Boj o zdroje

V hotelu Corinthia Towers se uskutečnila obchodní snídaně expertů

Šéfové průmyslových podniků a odborníci se ve středu 4. května sešli, aby diskutovali o restrukturalizaci a aktuálních problémech českého ocelářského průmyslu. Akci pod názvem Těžkosti těžkého průmyslu aneb Jak přetavit ocel ve zlato v pražském hotelu Corinthia Towers uspořádalo vydavatelství Euronews v rámci projektu EVENTS - EURO SETKÁNÍ. Patronem akce byly Třinecké železárny.

Bez oceli to nejde.

„V každém státě a v každé epoše slouží hutnictví jako integrační a integrující faktor. Všichni již pochopili, že ocel je ta nejčistší substance, bez které nic nezmůže nejen naše, ale ani následující generace. Poslední statistiky o rozvoji hutnictví a oceli i její aplikace to potvrzují,“ pravil generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala. Jak dodal, v předchozím období se firma přeměnila ze státního podniku na plně soukromou firmu. „V současné době probíhá další konsolidace Třineckých železáren, Moravia Steel dnes stahuje akcie podniku z trhu, protože vlastní zhruba 97 procent akcií železáren, aby mohla uskutečnit další restrukturalizační kroky.“ Dále upozornil, že výsledkem restrukturalizace Třineckých železáren je mimo jiné změna v uspořádání firmy jako takové. „Uskutečnila se řada kapitálových přesunů jak uvnitř společnosti, tak i mimo ni. V současnosti probíhá například i skupování kapitálových účastí, které firma dříve prodávala. Stejně tak i akviziční proces v duchu naší strategie,“ uvedl Cienciala.

Milionový propad.

Ocelářský sektor prodělal od roku 1990 až do současnosti masivní restrukturalizaci, která se mimo jiné projevila v razantním snížení produkce oceli v České republice. Zatímco v roce 1990 tuzemské firmy vyrobily zhruba deset milionů tun oceli, dnes je to kolem 6,5 milionu tun. „Počátkem devadesátých let byla připravována privatizace hutních firem, která předcházela samotnou restrukturalizaci oboru, bohužel ne ve všech případech byl prodej těchto firem úspěšný,“ upozornil ředitel Odboru těžkého strojírenství na Ministerstvu průmyslu a obchodu Zdeněk Urban. Za zmínku stojí nepovedená manažerská privatizace Poldi Kladno do rukou Vladimíra Stehlíka. Očekávání nesplnil ani prodej Nové huti společnosti Petrcíle či Vítkovic firmě Rafis. „V roce 1996 došlo k privatizaci Třineckých železáren formou veřejné soutěže, prodej byl úspěšný. Moravia Steel, která tendr vyhrála, provozuje ocelárny i nadále, shrnul Urban.

Recese.

Koncem devadesátých let zasáhla světový trh s hutními výrobky recese, která se projevila ve zhoršující se ekonomické situaci českých firem. „Ve stejném období byla zrušena manažerská privatizace Vítkovic a Nové huti. Firmy navíc strádaly nedostatkem peněz především na provozní financování, potřebovaly veřejnou podporu ze strany státu,“ uvedl Urban. Stát ovšem musel požádat o udělení výjimky státní pomoci ocelárnám Evropskou unii. Ta vyhověla požadavkům České republiky v roce 2002. Praha se však v Bruselu musela zavázat ke splnění několika podmínek, mimo jiné, že do roku 2006 sníží celkovou produkci ocelářství o téměř půl milionu tun a bude pokračovat v restrukturalizaci sektoru. „Jednalo se o celkovou veřejnou podporu ve výši 14,15 miliardy korun, ze které Vítkovice Steel dostaly 8,14 miliardy korun, Nová huť (dnes Mittal Steel Ostrava) 5,7 miliardy a Válcovny plechu Frýdek Místek 292 milionů korun. Společnosti, které pomoc obdržely, navíc musí od roku 2003 předkládat každého půl roku monitorovací zprávu Evropské komisi,“ dodal Urban.

Čas predátorů.

Jak probíhala restrukturalizace odvětví v západní Evropě? „Máme spočítáno, že za posledních patnáct let státy bývalé patnáctky Evropské unie nalily do ozdravění a privatizace hutnictví bez jakýchkoliv připomínek a podmínek zhruba sto miliard dolarů,“ uvedl Cienciala. Zároveň zavzpomínal na jednání mezi přistupujícími a někdejšími státy EU v roce 1998: „Pořád ujišťovali Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Polsko, ať se nebojí, že vědí, jak velké je zadlužení jejich ocelářských firem a že jim pomohou se z něj dostat,“ komentoval průběh jednání Ciencala. Aktuální stav po sedmi letech však není moc optimistický. „Loupeživé managementy ve státních firmách sehrály svoji historickou úlohu. Těžko najdeme mezi zeměmi, jež jsem jmenoval, privatizaci, která by dopadla úspěšně,“ upozornil a pokračoval, „to je nejlepší situace pro predátory, kteří dobře vědí, co chtějí, jsou v podstatně jednodušší situaci, než v jaké jsme v našich evropsko-křesťanských podmínkách a s naší mentalitou my. Nepotřebují velké dozorčí rady, ani zástupy úředníků, kteří by v nich seděli, ale rozhodují sami. Takoví jsou tady na scéně a mezi nimi je i můj dobrý známý Lakshmi Mittal,“ dodal šéf Třineckých železáren.

Klíčové suroviny.

Debata se posléze stočila k budoucnosti ocelářství. Například Třinecké železárny postavily svoji další strategii na dynamickém zvyšování přidané hodnoty svých ocelářských výrobků. Diskutující se ovšem shodli na tom, že pro všechny ocelářské společnosti je klíčová dostupnost zdrojů. Boj o zdroje surovin mezi firmami již začal a má se v budoucnu stupňovat. „Pro zákazníka samozřejmě modré z nebe, ale pokud někdo nemá zdroje nebo jsou drahé, může mít ty nejlepší zákazníky a nejlepší ceny, ale v budoucnu nic nevyrobí. Budoucnost hutnictví, které je takto náročné materiálově a energeticky, bude záležet na dostupnosti zdrojů a jednoznačně na jejich logistice,“ dodal Cienciala.