Po fiasku v české politice chce bývalý šéf Věcí veřejných do europarlamentu
Prázdnotu v salonku hotelu Zlatá hvězda na hlavním náměstí v Třeboni nelze přehlédnout. Krátce před pátou hodinou odpoledne, kdy tu má začít předvolební akce Radka Johna, je v sále jen mladá asistentka chystající projekci na plátno. Z něj zve na debatu před uvedením filmu Bony a klid 2, spojenou s autorským čtením Simony Chytrové, Radka Johna a Víta Olmera, zachmuřeně udivená tvář herce Romana Skamene, jenž si v původním filmu z konce 80. let Bony a klid zahrál pražského veksláka, co má rád sníh a magické oko. Na řadě stolů pro zmíněné VIP hosty leží několik výtisků knihy Bony a klid 2 s cenovkou 200 korun. Vedle pak stojí Johnův vysoký volební poutač v barvách české vlajky s hesly „Euro ne“, „EU ano“. Skoro jako by zde točil další jihočeský opus Zdeněk Troška.
Se mnou můžete i k moři „Nejvíc jsme měli asi padesát lidí, obvykle chodí tak třicet. Objíždíme hlavně větší města. Teď už je ale venku hezky, takže nečekáme žádný zázrak. Lepší to je, když prší,“ popisuje asistentka obvyklou účast na Johnových mítincích k eurovolbám. Sám John, tradičně oblečen celý v černém, do salonku vchází krátce po páté. „Tak co?“ ptá se. „Tak nic,“ odpovídá mu asistentka a neplete se. „Takže to zrušíme?“ ptá se znovu John v narážce na tři lidi, kteří mezitím usedli na židle pro publikum. Odpovědí mu je ticho.
„Je to taková směs. Já propaguju film a Radek volby,“ vysvětluje mi mezitím režisér Olmer, čeho se to vlastně účastním. Zažil jsem v předvolebních kampaních už spoustu originálních nápadů včetně toho, když se Tomio Okamura stal senátorem vyprávěním košilatých vtipů o koňských penisech a špinavých trenýrkách. Nikdo ale zatím ještě nespojil předvolební kampaň s reklamou na film. Případně s asistenční kartou pro řidiče, již John bezplatně nabízí prvním 100 tisícům lidí, kteří se ještě před eurovolbami zaregistrují na webu VV. Strana supergurua Víta Bárty zřejmě nikdy nepřestane překvapovat: před časem udělala v politice zlý průvan s bojem proti korupci, teď si sama kupuje voliče kartou pro řidiče. Sympatická evoluce.
„Peníze na volební kampaň do Evropského parlamentu nechci dát reklamkám, ale voličům. Pokud se zde zaregistrujete a zvolíte mě europoslancem, získáte Asistenční kartu Radka Johna na 12 měsíců zdarma,“ láká John voliče s tím, že s jeho eurovolební kartou můžou bezstarostně vyjet i k moři, protože platí po celé EU. A když už teď vědí, proč ho volit, můžou si v nabídce přečíst i něco z volebního programu. Třeba že chce „levnější pohonné hmoty bez řepky z Bruselu“ a nechce „překotné přijímání eura“. A pak že jsou eurovolby o ničem, jak říká Václav Klaus!
Po nahrávacích štěnicích, jimž paranoidní VV udělaly reklamu během svého bryskního působení ve vládě, teď jejich volební lídr propaguje asistenční služby soukromé firmy, tentokrát jen v rámci eurovoleb. Jde o obchod: John doufá, že ho 100 tisíc lidí dostane do Bruselu, zatímco firmě prodávající karty přibude stejný počet zákazníků. Když voliči skutečně vymění asistenční kartu za Johna v Bruselu, dostanou VV od prodejce karet výraznou slevu, čímž ušetří na předvolební kampani.
„Podporoval jsem VV v Praze v roce 2009, od té doby se ale hodně změnilo. Úderem sedmdesátky jsem se rozhodl, že se do politiky nechci plést, protože mě sere. Ve filmu si z ní dělám legraci,“ usmívá se trpce téměř dvaasedmdesátiletý Olmer. Jeho žena, herečka Simona Chytrová, má trochu jiný názor. Do Bruselu s Johnem kandiduje, protože prý „nikdo neví, co se tam děje“. I proto navrhla, že po případném zvolení bude dělat z Bruselu online zpravodajství. „Radek se toho ale hned chytil a vzal si to nějak za své,“ říká Chytrová, mimochodem místopředsedkyně VV.
Ještě otázečka?
„Já nevím, co mám říct. Tak bych přešel rovnou k věci,“ ujímá se slova Skamene. Málokdo by věděl, co říct, když mluví ke třem lidem.
Navíc Skamene působí dojmem, že duševně stále žije na hromadě sněhu v centru Prahy, jež ho kdysi proslavila ve filmu Bony a klid.
Slovo si proto radši bere distingovanější řečník Olmer a hned popouští uzdu svému oblíbenému tématu, totiž že Česko kompletně ovládli někdejší veksláci. „Dokonce jsem se doslechl, že vekslákem býval i současný ministr vnitra Chovanec,“ ulevuje si režisér.
„Vítek psal film, když jsem já byl ministrem vnitra a tyhle huby jsem honil takhle,“ přidává se John. V novém filmu jsou proto skoBruselské ro všichni bývalí veksláci. Jedna z postav, jež vtrhne na bujarý mejdan se dvěma kozami, se nápadně podobá plzeňskému kmotrovi ODS Romanu Jurečkovi. „Jeden kmotr si pořídil kozy a hodlal s nimi jet na filmový festival v Karlových Varech. To je skutečný příběh. Z bývalých veksláků se stali političtí podnikatelé, co okrádají státní rozpočet,“ vypráví někdejší papírový šéf VV, jenž se nyní proměnil v jejich „významného člena“.
John tohle umí jako nikdo. Když kandidoval v roce 2010 do Poslanecké sněmovny, objížděl zemi s úplně stejnými příběhy. Některé vyčetl z novin, na jiné narazil, když ještě sám dělal novináře a býval populární televizní tváří. Posbírané bajky a kauzy tvořily předvolební kampaň. A frustrovaní a naštvaní lidé, které navíc začala sužovat hospodářská recese a strach z budoucnosti, to milovali: na Johna chodily plné kulturáky a sály. VV také dosud zůstávají jedinou stranou, která s tímto antipolitickým lidovým marketingem získala ve všech krajích téměř stejný volební výsledek.
Nyní však na Johna chodí třeba jen tři lidé a někdejší miláček národa má dvou- či tříprocentní předvolební preference. Říká se tomu volný pád: z vrcholu padnete až na dno. Aniž byste si toho sami všimli. Se zaujetím sobě vlastním proto John i dnes exhibuje před prázdným sálem, zatímco eurovolby proměnil v nostalgické vzpomínání na natáčení filmu Bony a klid. Kdy, jak si posteskne Olmer, ještě filmy platil stát a do kina chodilo několikrát víc diváků.
„Bude nějaká otázečka? Co? Ne?“ zeptá se po chvíli Olmer, jenž si mezitím za stolem na chvilku odpočinul ve stylu Karla Schwarzenberga. „Bude v novém filmu zase hudba Frankie Goes to Hollywood? Protože to se mi v tom prvním líbilo nejvíc,“ zajímá jednoho ze tří hostů. Starý režisér v tu chvíli nevypadá jako nejšťastnější muž na světě.
Už mám dost „Jediný způsob, jak se dá v Bruselu něco udělat, je spojovat se, protože jde o národní zájem. Jenže když si přečtete, že se spolu naši europoslanci vůbec nesešli, tak je mi z toho na poblití. Právě proto je potřeba dělat tam to online zpravodajství, aby lidi věděli, co se tam děje. Už o tom jednám s jednou televizí,“ říká John, jenž voličům slibuje i „levnější Brusel bez eurotunelů“ a „konec flákání českých europoslanců“.
Český exposlanec evidentně nepochopil, že i do europarlamentu politici společně nekandidují za Česko, ale především za jednotlivé politické strany, z nichž ty větší aspoň předstírají vlastní evropský program. „Moje prapůvodní myšlenka je být proevropská. Ale teď už si to nemyslím. Proto chci dělat osvětu a každý měsíc jezdit za lidmi,“ trumfuje volebního lídra VV Chytrová.
„Do české politiky už nechci, svůj politický úkol jsem už splnil. V českém parlamentu jsem ale zjistil, že stále více věcí přichází z EU, takže Evropský parlament začíná být důležitější než ten národní. Pokud k nám budou z Bruselu téct nesmysly, tak tady budeme mít nesmysly,“ zdůvodňuje mi John svou kandidaturu do Bruselu poté, co Skamene dovyprávěl velmi dlouhý vtip o býcích, co touží po kozách, takže je zase chvíle na politiku.
Někdejší spisovatel a scenárista totiž před vstupem do politiky lidem sliboval, že na politice není závislý a kdykoli se může vrátit ke knížkám a reportážím. Jenže poté, co mu nevyšel comeback v TV Barrandov a knížky dávno nikdo nekupuje, mu to najednou nejde.
Zastupitel Prahy 5 se politiky drží úplně stejně jako „dinosauři“, proti nimž kdysi bojoval. „Nejsem na politice finančně závislý. Už jsem deklaroval, že se v Bruselu vzdám platu,“ usmívá se John, když si po oficiální části mítinku zapálil cigaretu. A z čeho bude žít? „Já už mám samozřejmě dost,“ usmívá se spokojeně dál. Fakt? „No jasně!“
Věci veřejné zřejmě nikdy nepřestanou překvapovat: před časem udělaly v politice zlý průvan s bojem proti korupci, teď si kupují voliče kartou pro řidiče. Sympatická evoluce.
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz