Státní rozpočet
Levicová opozice chce opět použít Ústavní soud jako třetí parlamentní komoru, která by mohla zvrátit rozhodnutí pravicové většiny ve Sněmovně o úsporných opatřeních ve státním rozpočtu na příští rok.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová vyhověla vládě a vyhlásila stav legislativní nouze pro projednávání zákonů, které snižují podporu stavebnímu spoření. Zrychleným projednáním má projít rovněž úsporný balíček sociálních opatření ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, norma snižující státní příspěvek politickým stranám a hnutím či novela o dani z příjmu, která přináší například zdanění poslaneckých náhrad či snižuje základní odečitatelnou položku o sto korun měsíčně.
Ve stavu legislativní nouze odpadá první čtení návrhu zákona a po projednání ve druhém čtení, kde padají pozměňovací návrhy, se hned hlasuje o konečném znění. Podstatné však je, že Senát má na projednání zákona schváleného Sněmovnou jen deset dnů místo obvyklých třiceti. A to byl důvod, proč vláda tento postup zvolila. Lze totiž očekávat, že sociálně demokratická většina v Senátu bude tato úsporná opatření vracet zpět, takže v případě zachování standardních lhůt by se nepodařilo veto přehlasovat do konce roku.
ČSSD už ústy svého úřadujícího šéfa Bohuslava Sobotky ohlásila, že tento krok vládní koalice napadne u Ústavního soudu. To popudilo prezidenta Václava Klause natolik, že postup sociálních demokratů označil za „konec demokratického systému“. V tom, že je opravdu absurdní, když má o prohraném hlasování v Parlamentu rozhodovat soud, lze s prezidentem souhlasit. Přesto není vyloučeno, že by soud mohl návrhu sociálně demokratických a komunistických poslanců vyhovět.
Legislativní nouzi lze vyhlásit v případě mimořádných okolností, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a vznik velkých škod. Bude nyní otázkou, zda Ústavní soud posoudí, že jsou škody vzniklé odsunutím platnosti úsporných opatření dostatečné na to, aby mohlo být při projednávání zákona postupováno podle legislativní nouze, a že koalice opravdu nemohla problematické návrhy projednat včas. Je třeba přitom přiznat, že návrhy mohly být projednávány už minimálně měsíc, neboť k jejich odložení došlo především z důvodů blížících se komunálních a senátních voleb.
Soud by však měl vzít v úvahu rovněž skutečnost, že v legislativní nouzi se projednával před rokem i takzvaný Janotův úsporný balíček. A v té době proti tomuto institutu nikdo neprotestoval, ačkoli šlo o velmi podobný případ. Tehdy hrozilo pozdní schválení rozpočtu, které by mělo dopad na mezinárodní pověst České republiky a mohlo by zemi prodražit výpůjčky na finančních trzích. Dopad na hospodaření veřejných rozpočtů by se počítal v miliardách korun a vláda by zřejmě musela razantněji škrtat v provozních výdajích, tedy především ve stavech státních zaměstnanců a ve mzdách.
Stejné komplikace hrozí i dnes. Jenže pokud se naopak podaří úsporný rozpočet schválit včetně příslušných opatření, bude nakročením ke zlepšení ratingu Česka, a tím ke snížení úroků z nového státního dluhu. Ten přitom navzdory úsporám stále roste vysokým tempem.
