Za úspěchem rozesmátého partnera J&T stojí dravý instinkt, využívání pravidel na 110 procent a pomoc otce – finančníka
Jsem jenom prodavačem limonád, mohl si v dubnu 1990 notovat Patrik Tkáč z refrénu folkového dua Paleček–Janík, když coby náctiletý nabízel džusy věřícím během návštěvy papeže Jana Pavla II. Legenda praví, že to byl jeho první společný podnikatelský počin s Ivanem Jakabovičem, pozdějším partnerem ve skupině J&T. Dvojice studentů matematického gymnázia tehdy velké terno neudělala. Lidem na bratislavském letišti Vajnory byla asi zima, a tak o studený nápoj neměli valný zájem. Mladíci se ale nedali odradit a za pár let přišly první větší úspěchy.
Nebyl to ovšem nápojový průmysl, který Tkáče, Jakaboviče a další manažery J&T vystřelil mezi nejbohatší Slováky a jejich finanční skupinu mezi vlivné hráče českého a slovenského byznysu. Patrik s Ivanem se ještě na studiích Ekonomické univerzity v Bratislavě pustili do velkých transakcí, které jim vynesly desítky milionů. V onom pomyslném stoupání nahoru však nebyli sami. Rozhodující díl úspěchu J&T je třeba přičíst Patrikovu otci, Jozefu Tkáčovi, který svému synovi a jeho kamarádovi otvíral důležité dveře a z pozice prezidenta státem kontrolované Investiční a rozvojové banky (IRB, obdoba české IPB) zpočátku také zastřešoval potřebné úvěrové injekce.
„Představte si ten odstup, když 20letí kluci přijdou jednat se starými klasickými manažery. Realitou je, že jeho jméno nám na startu velmi pomohlo,“ řekl před lety Ivan Jakabovič v rozhovoru pro slovenský týdeník Trend. Dodejme, že Jozef Tkáč si dodnes drží klíčový vliv na chod podniku, je hlavním akcionářem a mimo to i předsedou představenstva dnes už evropské společnosti J&T Finance Group SE.
Odrazový můstek Vraťme se ale k začátkům a prvním milionům, tedy momentům, které v miliardářských příbězích tradičně poutají velkou pozornost.
Stejně jako u PPF nebo Penty jsou také u J&T spjaté s kuponovou privatizací, konkrétně s vykupováním akcií od DIK. Samozřejmě už tehdy byly základem dobré zákulisní vztahy. Hrálo se o to, jak nejrychleji převést co nejvíce akcií.
Za zlomový obchod na počátcích strmé trajektorie J&T se považuje ovládnutí investičního fondu Creditanstalt. Tkáč s Jakabovičem nejdříve získali pár procent akcií, potom v roce 1996 koupili od Bank Austria Creditanstalt kontrolní podíl fondu. Rakouská banka přitom odmítla s makléři-studenty jednat přímo, celý obchod proběhl přes mandátní smlouvu s IRB, která navíc ještě poskytla na nákup akcií úvěr. Portfolio investičního fondu bylo kvalitní, což bylo pro další rozjezd J&T podstatné. Tkáč a Jakabovič sice i po nákupu od BA/CA přímo kontrolovali jen něco přes třetinu akcií fondu, díky rozdrobenosti podílů jej ale měli pod palcem.
Dominanci později stvrdili přes navýšení základního jmění, převodem fondu na akciovou společnost a výkupem vlastních akcií (avíza o valné hromadě dávali pouze na nástěnku
Finanční krize prověřila životaschopnost některých projektů
v sídle firmy). Drobné akcionáře tak postupně zcela vyřadili ze hry. Z dnešního pohledu to můžeme hodnotit jako agresivní nebo kontroverzní postupy, podobně ale postupovali i ostatní „žraloci“. A jak lakonicky zdůrazňují, všechno bylo formálně legální. Stredoeurópska akciová spoločnosť (SAS), vzniklá na dědictví fondu Creditanstalt, posloužila jako finanční základna pro další velké kroky J&T. Nakonec SAS roku 2006 zanikla, do té doby už se ale struktura a fungování J&T posunuly mnohem dál.
Banka jako nosník Mezitím původně slovenská skupina podnikla svůj první výpad do Česka. Byl to krok vskutku významný, se založením J&T Banky dostala skupina základ pro svůj kmenový finanční byznys, privátní bankovnictví. Připomeňme, že banka vyrostla na ozdravené skořápce Podnikatelské banky, jež se v roce 1996 ocitla v nucené správě ČNB. J&T v ní získala majoritní podíl o dva roky později. Pod vedením Tkáče staršího se ústav restrukturalizoval a přesměroval na investiční banku pro bohatou klientelu, včetně lukrativních zákazníků ze státní sféry (například firmy Lesy ČR).
S podobným plánem přitom J&T neuspěla u zdánlivě logičtějšího cíle, slovenské IRB. Také tato banka se, zhruba rok po odvolání Jozefa Tkáče, dostala do nucené správy.
J&T vlastnila v IRB přes osm procent akcií, výpad za větším podílem ale nedopadl. Své zřejmě sehrály veřejné spekulace o tunelování IRB ve prospěch J&T. Investiční a rozvojová banka, která úvěrovala mimo jiné výstavbu jaderné elektrárny v Mochovcích, nakonec skončila v rukou maďarské OTP. I později J&T v Bratislavě marně žádala o bankovní licenci.
Dočkala se až letos – při faktickém pohlcení spřátelené skupiny Istrokapitál a s tím spojeném ovládnutí Poštové banky.
Akcie v drápech Jakkoli je poloha soukromých bankéřů z podstaty konzervativní, u J&T nepřebila pověst investičních dravců. Platilo to hlavně u slovenských aktivit, v Česku skupina postupovala uměřeněji. Za zmínku stojí například spekulativní obchody s akciemi rafinerie Slovnaft a VSŽ Košice, kontroverzní působení v podniku Drôtovňa Hlohovec (policie J&T podezírala, že výnos z dluhopisů firmy posloužil na nákup akcií Slovnaftu a VSŽ).
Bez tvrdých loktů by se ale J&T nejspíš nepodařilo to, čeho dosáhla, tedy masivního průniku do několika odvětví, zejména do energetiky a strojírenství (dnes hlavně prostřednictvím podílu v EPH), realit (J&T Real Estate), hoteliérství a cestovního ruchu (Tatry Mountain Resorts) nebo médií (TV Joj).
Dnes už jsou tyto aktivity oddělené od kmenové J&T Finance Group a geograficky se už dávno neomezují jen na střední Evropu.
S nástupem finanční krize nicméně přišel čas na prověření životaschopnosti některých projektů. Pozornost se soustředí hlavně na realitní investice a hotely. J&T se také zbavila některých aktiv, fotbalovou Spartu nechala na starost svému odchovanci Danielu Křetínskému, skončila zpravodajská televize Z1.
V posledních letech bylo dokonce čas od času slyšet, že finanční kondice J&T není úplně nejlepší. Jistou známkou ústupu může být loňská úprava podílů v EPH, v němž posílila PPF Petra Kellnera na úkor J&T a Křetínského. Je ovšem třeba zdůraznit, že prezentovaná hospodářská čísla nedávají důvod k žádné panice.
Samostatnou kapitolou jsou vztahy J&T s politiky. V tuzemsku kupříkladu s Mirkem Topolánkem. Skupina figurovala v pozadí jeho dovolené v italském letovisku Monte Argentario v létě 2009. Slovenské noviny zase odhalily, že bývalý ministr financí Ján Počiatek navštívil finančníky na jejich soukromé jachtě krátce před tím, než pravděpodobně unikly informace o změně středového kurzu slovenské koruny vůči euru.
Řeči o úzkých vazbách J&T na vládnoucí Směr – sociální demokracii premiéra Róberta Fica se znovu rozproudily před pár týdny, když vyšlo najevo, že vláda se dohodla na zpětném nákupu většinového podílu společnosti SPP, mateřské firmy přepravce a distributora zemního plynu. Loni přitom Ficův kabinet souhlasil s tím, aby 49 procent v SPP získal EPH. V bratislavských kuloárech se každopádně nepochybuje, že Směr má k J&T vstřícnější vztah než třeba ke konkurenční Pentě, kterou postihla odposlechová aféra Gorila.
Požitkář a závodník Tím, kdo skupinu po celou dobu nejvíc zosobňoval navenek, byl právě Patrik Tkáč. Kolega Jakabovič a Tkáč starší se drželi tradičně v pozadí. O to víc Tkáč junior nebral ohledy a hlavně dříve dával okázale najevo své milionářské vrtochy. Luxusní sportovní vozy, přepychové bydlení, vrtulník, tryskáč, gurmánské orgie, krásné modelky po boku, adrenalinové sporty – prostě bonviván.
V paměti také zůstává schůzka československé podnikatelské a lobbistické elity na zimním turnaji v pólu, kterou uspořádal v roce 2010 ve Štrbském Plese. Z Česka přijeli i Marek Dalík, Roman Janoušek nebo Jan Kočka. V tu dobu už prý byl ale Patrik Tkáč klidnější než dřív. Asi hlavně díky svatbě a narození dcery v roce 2008. Později také přiznal, že na něj zapůsobila finanční krize, a dokonce ho přešla chuť nakupovat luxusní zboží.
Některých ze svých vášní se ale obyvatel pražské Kampy nevzdal. Před pár lety se přihlásil na soukromý let do vesmíru, stále také aktivně závodí se sporťákem ferrari. Například začátkem tohoto měsíce sbíral úspěchy na šestihodinovce v Brně.
Hlavně v minulosti dával okázale najevo své milionářské vrtochy
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
