MOL a PKN Orlen zápasí o to, kdo bude jedničkou Stovky milionů korun připravené na nákup konkurence, další desítky nachystané na investice do vlastních čerpacích stanic a na výstavbu nových pump. V Česku se rozjel boj o to, kdo ovládne tuzemský trh s pohonnými hmotami. A jde o ještě mnohem větší trofej – kdo zvítězí, bude patrně majitelem největší sítě čerpacích stanic ve střední Evropě.
Kdo v boji udělá chybu, může skončit s velkými finančními ztrátami, v krajním případě může napodobit několik svých předchůdců a trh raději vyklidí. Své by o tom mohli vyprávět třeba manažeři Eni nebo Lukoilu.
Proti sobě stojí dva regionální giganti PKN Orlen (v Česku reprezentovaný Benzinou) a maďarský MOL (respektive Slovnaft). Jak Benzina, tak MOL hýří sebevědomím, ani jedna z firem si nepřipouští, že může prohrát.
Budeme nakupovat
Benzina je historicky českou jedničkou a v současné době ovládá něco málo přes 15 procent trhu. MOL je zase skokanem posledních dvou let. Maďarská firma ještě před dvěma lety v tuzemsku vlastnila 29 pump, jenže v posledních dvanácti měsících koupila síť čerpacích stanic od ruského Lukoilu a italské Eni, k tomu již dříve Pap Oil.
MOL nyní drží zhruba deset procent trhu. Jenže to mu nestačí, chce stavět a přikupovat další pumpy. „Pokud vstoupíme na nějaký trh, tak se vždy snažíme být jeho jedničkou,“ potvrzuje člen představenstva maďarské skupiny MOL Oszkár Világi.
Firma za posledních zhruba dvanáct měsíců v Česku investovala stovky milionů korun a Világi týdeníku Euro prozradil, že MOL v Česku hodlá investovat dál. „Pokud bude něco na prodej, budeme se o to zajímat. K investicím přistupujeme tak, že chceme nakupovat za dobrou cenu a akvizici pak integrovat do naší struktury,“ řekl. Firma již vlastní ve středoevropském regionu přes 1700 čerpacích stanic.
V Česku je mnohem hustší síť čerpacích stanic než třeba v Německu. Například na trase z Prahy do Brna je jedenatřicet pump, na stejně dlouhém úseku z Frankfurtu do Norimberka je jich jedenáct
Sebevědomím ovšem nešetří ani Benzina. Dceřiná firma Unipetrolu sice prohrála právě s MOL soutěž o koupi Agipu a Lukoilu, její podíl na tuzemském trhu se ale zvyšuje i bez akvizic. V letech 2012 až 2014 o 1,5 procenta na již zmíněných 15,1 procenta. „A stále rosteme. Plán na dosažení dvaceti procent na trhu do konce roku 2017 považujeme za platný,“ tvrdí mluvčí Unipetrolu Mikuláš Duda.
A plány má podobné jako maďarská konkurence: „Pracujeme na možnostech organického růstu i růstu prostřednictvím akvizice čerpacích stanic.“ Otázkou je, jestli bude něco většího na prodej. Před časem se hovořilo o tom, že svůj odchod z Česka zvažuje rakouská OMV, ta se ale prý nakonec rozhodla v tuzemsku zůstat.
Dalším vlastníkem velké sítě pump je Shell, ten údajně o svém setrvání či odchodu z Česka ještě definitivně nerozhodl. „Stejně tak se diskutuje na ministerstvu průmyslu o tom, zda by státní Čepro nemělo prodat svoji síť EuroOil a soustředit se jen na velkoobchod a logistiku s pohonnými hmotami,“ sdělil týdeníku Euro zdroj z ministerstva.
Ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že ke konci roku bylo v tuzemsku šest firem, které vlastní sto a více pump, do stovky jsou to tři společnosti.
Velký odchod
Benzina a MOL jsou jedny z mála, pokud ne jediné firmy, které v regionu nakupují konkurenční sítě čerpacích stanic. Velká část firem spíš náš region opouští, před časem to v Česku zabalil mimo jiné Aral, svá aktiva prodaly Eni a Lukoil. Přitom právě ruský Lukoil měl na českém trhu velké plány, firma se chtěla vypracovat mezi tři největší hráče.
Na český trh vstoupila s agresivní cenovou politikou, jenže ani po několika letech neprorazila. „Jsme přesvědčeni, že jsme se vydali správnou cestou, že silná vertikální integrace, tedy snaha mít pod kontrolou vše od výroby až po prodej je jediná cesta, jak v tomhle boji přežít,“ říká k tomu Világi.
Trh s pohonnými hmotami se v posledních letech výrazně změnil. Kvůli přebytku rafinérských kapacit, velké konkurenci na trhu s pohonnými hmotami a stagnující poptávce výrazně klesly prodejní marže. „Když jsem před osmi lety nastoupil do MOL, odhady hovořily o ročním růstu trhu na úrovni zhruba čtyř procent. Teď považujeme za dobrou zprávu, když v dieselu narosteme o jedno dvě procenta,“ popsal aktuální situaci na trhu Világi.
Dle odborníků mají šanci uspět jen firmy, které disponují nejen sítí čerpacích stanic, ale i výrobou a distribucí pohonných hmot, což je případ jak Unipetrolu, tak MOL.
Lidé z oboru navíc tvrdí, že kdo s pohonnými hmotami uspěje v Česku, uspěje i na dalreport ších trzích. Důvodem je vysoce konkurenční české prostředí. Na tuzemském trhu je v přepočtu na obyvatele jedna z nejhustších sítí čerpacích stanic v Evropě.
To je prostředí, které si MOL, potažmo PKN Orlen na svých domáckých trzích vyzkoušet nemohou. Proč? Obě firmy jsou doma dominantními hráči; i díky tomu, že se při privatizaci sítě čerpacích stanic chytly příležitosti a moc dalších konkurentů si „domů“ nepustily.
V Česku k mnohem tvrdší konkurenci přispělo rozdělení tehdejší Benziny na dvě části. První skončila v Unipetrolu, druhá se dílem rozprodala v malé privatizaci a největší „odpad“ připadl státnímu Čepru, které tuhle síť dostalo až překvapivě rychle do kondice, ale to je jiný příběh. Další sítě vznikly výstavbou nových čerpacích stanic v devadesátých letech.
Třeba v Maďarsku a Polsku bylo budování nových čerpacích stanic někým jiným než dominantními hráči mnohem složitější.
Přepumpováno
Ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že ke konci loňského roku bylo v České republice 3792 veřejných čerpacích stanic, což znamená meziroční přírůstek 27 pump.
Celkem, pokud jsou započteny v tuzemsku i neveřejné pumpy a ty s vymezeným přístupem, bylo ke konci roku celkem 7013 čerpacích stanic. Podobně „přepumpováno“ bylo před několika lety i v sousedním Německu. Tamní trh byl roztříštěný, příjem státu z daní za prodej pohonných hmot klesal. I z toho důvodu se zhruba před patnácti lety rozhodla spolková vláda k poněkud překvapivému kroku.
Začala s výkupem čerpacích stanic od soukromníků, především těch, kteří vlastnili méně než pět pump. Čerpačky stát odkupoval výměnou za příslib, že prodávající nepostaví další novou. Z toho důvodu výrazně klesl v Německu počet čerpacích stanic – na současných zhruba patnáct tisíc. S ohledem na to, že má Německo osminásobně více obyvatel, je hustota sítě čerpacích stanic o poznání nižší než v České republice.
Pumpy v Česku (k 31. 12. 2014) |
---|
Celkový počet čerpacích stanic: 7013 |
Neveřejné: 2607 |
S vymezeným přístupem: 251 |
Veřejné čerpací stanice: 3792 |
Například na trase z Prahy do Brna je jedenatřicet pump, na stejně dlouhém úseku z Frankfurtu do Norimberka je jich jedenáct. Ještě „chudší“ je v tomto ohledu Slovensko, kde je zhruba 700 veřejných čerpacích stanic a 500 neveřejných.
Důvodů, proč je v tuzemsku tolik čerpacích stanic, je několik. V oboru je relativně otevřené prostředí, nejsou stanoveny minimální vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi. Část pump vznikala i kvůli daňovým podvodům při prodeji pohonných hmot, především se spotřební daní a daní z přidané hodnoty.
Tyhle nekalé praktiky sice výrazně omezila povinná dvoumilionová kauce pro obchodníky s pohonnými hmotami. Jenže, jak týdeníku Euro potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje, pumpaři objevili díru v legislativě. Dvoumilionová kauce se nevztahuje na ty, kteří dovezené pohonné hmoty prodávají přímo z pumpy. I to je důvod, proč jejich počet meziročně neklesá.
Doba velkých marží je již dávno pryč a mnohé takové pumpy spíše živoří, třeba i kvůli tomu, že o část klientů přišly po zprovoznění nových komunikací
Dalším je skutečnost, že statistika nerozlišuje, zda byla otevřena nová stanice na benzin a naftu, nebo CNG. Právě CNG pumpy by mezi nově otevřenými stanicemi měly převažovat.
Odborníci oslovení týdeníkem Euro se ale shodují, že počet čerpacích stanic v následujících letech poklesne. Jednak kvůli přísnější legislativě, navíc budou zavírány samostatné pumpy (které nejsou součástí větší sítě) vystavěné v 90. letech.
Doba velkých marží je již dávno pryč a mnohé takové pumpy spíše živoří, třeba i kvůli tomu, že o část klientů přišly po zprovoznění nových komunikací. Jejich současní majitelé odcházejí do důchodu a za nynějšího stavu nejsou schopni najít následovníky ani kupce.
„V blízké budoucnosti očekáváme spíše stagnaci či mírný pokles počtu čerpacích stanic na nasyceném tuzemském trhu. Vývoj bude záviset na změnách legislativy,“ tvrdí Duda z Unipetrolu. Šéf MOL Világi je přesvědčen že „část čerpacích stanic mohla přežít jen proto, že fungovala v nějakém legislativním prostředí. Pokud se zpřísní a stát bude zodpovědněji přistupovat k výběru daní, tak jako se v poslední době děje, trh bude za dva tři roky vypadat jinak, sám se pročistí, zavře minimálně deset procent pump“.
Promění se benzinky?
Pro zánik klasických čerpaček hovoří i současné trendy. Automobilky vyvíjejí motory s nižší spotřebou benzinu a nafty, stále více se prosazují vozidla s alternativními pohony.
K tomu všemu stárne evropská populace a všeobecně platí, že starší lidé méně cestují. A aby toho nebylo málo, vlastnictví vozu pro mladší generace již není tak důležité, jako tomu bylo u jejich vrstevníků před dvaceti třiceti lety. Čím dál oblíbenějším dopravním prostředkem jsou kolo nebo vlak.
To vše ovlivňuje negativně poptávku po pohonných hmotách. Kdo neinvestuje do úspor a nereaguje na současné trendy, nepřežije. Jak PKN, tak i MOL vynakládají v přepočtu miliardy korun ročně.
„Teď musíme bojovat o každé euro, vše si dvakrát třikrát rozmyslet. Jen za poslední dva roky jsme spustili velké projekty, díky kterým jsme ušetřili půl miliardy dolarů. Jen v Evropě se za posledních pět let zavřelo dvacet rafinerií, v Evropě přežije pouze ten, kdo bude efektivní,“ nastínil další trendy Világi.
Čtěte také:
MOL chystá rychlou expanzi, do konce roku chce mít v Česku 80 pump
PKN Orlen zřejmě v Česku přestane zpracovávat ropu, tvrdí šéf Mera