení?“
Neklepeš se po rameni, chceš dolů
Na druhou stranu člen česko-slovenské expedice na Everest v roce 1996 Zdeněk Hrubý tvrdí: „V horách jde vždycky o hubu - ať si to přiznáš nebo ne. Dřeš se tam někde s těžkým báglem, funíš, je ti blbě, chytáš průjmy a já nevím, co ještě. A jako souhrn toho je nějaký prchavý okamžik někde na vrcholu, kde každý, kdo tam byl, ví, že stejně nemyslíš na to, jak jsi dobrý a jaká je to paráda a že svítí sluníčko. Nýbrž na to, že potřebuješ dolů a jak to udělat.“ Kudy tedy vede cesta nahoru na vrchol, na kterém už stálo přes dvanáct set lidí? A kde o totéž usilovalo dalších sto osmdesát, jejichž životy si hora vzala? Z města Namče Bazár vyrazíte na dvoudenní jízdu terénním džípem do základního tábora, kterému se říká Base camp. Pod ledovcem Khumbu naložíte všechna svá zavazadla na jaky a dva dni půjdete na místo předsunutého základního tábora. Ledovec nad vámi se změní v divoký ledopád, postrach všech horolezců, kteří se vydávají Normální cestou. Pokud máte štěstí, prokličkujete jeho hlubokými trhlinami, vratkými ledovými věžemi a zrádným prašanem. Ocitnete se ve sněhovém Západním kotli.
Vrchol se blíží pomalu Lavinézni stěnou
Lhoce přetraverzujete do Jižního sedla. Je široké, pohodlné a bezpečné před padajícími kameny a ledem. Běda však těm, které tam zastihne vítr. I když stany zakopou co nejhlouběji, mohou si být jisti, že o ně přijdou. Zlámané tyčky a roztrhaná plátna, to je to nejmenší, co tady může horolezce za bouře potkat. Dlouhý hřeben samotného Everestu stoupá sněhem a skálou stále vzhůru k Jižnímu vrcholu. Nahoře vás čeká nemilé překvapení, protože zbývá ještě dvě stě výškových metrů a skoro kilometr do dálky. Těsně pod hlavním vrcholem narazíte ještě na Hillaryho výšvih, což je dvanáctimetrová skalka. Lze ji opatrně obejít po sněhu nad propastí nebo ji pomocí skob překonat přímo. O její obtížnosti svědčí fakt, že byla bez použití skob zdolána teprve před deseti lety. V rchol Everestu není příliš rozlehlý, ale také to není dokonalá špička. Můžete na něm chvilku posedět, vyfotografovat se, ale pak rychle dolů. Cesta končí až v základním táboře. Přejeme hodně štěstí. Budete ho potřebovat.
První pokořitelé
Chudý novozélandský včelař Edmund Hillary se našel v horolezectví. To se právě rozvíjelo raketovým tempem, a tak mohl zdolat nejen nejvyšší horu australských Alp Mount Cook, ale vystoupit také na mnoho nedotčených vrcholů a vykonat mnoho prvovýstupů. Jeho síly, rozvahy a zkušeností si všimli i v Anglii. Vedoucí výpravy na Mount Everest plukovník John Hunt ho zařadil do vrcholového družstva. Po návratu z Everestu odměnila královna Hillaryho řádem Britského impéria a titulem sir. Na jeho spolulezce, Nepálce Tenzinga Norgaje, takové pocty nezbyly. Hillaryho zřejmě nikdy nenapadlo, že by mohlo jít o rasový problém. Dnes o tom mnozí hovoří jako o jasné věci. Novozélanďan si však svého nepálského společníka velice vážil.
Dobrodruh Hillary
Mount Everest ale nebyl jediným Hillaryho dobrodružným podnikem. Využil tehdy nejlepší technické prostředky a na raketových člunech plul proti toku posvátného Indu. Vedl expedice na severní i jižní pól. Do polárních krajů se vydal s mírně upravenými zemědělskými traktory. Až do smrti ženy a dítěte při havárii letadla s nimi lezl po všech možných horách. Zároveň ovšem vytvořil Himálajský trust, který shromažďuje peníze na stavbu nemocnic a škol v oblasti obývané jeho nosiči Šerpy. Zasloužil se o vybudování letiště v Lukle, které se stalo turistickou bránou do hor. Turistů ovšem přibývalo, Šerpové pro ně stavěli penziony, ubytovny a hospody, a podhůří se začalo velkým tempem odlesňovat. Hillary tedy sehnal peníze na znovuzalesňování. Dnes je čtyřiaosmdesátiletý pán velmi váženou osobou nejen v horolezeckých kruzích, ale především mezi Šerpy.
Jak je vysoký?
Výška nejvyšší hory světa se od Everestova mapování v roce 1865 několikrát upřesňovala. Poslední měře ní v roce 1992 ukázalo přesnou výšku nad zemským geoidem 8846,10 metru, v horo lezecké a zeměpisné literatuře se uvádí starší číslo 8848 metrů nad mořem a komerční expedice to zaokrouhlují na lépe zapamatovatelných 8850 metrů. Ani tyto údaje ovšem nemohou být definitivní, protože Everest se spolu s celými Himálajemi zvedá vlivem pohybu zemské kůry o pět milimetrů za rok.
Everest má i jiná jména
Se jménem nejvyšší světové hory je to těžké - každý jí říká jinak. Tibeťané, kteří ji vidí ze severu, používají název Ču-mu-lang-ma, v anglickém přepisu Chomolungma. Překládá se to jako Bohyně Matka hor nebo Bohyně Matka světa. Nepálci z jihu jí říkají Sagarmatha, neboli Bohyně oblohy.
Britové jí během svých kartografických měření na počátku devatenáctého století technicky označili jako Štít XV. Až teprve od roku 1865 ji pojmenovali po hlavním měřiči Georgi Everestovi. O něm se sice za jeho života vědělo, že na mapách dává přednost místním názvům, ale v tu dobu už neměl do lidských věcí co mluvit.
Milníky Everestu
před 60 miliony let - Himálaj byl vyzvednut tektonickými pohyby dvou obrovských pevninských ker, v tomto místě na sebe tlačí Asie a Indie a na místě jejich styku se zvedlo ohromné pohoří, o mnoho mladší než Krkonoše, Tatry i Alpy
1808 britské mapování Himálaje pod vedením Georga Everesta
1924 Georg Mallory a Andrew Irvine se dostali těsně pod vrchol, možná dosáhli i nejvyššího bodu, oba však zahynuli, naposledy byli spatřeni ve výšce 8500 m
1953 Tenzing Norgaj a Edmund Hillary vylezli na vrchol
1975 Junko Tabei shlédla z vršku jako první žena
1978 první výstup bez umělého kyslíku vykonali Reinhold Messner a Peter Habeler
1980 první sólový výstup dokončil Reinhold Messner
1990 nejrychlejší výstup po připravené trase zvládl Marc Batard za dvaadvacet a půl hodiny
1998 Jean-Marc Boivin slétl z hřebene hory na padáku za jedenáct minut do základního tábora
2000 lyžař Davo Karničar sjel celou horu díky neobvykle velkému množství sněhu
2001 nejmladším horolezcem na Everestu se stal patnáctiletý Temba Tsheri, nejstaršímu Bullu Shermanovi bylo čtyřiašedesát a na vrchol se dostal i slepý Erik Weihenmeyer
Vrchol nejvyšší hory světa dosáhly už stovky horolezců. První dva vystoupili na vrchol přesně před padesáti lety. * Třiaosmdesátiletý Edmund Hillary se synem šerpy Norgaye Tenzinga na oslavách 50. výročí prvního pokoření Mount Everestu. * Trasa, kterou průkopníci Mount Everestu stoupali „k nebesům“.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV (2X) * FOTO: ČTK