Břitva bez potlesku

Ani s Kalouskem v čele lidovci nepřekročili svůj stín

Drama to tentokrát nebude. Jestliže minulý lidovecký sjezd v Ostravě před dvěma roky překvapil nečekaným vítězstvím Miroslava Kalouska nad Cyrilem Svobodou v boji o křeslo stranického předsedy, pak plzeňský sněm KDU-ČSL, svolaný na příští víkend do Plzně, kalouskovský kurz strany s největší pravděpodobností potvrdí. Současný šéf zatím nemá protikandidáta. Přesto bilancování Kalouskovy první dvouletky tak jednoznačně nevyznívá.

Žádný Lux číslo dvě.

V první řadě se ukázalo, že ač v to řada členů strany doufala, Miroslav Kalousek z KDU-ČSL českou obdobu německé CDU nevytvořil. Nedokázal ani nemožné a nestal se Josefem Luxem číslo dvě. Ne že by podobně jako legendární lidovecký politik devadesátých let nedokázal zkušeně a obratně dobývat moc a zacházet s ní. Schází mu však Luxův ideologický étos čili schopnost nebo snad i chuť přesvědčivě vysvětlovat a obhajovat vysoce utilitární politiku své strany pomocí programových cílů. Zatímco vlídnému Luxovi se kdysi dařilo u veřejnosti i u významných nestranických osobností probouzet sympatii pro otevřenou středovou partaj vyznávající zdravý selský rozum, utlačovanou zleva i zprava obry ČSSD a ODS, břitký Kalousek na svou taktiku výpadů ad hoc dle aktuální potřeby zatím nové voliče ani politické solitéry nepřilákal. Volební preference KDU-ČSL už dlouho stagnují na šesti či sedmi procentech. To by se sice po čtyřech letech poluxovského propadu mohlo paradoxně jevit jako úspěch, ale kdyby tak strana ve volbách 2006 skutečně dopadla, teoreticky by to mělo Kalouska stát křeslo. Slíbil totiž, že lidovecká síla bude po příštím volebním klání větší. Šéfové velkých stran předem hlavu na špalek v podobných situacích dávají, zdalipak tak v Plzni učiní i předseda křesťanských demokratů?

Sestřelil Grosse.

Řadu ostravských očekávání Kalousek naplnil, jiné překvapivě nikoli. Nezklamal, když ukončil svobodovsko-špidlovskou éru poslušného cupitání lidovců ve stínu ČSSD a začal v koalici zlobit. A to dokonce tak, že letos na jaře koalici na čas riskantně rozbil, čímž zničil osobní kariéru samého předsedy sociálních demokratů a premiéra Stanislava Grosse. Budiž zdůrazněno, že nikoli šéf opoziční ODS Mirek Topolánek, ale právě Kalousek je majitelem Grossova skalpu. Jenže ani přihození rezignace na vlivné předsednictví v rozpočtovém výboru mu vavřín spravedlivého nevyneslo, mimo jiné i kvůli podivné kontraaféře s pětimilionovým bytem ve Veleslavíně, v níž figuroval zbrojař Richard Háva. Politika strany se stala dle očekávání čitelnější, když ji současné vedení vrátilo do vyjetých kolejí zemědělství, rodiny, drogové problematiky. Jenže i když má Kalousek nepochybně názorově blíž k pravicové ODS, brání se oproti Cyrilu Svobodovi programovému souznění s kýmkoli, protože jeho prioritou je umístění lidovců po volbách v příštím roce jak do pravicového, tak i do levicového kabinetu.
Na druhé straně Kalousek překvapil, že si přes četná naléhání Vladimíra Špidly i Stanislava Grosse uhájil výhodnou pozici šedé eminence mimo vládu. Kupodivu beze změny zůstalo i portfolio resortů, o které lidovci v kabinetu pečují už od roku 2002 - nevyšla hlavně chuť na ministerstvo zemědělství (Kalouskův program „Zelená pro venkov“).

Pacifikace Svobody.

Kalousek také po sjezdu razantněji nezatočil s vnitrostranickou opozicí soustředěnou kolem pražské organizace a Cyrila Svobody, byť se čekal tvrdý úder. Nebylo to však zapotřebí: Svoboda přišel postupně o obě místopředsednické funkce ve vládě i ve straně a vrcholem pacifikace ministra zahraničí bylo, když letos v létě oznámil kandidaturu nikoli na předsedu, ale na místopředsedu KDU-ČSL, což Kalousek kvitoval jeho doporučením na post pražského volebního lídra.
Ve srovnání se Svobodou, který si v době svého předsednictví více všímal ministerské funkce než strany, se Kalousek primárně věnuje partaji. Jeho dvouletka by mohla klidně nést přívlastek konsolidační. Pro Kalouskovo předsednictví je vůbec typické, že je obráceno více dovnitř strany a defenzivně. Všechno jeho umění technologie moci směřuje k upevnění partajních pozic, což odráží obavu straníků z úbytku počtu členů a voličů. V tom se Kalousek oproti liberálnějšímu Svobodovi projevuje jako konzervativec, ačkoli ani on nepatří k tvrdému lidoveckému jádru, které má základnu například na jižní Moravě.

Nikdo lepší není.

Pokud si většina lidovců na ostravském sjezdu myslela, že autoritativní Kalousek je dostatečnou zárukou, aby KDU-ČSL vybředla z poluxovských zmatků a stala se třetí velkou demokratickou silou v zemi, přepočítala se. Kalousek stranu zviditelnil, zpevnil rysy její politiky, ale přitažlivější pro voliče ji neučinil. Plzeňský sjezd sice zřejmě pohodlně ustojí v předsednickém křesle, protože nikdo lepší na obzoru není, pravdu však ukážou teprve volby. Jistě bude rozdíl, pokud neideolog Kalousek pojme volební kampaň jen jako nutnou povinnost nebo jako zábavný test vlastních schopností.

Lidovců ubývá KDU-ČSL má po KSČM druhou nejpočetnější stranickou základnu v Česku. Řeší i podobný problém: vymírání členů. Zatímco na počátku devadesátých let bylo ve straně organizováno na osmdesát tisíc osob, dnes počet klesl na polovinu. Obava z rychlého úbytku členů v době předsednictví Cyrila Svobody v letech 2001-2003 přispěla k instalaci Miroslava Kalouska. Pokles však nadále pokračuje.
Z jiných důvodů se v posledních dvou letech snížil i počet místopředsedů strany. Z „ostravské“ sestavy Jan Kasal (1. místopředseda), Libor Ambrozek, Milan Šimonovský, Cyril Svoboda a Roman Línek zůstali k dnešnímu dni jen Kasal a Línek. Ambrozek, Svoboda a Šimonovský obětovali funkci ve prospěch uzavření koalice letos v dubnu.

Počet členů KDU-ČSL

• 1990 asi 80 000

• 1998 60 460

• 1999 59 616

• 2000 55 306

• 2001 51 453

• 2002 49 916

• 2003 47 916

• 2005 asi 45 000

Pramen: KDU-ČSL