Luigi Di Maio je perfektní politik nové doby. Je mu jedenatřicet let, takže skvěle zapadá mezi politické jedničky sousedů z Francie a Rakouska (všem třem je dohromady těsně přes sto let). Umí si obléci slušivý kabát, dobře vypadat před kamerou a jako bonus říkat ve správnou chvíli správné věci. Opakovaně to dokazoval od loňského září, kdy se stal šéfem italského Hnutí pěti hvězd (M5S).
Z hnutí, původně založeného spíš pro legraci, je dnes nejsilnější politický subjekt Itálie a Di Maio se dost možná stane premiérem. Na svědomí to má mnoho různých okolností, přičemž jedna je pikantnější než druhá. Di Maiovo hnutí v neděli 4. března vyhrálo volby - nebo možná ne. Pět hvězd získalo více hlasů i křesel v obou komorách parlamentu než kterákoli jiná partaj. Volební vítězství si však také nárokuje pravostředová koalice. Ta je dohromady silnější než M5S, sama vládu ale také nesestaví. Výsledkem je - jak je v Itálii a poslední dobou i jinde v Evropě zvykem - pat.
Volební zákon se netrefil
K tomu paradoxně přispěl zákon, jejž upletla na poslední chvíli sociálnědemokratická vláda jako pojistku před M5S.
Zákon kombinuje většinový a poměrný volební systém způsobem, jenž zrušil prémii, kterou dosud automaticky dostával vítěz voleb (aby vůbec mohl sestavit vládu). Vláda odstupujícího premiéra Paola Gentiloniho se tak bála, že volby vyhraje M5S a ujme se moci, že teď vítězná pravostředová koalice nezmůže dohromady nic. Ne že by Italové o mnoho přišli: v řečené koalici jsou populisté z někdejší Ligy severu (dnes jen Liga), latentní nacionalisté a Silvio Berlusconi.
Volby v Itálii: pryč s dluhy a ponožkami v sandálech
Tak či onak, Di Maio a jeho M5S se před volbami dušovali, že žádné koalice sestavovat nebudou, protože právě to je na italské politice to zhoubné. Sociální demokraté po volbách stejně rezolutně vyhlásili, že odcházejí do opozice a že jestli s někým fakt spolupracovat nebudou, je to M5S. Nejhlasitěji v tom smyslu mluvil odstupující předseda strany, expremiér Matteo Renzi. Dokonce řekl, že jeho rezignace na partajní funkci nabude účinku až poté, co vznikne vláda - aby mohl osobně zabránit případné spolupráci s Di Maiem.
Jenže matematika je mocný pán, stejně jako chuť vládnout. A tak Di Maio ve středu oslovil sociální demokraty, jestli by s ním přece jen do vlády nešli.
Skandály na radnicích
Na člověka, který dosud pracoval pouze jako číšník a správce fotbalového stadionu, než se v šestadvaceti letech stal místopředsedou Poslanecké sněmovny, je to hodně, řekli byste. Ale v pětihvězdném společenství jsou na to zvyklí. Když po posledních komunálních volbách získalo hnutí radnice Říma a Turína, byla to velká sláva - na chvíli. Ukázalo se, že oběma starostkám toho schází ke kompetenci ještě víc než Adrianě Krnáčové. Chiara Appendinová v Turíně je vyšetřovaná pro podvod a římská starostka Virginia Raggiová sice vypadá ještě o dost lépe než Di Maio, ale zato je natolik bezradná, že jí vlastní partaj zakázala dělat jakékoli rozhodnutí bez předchozí konzultace.
To je veškerá zkušenost s exekutivou, kterou Di Maiova partaj má. Třeba ji teď budou kultivovat sociální demokraté - titíž lidé, proti kterým M5S protestovalo nejhlasitěji. Vítejte v Itálii.
Přečtěte si také:
