DOTAČNÍ POLITIKA Unie opět řeší otázku, kdo by měl mít vlastně nárok na zemědělské dotace. V současné době je totiž může získat každý zemědělský podnikatel. Příští rok by se to však mělo změnit. Stávající unijní systém zemědělských dotací vychází z toho, že na podporu má nárok každý, kdo splní předepsané podmínky.
DOTAČNÍ POLITIKA Unie opět řeší otázku, kdo by měl mít vlastně nárok na zemědělské dotace. V současné době je totiž může získat každý zemědělský podnikatel. Příští rok by se to však mělo změnit.
Stávající unijní systém zemědělských dotací vychází z toho, že na podporu má nárok každý, kdo splní předepsané podmínky. Tedy bez ohledu na velikost podniku a tedy možnou efektivitu. Nejvíce zemědělských dotací tak čerpají velké zemědělské podniky, často spojené s osobnostmi či celebritami, které působí v agrárním sektoru. Je to logické a legitimní a je tomu tak v celé Unii. Již od příštího roku by ale tyto praktiky měly skončit.
NA VELIKOSTI BUDE ZÁLEŽET
Velké zemědělské farmy by měly logicky dosahovat vyšší efektivity. Brusel chce proto podporu těchto podniků omezit. Již v minulosti se uvažovalo o stropu 300 tisíc eur dotací na podnik. Tento návrh ale tehdy neprošel a v současné době se o něm už nemluví.
Od roku 2007 by nicméně měly být dotace pro velké podniky omezeny, a to hned dvěma mechanismy. „Měl by být uplatněn princip modulace, tedy převod části peněz z přímých plateb na rozvoj venkova. A to pro všechny podniky, jejichž dotace činí více než pět tisíc eur na farmu. Na rozvoj venkova musí takové podniky převést povinně alespoň pět procent dotací, takže o tuto částku dostanou v rámci přímých plateb méně,“ vysvětluje zahraniční tajemník Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Michal Pospíšil.
Dobrovolně je přitom možné snížit přímé platby až o 20 procent a o tyto prostředky navýšit peníze v rámci budoucího sjednoceného Evropského fondu pro rozvoj venkova EAFRD. To se však týká jen starých členských zemí. Nové země budou mít takovou možnost až poté, co se vyrovnají jejich přímé platby na úroveň 100 procent dotací původní „patnáctky“. „Což je další skrytá diskriminace nových zemí, protože nemohou posilovat zdroje na rozvoj venkova,“ konstatuje Pospíšil.
Druhé omezení dotací pro velké farmáře bude podle tajemníka ASZ skryto v podporách znevýhodněných oblastí, takzvaných LFA. Podnik hospodařící na výměře větší než 500 hektarů by měl být podle Bruselu krácen o pět procent, farmy o rozloze větší než 1000 hektarů o deset procent.
PŘED VÁLKOU BYLO HŮŘ Omezení podpor velkým zemědělským podnikům v podání bruselské administrativy je však pouhým odvarem systému, který v Česku fungoval před druhou světovou válkou. Podle dokumentace předsedy Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků (SVPSR) Františka Jandy směřovaly zemědělské dotace v roce 1938 pouze na investice. Nárok na ně přitom měli jen zemědělci do výměry 150 hektarů. „Žádosti o dotace se podávaly na Zemědělskou radu, která disponovala širokým zázemím odborníků. Ti také žadateli vypracovali investiční projekt. Poté, co rada investiční záměr schválila, putoval materiál k ministru zemědělství, jehož podpis byl již víceméně formální, protože doporučení Rady mělo velkou váhu,“ popisuje Janda dřívější praxi s tím, že velké podniky si musely platit všechno ze svého. Svaz také analyzoval možný přenos tehdejšího principu do současné praxe, především pak na základě postupující koncentrace původně malých zemědělských farem. Podle Jandy odpovídá dřívější rozloze malých farmářů do 150 hektarů dnešní rozloha zhruba 400 hektarů v produkčních zemědělských oblastech a 700 hektarů v horských a podhorských oblastech. „Podniky s výměrou nad 1000 hektarů by na dotace nárok mít neměly,“ říká šéf SVPSR. VÍCE, ČI MÉNĚ?**
Ačkoli právě velké zemědělské podniky mají minimálně z morálního hlediska na plnou výši dotací menší právo než malé rodinné farmy, jsou to právě jejich představitelé, kteří požadují větší zemědělské podpory. Přitom podle statistik Evropské unie čerpají velké subjekty drtivou většinu zemědělských podpor. Naopak 70 procent malých farmářů dosáhne dohromady zhruba na 17 procent podpor.
Podle evropského statistického úřadu si navíc tuzemští zemědělci vstupem do Unie pomohli nárůstem bruselských dotací nejvíce z nových zemí. Jejich příjmy stouply o 108 procent. Takový nárůst ovšem domácí zemědělci zpochybňují a uvedené číslo je rozpaluje doběla.
Nicméně i údaje z poradenského informačního centra Agrární komory z ledna letošního roku konstatují, že zatímco podle odhadů Eurostatu v loňském roce klesly skutečné příjmy zemědělců v Unii v průměru o 6,3 procenta, v Česku stouply o čtyři procenta.
