Praxe i zkušenosti hovoří pro spojení distribuce s výrobou
Hitem posledních měsíců je otázka, zda spojit distribuci s výrobou neboli integrovat energetiku, či ne. Politici, energetici i spotřebitelé, píšící na toto téma, nešetří pojmy, jako „unbundling, liberalizace trhu, vstup do Evropské unie“. Podívejme se však na věc z finančního hlediska založeného na zkušenostech z dokončených privatizací a vyvraťme mnohé mýty.
1. Dekáda liberalizujících experimentů s vlastnickým oddělováním výroby a distribuce končí fúzemi distribuce a výroby.
Jako příklad poslouží fúze PowerGen + East Midlands (Británie), Scottish Hydro + Souther Electric (Británie), Endesa + Sivilana (Španělsko). V kontinentální Evropě se do takového experimentu ani nepustily RWE, E.ON, ENEL (Itálie), Electrabel (Belgie). Všude však dochází k účetnímu a právnímu oddělení výroby, přenosu, prodeje a distribuce, a je zřejmé, že za takových podmínek je integrace v Evropské unii vítána. Výsledná portfolia jsou na rozdíl od pouhé výroby vyvážená a investoři mají o jejich akcie zájem.
2. Zatímco na západě Evropy se privatizovalo vcelku, na východě se dezintegrovalo.
Zkušenosti z privatizací v Itálii (ENEL) a Španělsku (Iberdrola, Endesa) jsou pozitivní. Tyto společnosti úspěšně čelí konkurenci doma a prosazují se v zahraničí.Východ je naopak varováním. V Polsku je sektor roztříštěn a stát léta sektor dotuje přes přenosovou soustavu, na Slovensku se trh rozprodal, a je jasné, že nebude lehké prodat Slovenské elektrárně. V Gruzii, Moldavsku a na Ukrajině došlo po vůli západu k rozdělení, a soustavy kolabují, protože nemají na výrobu.
3. Francouzské EdF půjde na trh integrované.
Je nepravděpodobné, že by Francie rozdělila EdF a pozvala „strategické partnery“, aby si rozebrali nejdříve trh EdF a pak za pakatel dokoupili zbylé elektrárny. Na to jsou Francouzi příliš pragmatičtí. V nejlepším případě sníží podíl EdF na domácím trhu a emitují EdF na akciovém trhu. S naší energetikou, byť o mnoho menší, lze udělat totéž. Vyřešily by se nekonečné tahanice se „strategickými partnery“, občané by měli do čeho investovat a Česko by konečně mělo důstojnou reprezentaci na kapitálových trzích.
4. Nejsme ani ekonomická supervelmoc, ani ostrov.
British Energy se před rokem ucházela o koupi jádra ČEZ, dnes však bankrotuje, protože nemá distribuční kapacity a nezvládá fluktuace cen elektřiny. Vláda to řeší dotací přes 30 miliard korun a Evropská unie nic nenamítá. Kdyby Británie nebyla ostrovem, takových skoro-bankrotů by přibylo. Kalifornskou krizi vyvolal útlum výroby elektřiny a takové následné zvýšení cen, že distributoři nedokázali zaplatit elektřinu, a šli do kytek. Proč by u nás takový experiment měl dopadnout lépe?
5. Integrace nezavinila neúspěch privatizace a nevrací energetiku o řadu let zpět.
Zájem investorů o distribuci a výrobu potvrdily jejich nabídky. Na neúspěchu se podílely spolu s nedostatkem času a zkušeností neshody kolem uhlí a jádra. Prodej v celku naopak předjímal chyby Kalifornie, Polska a Británie.
6. Integrace nezkomplikuje vstup Česka do unie.
V Evropské unii převažují integrované společnosti. Pokud by pokus vytvořit silnou integrovanou společnost operující na otevřeném evropském trhu měl být problém pro unii, je třeba se zajímat, odkud vítr vane. Třeba o to, kteří poslanci jsou ve vedení belgického Electrabelu.
7. Integrace neznamená monopol, ale vyváženost.
Ze zákona vyplývá právo a povinnost regulátora dohlédnout na to, aby vlastník distribuce umožnil přenos elektřiny prodávané třetí stranou („Third Party Access - TPA“). Vlastnictví drátů bude vždy monopolní a irelevantní a TPA bude zárukou konkurence. Integrace v takovém režimu je pouhým vyvážením rizik spojených s tím, že jak se hranice otevírá, tak se naše „Super-energetička“ stává malou rybou v evropském moři. Pokud regulátor neuhlídá TPA za těchto podmínek, neuhlídá jej nikdy.
8. Když regulátor uhlídá plyn, uhlídá i elektřinu.
Plynárenství bylo celé letos prodáno horizontálně (elektřina, plyn, voda) i vertikálně (výroba, přenos, obchod, distribuce) integrovanému RWE. Rozdíl mezi elektřinou a plynem je v tom, že 30 procent elektřiny se vyrábí v nezávislých zdrojích a dovozy se blíží deseti procentům, kdežto zdroj plynu je jeden. To by mělo vést Úřad pro ochranu hospodářské soutěže k větší obezřetnosti v případě plynu a k otázce, proč by v elektřině měl tentýž model vést k monopolu, když u plynu to regulátor uhlídá. Odpověď? Integrace nemá s monopolem málo společného.
9. Národ sobě.
Praktické zkušenosti s privatizací a fakta hovoří ve prospěch spojení distribučních soustav s výrobou. Pokud k takovému spojení nedojde, český národ přijde o jednu z mála příležitostí, jak vytvořit stabilní regionální společnost, která může být jak největším zdrojem příjmů do státní pokladny, tak jeho důstojnou reprezentací na mezinárodních trzích.