Bravo, Davide!

20. 6. 2016

Recenze všech restaurací najdete na http://www.euro.cz/light Není to úplně pravověrná italská romantika: Unico Osteria sídlí u hlavní silnice v Horoměřicích a ne že by vás tady čekala nějaká exploze vkusu. Ani tady se lidé samozřejmě neobejdou bez herny a barvy domů se tu trumfují hůř než politici v hlouposti. Tím ale všechno horší končí. Jakmile do téhle nenápadné italské restaurace s příjemným zahradním posezením vejdete, ocitnete se okamžitě v mnohem hezčím světě.

Světlý šedobílý interiér se světlými dřevěnými stoly, černými tabulemi s bíle vypsanou nabídkou a malým pultem s pečivem, sýry a uzeninami včetně kvalitní vinotéky působí uklidňujícím dojmem. Skoro jako únik z rušivého venkovního světa. Restaurace neexistuje dlouho: teprve letos na jaře ji otevřel italský kuchař a restauratér Davide Lagomarsino se svou českou manželkou. Oba jsou skuteční gastronomičtí světoběžníci: vlastnili restauraci i v Austrálii, až si jako svůj domov nakonec vybrali Prahu.

I ta nejlepší italská gastronomie je vždy jednoduchá a čistá a přesně takovou ji v ryze italské podobě najdete i v Horoměřicích. Stálé menu sestává z několika typických italských předkrmů v ceně od 200 do 250 korun a podobná jsou i hlavní jídla v ceně 400 až 500 korun, mezi nimiž nechybějí těstoviny, rizota ani masa. Na každém pokrmu ale najdete i originální otisk kuchaře, druhé takové menu v Praze neexistuje.

V podniku samozřejmě mají i denní nabídku, bez níž se neobejde žádná skutečná italská restaurace. Tu vám přijde představit a doporučit obsluha. Občas do jídelny vyjde i sám mistr kuchař. Začal jsem zauzenými plátky z tuňáka na způsob bresaoly položenými na čerstvé okurce, zakápnutými olivovým olejem a doplněnými na kraji talíře pruhem krémového sýra. Jak jednoduché a jak výborné! Čerstvý tuňák je delikátní a zvlášť v kombinaci s jemně křupavou focacciou, bezpochyby jednou z nejlepších severně od Alp, jak u nás říkáme. Lagomarsinova manželka mi k předkrmu doporučila severoitalský ryzlink, který byl tak dobrý, že mě provázel celým jídlem.

Ochutnal jsem i šéfkuchařovu specialitu - chřest v kravském sýru Asiago obalený italským špekem a smažený v trojobalu. Sýr se špekem dodají křehké zelenině výraznou chuť a také šťavnatost, kterou udrží nemastný trojobal. Nejde možná o nejdietnější chřest na světě, zato ale výborně chutná! Měl jsem trochu problém vybrat hlavní jídlo. Ne však proto, že by menu bylo nějak deficitní, ale z přesně opačného důvodu: vše tady svádí k objednání. Má volba nakonec padla na denní nabídku, konkrétně rybu svatého Petra. Ta patří mezi nejdelikátnější a v Unico Osterii nejenže nezklamala, ale ještě překvapila. Na talíři na s obě sedělo několik extrémně jemných a šťavnatých filetů ozdobených piniovými oříšky a také plátky chřestu.

Koncentrovaná omáčka rybě dodala přesně potřebnou dávku mořského aroma i chutě. Jsou krásně čerstvé, včera je přivezli,“ řekla mi k volbě Lagomarsinova manželka, s níž si o jídle i víně můžete povídat, jak dlouho jí to práce dovolí. Odjížděl jsem z Horoměřic s dalším potvrzením, že nejlepší restaurace bývají ty nejlíp ukryté.