BRATROVY UŠI

Americká tajná služba NSA naplňuje Orwellovy vize

Na celém světě dnes není jediné místo, odkud by mohl někdo telefonovat bez rizika, že jeho hovor bude nahráván. Americká tajná služba National Security Agency (NSA) má totiž k dispozici satelitní systém Echelon, který jí umožňuje monitorovat všechny e-maily, telefonické rozhovory a faxy.

Soustava Echelon pracuje tak, že supervýkonné počítače filtrují telefonáty, elektronickou poštu a faxovou komunikaci podle klíčových slov. Využívána je přitom i umělá inteligence. Pokročilé rozpoznávače hlasu a slov vyhledávají daná slova a slovní spojení. Každá regionální centrála má svůj seznam specifických klíčových slov, kterému se říká „Slovník . Když počítač zaznamená vyslovenou přezdívku hledaného teroristy nebo slangový výraz pro obchod s narkotiky, pošle zprávu analytikovi. Ten rozhodne, jak se dále s nahrávkou naloží.

Nejedná se o žádnou novinku. Tento systém funguje v tichosti celá desetiletí. Již v roce 1948 podepsaly Spojené státy, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland tajnou dohodu o vytvoření Echelonu. Až loni se stalo toto mon itorovací zařízení středem pozornosti světové veřejnosti, když britská společnost Omega Foundation vypracovala pro Evropský parlament studii, která obsahovala následující pasáž: „Všechny e-maily, telefonáty a přenosy faxů jsou běžně kontrolovány ame rickou tajnou službou. Ve zprávě se dále konstatuje, že Echelon nevznikl proto, aby sloužil vojenským účelům: „Jeho hlavním terčem jsou vlády, organizace a podniky po celém světě.

Zprávu je však třeba brát s malou rezervou. Část z ní je možné považovat za jistou odplatu některých evropských států za přílišnou aktivitu americké kontrarozvědky. Federální úřad vyšetřování (FBI) například nedávno obvinil francouzskou rozvěd ku, že špehuje americké firmy a získané informace předává francouzským podnikům.

Inteligentní balony.

Záležitostí se v květnu zabýval týdeník Business Week. Podle něj je hlavní základna Echelonu v Anglii, kde ji společně provozují americká NSA a její britská obdoba Britain s Government Communications Headquarters (GCHQ). Celý mechanismus vypadá jako pětadvacet obrovských fotbalových míčů, v jejichž útrobách se skrývá elektronické zařízení umožňující odposlech daných cílů.

Ačkoli se zmínky o systému Echelon objevily už v roce 1995 v knize Svět špionů, kterou napsal penzionovaný šéf kanadského partnera NSA Mike Frost, evropským veřejným míněním otřásla až letos na jaře publikovaná studie Omega Foundation. Vlády a podnikatelé byli zděšeni, když si uvědomili, že Echelon může shromažďovat i citlivé hospodářské informace, které pak mohou využívat americké firmy knekalé konkurenci.

To ovšem v rozhovoru pro Business Week rezolutně popřel penzionovaný námořní admirál Bobby Ray Inman, jenž stál v čele NSA v roce 1979. Právě v tomto roce americká špionážní služba CIA nabídla americkým podnikům, že jim bude poskytovat data ekonomického charakteru. Inman a rgumentuje tím, že v době nadnárodních koncernů by bylo jen velmi obtížné vybírat firmy, kterým by tajná služba informace poskytla. „Měla by takové informace dostat IBM v Paříži, ale nikoli Nissan v Tennessee? Současní představitelé NSA o všem s tiskem nekomunikují a jejich oficiální stanovisko se nepodařilo získat ani reportérům týdeníku Business Week.

Pod kontrolou strýčka Sama.

Ekonomické zájmy jsou nyní prioritou při využívání Echelonu, potvrzuje Inman. Jde prý však „o dodržování obchodních pravidel , případně o stíhání těch, kdo je porušují. Mike Frost zase ve své knize uvádí, že hospodářská š pionáž získala na významu s koncem studené války. Podle něj však státy využívající Echelon odmítají předávat získané informace soukromým podnikům.

Představitelé ostatních států ovšem vidí za Echelonem konspiraci anglicky hovořících zemí. Avšak ani mezi státy, které v roce 1948 podepsaly zmíněnou tajnou dohodu, není rovné postavení. Hlavní slovo mají Spojené státy, přičemž jejich původní partneři jsou považováni za druhořadé členy, což znamená, že nemají přístup ke všem shromážděným informacím. K dohodě se sice později připojily i Jižní Korea a Japonsko, ty v šak mají ještě nižší postavení než zakladatelé. Praxe vypadá podle týdeníku Business Week tak, že obě země podávají informace NSA, ale jen zřídka vidí cokoli z toho, co získali další partneři. Zprávy se tak shromažďují v rukou NSA, jež si vyhra dila absolutní exkluzivitu.

Obrovské množství dat proudí z osmi základních monitorovacích stanic nalézajících se v USA, v Kanadě, ve Velké Británii, v Austrálii a na Novém Zélandě. Menší odposlechová centra jsou i v Německu, vJaponsku a na Blízkém východě. Jejich chod většinou řídí americká armáda, takže ani tajné služby hostitelské země nevědí, jaká data se zde shromažďují.