Sleduje BIS politiky, či nikoli? Ani poslední kauza vysvětlení nepřinesla. Z oficiálních pramenů se sledování dvěma automobily, o němž hovořil odbojný sociálnědemokratický poslanec Josef Hojdar, nepotvrdilo. Z knihy jízd lze dokladovat, že žádná ze služebních cest nemířila do Mostu, kde má poslanec svou kancelář, řidiči BIS jej neznají, atd.
Sleduje BIS politiky, či nikoli? Ani poslední kauza vysvětlení nepřinesla. Z oficiálních pramenů se sledování dvěma automobily, o němž hovořil odbojný sociálnědemokratický poslanec Josef Hojdar, nepotvrdilo. Z knihy jízd lze dokladovat, že žádná ze služebních cest nemířila do Mostu, kde má poslanec svou kancelář, řidiči BIS jej neznají, atd., atd… Chtělo by se věřit, že má kontrarozvědka v tomto případě čisté svědomí. Ostatně, odkud mohl Hojdar vědět, že jej skutečně sledují její příslušníci, pokud si celé sledování nevymyslel? Neškolený člověk by těžko poznal, že je mu v patách profík, pokud by se nejednalo o provokaci. Hojdar však není prvním politikem, který si na policejní či konrarozvědný zájem stěžuje. Jde pouze o paranoiky, anebo lze skutečně i v případě nezákonného postupu takové jednání skrýt před kontrolními orgány? Je v pořádku, že vedení parlamentních komisí, které se věnují choulostivým tématům, má v rukách pravicová opozice. Jejich pravomoce jsou však nedostatečné. To se týká především komise, která se věnuje BIS. Zda o politicích či občanech sbírá tajná služba informace, respektive sbírá-li je cestou zákona, se komise nedozví. Musí se spolehnout na to, co jí BIS sama předloží. Práce BIS se od policejní liší v tom, že pro člověka neznamená v případě nezákonného postupu bezprostřední ohrožení. Tajná služba na rozdíl od StB už není policejněrepresivní složkou, ale sběrnou informací pro vládu. Ale i informace lze zneužít. Lze ale vůbec zajistit, aby v pološeru tajných služeb, kde mimikry a falše patří mezi základní pracovní výbavu, se dala vůbec rozpoznat pravda od lži, zákon od bezpráví? Stoprocentně se to zřejmě nepodaří nikdy, je však třeba kontrolu BIS zvýšit a možnost zneužití jejích aktivit snížit. Poslanci by měli dostat pravomoc nahlížet kdykoli i do živých svazků. Zatím mohou pouze do svazků uzavřených, v nichž nelze vyloučit dodatečné úpravy. U svazku živého, který slouží k orientaci samotných příslušníků, už by to tak jednoduché nebylo. BIS se dlouho nahlížení do živých svazků bránila odkazem na indiskrétnost poslanců. Díky zákonu na ochranu utajovaných skutečností však už mají poslanci z kontrolní komise pověření k nahlédnutí do přísně tajných materiálů, dokonce i do těch, které chrání nejvyšší stupeň utajení. Změna zákona, která by umožnila nahlížet i do aktuálních svazků, by sice eventuálnímu porušení zákona ze strany pracovníků BIS nezabránila, ale alespoň by jej významně eliminovala. Politikům, prohlašujícím, že jsou sledováni, by se snáze mohla prokázat blamáž či skutečné ohrožení. Rozhodnutí o tom, zda mají mít politici strach z tajné služby, mají v rukách poslanci samotní.
