České podniky chtějí na Slovensko, slovenští Romové do Čech
Bohaté české firmy začaly objevovat slovenské krásy. Nejde přitom ani tak o Vysoké Tatry, ale o nízké daně. Slovenští reformátoři počítají s tím, že korporátní daň klesne na 20 procent, a to už je pořádný důvod k tomu najít si sídlo v Bratislavě či pod Trenčínským hradem. V tuzemských podmínkách je totiž předmětem silné politické tahanice i symbolický pokles daně z příjmu právnických osob na 28 procent. Bojovník za sociální soudržnost Vladimír Špidla se však nemusí bát, že zůstane u Vltavy sám. Na cestě jsou tisíce slovenských Romů, které z jejich osad vyhnaly sociální škrty slovenské vlády. Za řekou Moravou totiž nově platí strop na sociální dávky, který nebere ohled na počet dětí.
Jen Petr Pithart asi musí při čtení těchto zpráv v tisku dostávat škytavku. Vždyť to byl právě on, kdo v roce 1992 tolik usiloval o zatažení kohoutku, kterým v bývalé federaci proudily peníze z Čech na Slovensko. Dnes je jeho strana ve vládě, která zarezlou armaturu zase uvádí do průtočné polohy.
Čeští politici se mohou rozčilovat, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat. Slováci totiž na rozdíl od nich vládnou zodpovědně a pokoušejí se dát své státní finance do kupy tak, jak káží standardní učebnice ekonomie. To se může Špidla radit s Waltrem Komárkem od rána do večera, ale nic jiného nepomůže. Romskými imigranty nezatopíš a Škromachovým příspěvkem na školní penály ekonomiku na nohy taky nepostavíš.
Loajální státní úředník Eduard Janota, první náměstek ministra financí, minulý týden už v zoufalství konstatoval v českém vysílání BBC, že rozpočet na příští rok nepůjde sestavit se schodkem menším než 140 miliard korun, ledaže by se stalo něco mimořádného. Co by to mělo být, neřekl. Ale my to víme. Jde jen o kousek zdravého rozumu a špetku odpovědnosti vůči této zemi, které by ráčily vstoupit do hlav Špidlů, Škromachů a dalších budovatelů sociálního státu na ruinách české ekonomiky.
Hořko je člověku, když se musí z Prahy dívat, jak Bratislava školí českou vládu ze základů správy státu. Nemohoucnost, neschopnost a ekonomická ignorance, jaké budeme opět v nejbližších týdnech sledovat při koaličních jednáních o takzvané reformě veřejných financí, nejsou levnou záležitostí. Kromě velkých firemních plátců daní stěhujících se na Slovensko nás patrně opustí i bohaté fyzické osoby, pro něž je pořízení daňového domicilu na Kypru či Gibraltaru nepříliš složitým a poměrně levným krokem. Významná část zahraničních investorů po vyčerpání investičních pobídek zjistí, že vzhledem k nákladům na pracovní sílu je lepší tu plechovou stodolu rozmontovat a odvézt kousek na východ. A ti, co zůstanou, budou vzhledem k daňovému zatížení a kursovému riziku - vyplývajícímu z toho, že rozvalené státní finance znemožní přijmout euro - závodit s konkurencí ze zemí unie, včetně většiny dnešních kandidátů, zhruba stejně úspěšně jako holoubek s jestřábem.
