Nejspíše se dočkáme sporů mezi ČSOB a kabinetem
Do politicky nepříjemné situace by se mohl dostat Václav Klaus a jeho strana, pokud by se po volbách v příštím roce měla ODS podílet na vládě. Do období po jmenování nového kabinetu se totiž posunulo konečné vyúčtování nákladů státu na krach Investiční a Poštovní banky. Může se to ODS nelíbit, ale nakonec bude muset transakce s ČSOB dokončit, i když případ IPB označovala za bankovní loupež za bílého dne. Z čisté hodnoty aktiv se totiž odvíjí cena, kterou ČSOB zaplatí, a ta nebude vysoká. Zároveň se ukáže, nakolik kvalitní byla aktiva, která ČSOB nakonec převedla do Konsolidační banky, v té době již přeměněné na Českou konsolidační agenturu (ČKA). A tady si ODS znovu zúžila politický prostor k přenesení odpovědnosti za konečnou ztrátu na současnou sociálnědemokratickou vládu. ČKA totiž bude již od září řídit dozorčí rada, v níž budou významně zastoupeni politici ODS. Očekává se, že jejím předsedou bude šéf rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý. To se pak budou obtížně hledat argumenty, že stát s aktivy špatně hospodařil a v agentuře vinou zanedbané správy ztratily na hodnotě. Je to skoro symbolické. První várka černých aktiv přijde zároveň s novou dozorčí radou. A dá se čekat, že velmi rychle se objeví i další bonbonek. Kajmanské struktury představující nominální hodnotu zhruba devadesáti miliard korun jsou zřejmě velmi atraktivní a současný šéf Konsolidační banky Pavel Řežábek si myslí, že by je mohl spravovat i jiný správce než ČSOB. Ta přitom drží pouze podílové listy a konkrétní vyvedená aktiva nekontroluje. Kdo je v těchto strukturách skutečnou hlavou, která vše ovládá, se stále ještě neví. Uvést tento složitý devadesátimiliardový balík do pohybu může být riskantní a ODS opět bude při tom. Současné vedení Konsolidační banky nechce žádná aktiva z IPB dlouho držet v bilanci. Kvůli tomu se do nových transakčních dokumentů dostalo i ustanovení, které umožňuje KoB zmocnit k převzetí aktiv z ČSOB jinou společnost. Je to jistě správné, protože takový postup snižuje náklady na správu těchto aktiv, ale také to snižuje riziko politické a případně i trestněprávní. Řada pohledávek totiž nepochybně skončí v rukou dlužníků a KoB dlužníkům prodávat nesmí. V některých případech to navíc mohou být dlužníci se zajímavým politickým vlivem a konexemi, takže to také zavání průšvihem. Takže raději rychle s tím pryč. Lze rovněž očekávat, že se rozběhnou spory mezi ministerstvem financí a ČSOB. Do vládního usnesení k novým smluvním dokumentům se dostalo i doporučení angažovat investičního poradce, který by posoudil, zda ČSOB s aktivy z IPB hospodařila zodpovědně a s péčí řádného hospodáře. Pavel Řežábek prohlašuje, že poradce není akutní záležitost a Konsolidační banka je schopna kvalitu práce ČSOB posoudit sama. Poradce pak je vhodné najímat v případech, kdy vzniknou pochybnosti. K tomu dodává, že pochybnosti zatím žádné nevznikly. Jenže to asi není tak zcela pravda. Dokládá to i Řežábkova intervence v případu Tchecomalt, v němž se ukazuje, že KoB má na to, co je dobré pro stát, odlišný názor než ČSOB (viz str. 26). Nakonec se výhrady k práci ČSOB objevují i v předkládací zprávě k novým transakčním dokumentům a na chodbách ministerstva financí se v této souvislosti mluví také o případu zbankrotované Československé plavby labské. Je zvláštní, jak rychle po odchodu Pavla Mertlíka se ve vládní administrativě změnil vztah k celé transakci. Z rozhovorů s četnými vysokými úředníky jecítit názor, že za všechno může ČNB, protože neuhlídala Procházku s Tesařem,a Mertlík zpackal smlouvy s ČSOB. Na skutečnost, že se právě Mertlíkovi a ČNB podařilo sprovodit IPB ze světa bez dramatických otřesů v celé ekonomice, si už dnes nikdo nevzpomene. Lze očekávat, že kolem připravených transakčních dokumentů bude ještě hlučno. ODS a Miroslav Kalousek je napadnou za to, že nemění základní podmínky transakce, a budou opět požadovat, aby se vláda domáhala u soudu zrušení smluv pro jejich nemravnost. Vláda to neudělá, ne že by třeba nechtěla, ale protože to nejde. ČSOB každopádně pohrne aktiva, která nechce, do Konsolidační banky tempem co nejrychlejším, ať už budou nové smlouvy podepsány, nebo ne. Ty staré k tomu stačí. A během celé této předvolební vřavy bude ODS hledat svoji cestičku do ČSOB. V Čechách je potřeba, aby politické strany dobře vycházely s největšími bankami. Bankéři to také vědí. A tak ani to účtování příští rok v září nakonec nemusí končit křikem.
