Gross si vybral z Blaira to nejhorší
Tak kdy? Je to jen otázka času, říkají všichni. Britský premiér Tony Blair splní svůj starý slib a předá vládu svému dlouholetému příteli a zároveň rivalovi - ministru financí Gordonu Brownovi. Skutečným vítězem parlamentních voleb je přece Brown. Blair sice dovedl svou stranu ke třetímu historickému vítězství, ale labouristická většina v parlamentu už není tak výrazná. Tedy výsledek, který naznačuje brzkou změnu na postu šéfa vlády.
Každý si dokáže představit, že Brown povede kabinet Spojeného království. Ostatně dozor nad britským hospodářstvím mu náleží už řadu let. A nevede si špatně. Alespoň v očích těch lidí, kteří nyní dali svůj hlas labouristům právě proto, že věří jejich ekonomické politice. I když na druhé straně odsuzují Blairovu válku v Iráku…
Jak to ale bude s nástupnictvím ve světové politice? Tony Blair byl a stále zůstává mimořádnou osobností. Na dnešní evropské politické scéně snad není druhý politik, který by tak výrazně vstoupil do dějin. V rozpůlené Americe ho uznávají demokraté i republikáni. Blair se stal velkým reformátorem levice. Zastánci tradičního socialismu mu budou vyčítat, že levici zradil. Ale všichni politici nalevo od středu se s ním museli poměřovat: Takhle to dělá Blair, budeme to dělat jako on. Anebo: Blairovou cestou nepůjdeme.
Ostatně, známe to z české kotliny. Bývalý premiér Stanislav Gross si také chtěl urvat něco z Blairovy slávy. Jenomže si vybral spíše to, na čem britský premiér nakonec troskotal - mediální víření. Tu vypíchnout jednu informaci, tam druhou potlačit, tady něco přikrášlit, aby to veřejnosti připadalo sexy, v tomhle raději zatloukat. Blair ve skutečnosti nelhal, a přesto má v Británii pověst lháře.
Ale zpět k Brownovi. Jako světový politik je zatím ve srovnání s Blairem pouhým trpaslíkem. Jeho charisma se možná nikdy nevyrovná tomu Blairovu před osmi či čtyřmi lety. Jako reformátor labouristů (a nepřímo světové levice) zůstane navždy dvojkou. Přesto má i on k dispozici silné palivo. Brown je považován za schopného ekonomického manažera, ale jeho ambice jsou vyšší. Kombinuje dva cíle: hospodářskou prosperitu s podporou hendikepovaných, sociálně slabších. Kdo tohle umí? Pokud Brown bude nadále úspěšný, může se i on stát živou legendou. Uvidíme, co si nakonec z Browna vyberou Jiří Paroubek či Bohuslav Sobotka.
