FILMOVÁ KRIMI NEPATŘILA NIKDY K SILNÝM PARKETÁM NAŠICH TVŮRCŮ, PŘESTOŽE BYCHOM V MINULOSTI NAŠLI ZAJÍMAVÉ PŘÍSPĚVKY DO TOHOTO ŽÁNRU. FILM BOLERO REŽISÉRA F. A. BRABCE JE PROTO TŘEBA CHÁPAT PŘINEJMENŠÍM JAKO PROJEV KURÁŽE.
Režisér a kameraman F. A. Brabec patří k filmařům, kteří kladou důraz na obraz, kompozici, hru barev a světel (Kytice, Král Ubu, Krysař). I proto leckoho zajímalo, jak se vyrovná s tak věcným žánrem, jakým detektivka bezesporu je. Dlužno přiznat, že výsledek je poněkud rozpačitý. Režisér pracoval se scénářem ne zcela dobře promyšleným (Markéta Zinnerová) - což může být u nezávislé tvorby půvabné, u komedie třebas i záměrné, ale u detektivky doslova vražedné. Skutečný případ násilné smrti studentky na Slovensku před lety, kterým se autorka inspirovala, nepochybně mohl být zajímavým námětem. Kdyby ovšem scenáristka postupovala podle základních pravidel žánru - totiž od postupně rozplétané záhady až k drtivému a překvapivému konci. Nic z toho se ovšem ve filmu neděje. Hned v úvodních záběrech po titulcích vidíme scénu naznačeného násilí; následuje až statisticky nudný rozjezd děje, seznámení spostavami, vyšetřování a nejrůznější peripetie, líčící domácí prostředí zhýčkaných i frustrovaných studentů či pachatelů. To vše odvádí pozornost špatným směrem a likviduje jakýkoli náznak napětí. Než se dopracujeme k finále, kdy má hlavní dvojice kriminalistů dovést diváky k šokujícímu odhalení, nutí Bolero diváka pokukovat nenápadně na hodinky. A tak lze Brabcovi přičíst k dobru jen to, že se pokusil „přepsat“ text do divácky zajímavé podoby - totiž vytěžit z tématu maximum, co nabízelo. Například působivé scény tanečních čísel bolera souboru, který rovněž hraje v příběhu svou roli, zpomalené záběry nebo hru svýtvarným laděním scén a kostýmů figur. Potíž měl zjevně s vedením některých mladých neherců, kteří své party zvládli s diskutabilním výsledkem. Vzhledem k tomu, že se Bolero natáčelo v rekordně krátkém čase, není divu. Pro diváky tak zůstává největším přínosem zajímavá kamera (kterou řídil režisér sám), pár hereckých výkonů a dobrý nápad obsadit role rodičů a potomků skutečnými hereckými dvojicemi (otec a syn Švehlíkovi či otec a dcera Polívkovi). A samozřejmě hudba Jana Jiráska - pravidelného Brabcova spolupracovníka.
(Bolero, ČR, 2004, 109 min, režie F.A .Brabec, hrají: Martin Stropnický, Jiří Bartoška,Jan Potměšil, Barbora Seidlová, David Kraus, Bolek Polívka, Alois Švehlík aj.)
