Bruselská zpověď

Za posledních pět let dostaly české finanční domy přes 320 miliard

Evropská komise přinutila Českou národní banku a ministerstvo financí udělat inventuru a spočítat státní pomoc bankovnímu sektoru za posledních pět let. Dokument, který má týdeník EURO k dispozici, sloužil k jednání o uzavření kapitoly hospodářská soutěž. Je to dosud jediný oficiální komplexní přehled o penězích nalitých do bankovního sektoru, který byl kdy českými úřady zpracován. Pokud nebudeme počítat dosud nerealizované garance, představuje bankami zkonzumovaná státní pomoc přiznaná Bruselu více než 320 miliard korun. Lze však očekávat, že garance budou plněny ještě v řádu desítek miliard.
Poněkud problematické je, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže žádal o vypracování seznamu schválené pomoci a ujištění, že v roce 2002 nebyla poskytnuta žádná nová, včetně pomoci poskytované ve formě daňové úlevy spočívající ve vyšší tvorbě opravných položek. Zákon o rezervách určuje procenta z jednotlivých rizikových aktiv, do jejichž výše může banka vytvářet oprávky a odečítat je od daňového základu. Banky však mohou požádat ministerstvo financí o vyšší daňově uznatelnou tvorbu. Ujištění ministra financí Bohuslava Sobotky a guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy je však trochu neurčité. V průvodním dopise se píše, že „žádná nová pomoc nebyla v roce 2002 poskytnuta“. Pomoc ve formě daňových úlev za rok 2002 však - jak uvádí průvodní dopis - bude jasná až ve druhé polovině letošního roku, kdy se bude podávat přiznání o dani z příjmu a finanční orgány budou o případných žádostech rozhodovat. Avšak tato pomoc není v dokumentu uvedena ani za minulé roky.

Zapomenutá sekera.

Přehled předaný Evropské komisi je velmi podrobný, avšak nezahrnuje státní pomoc poskytnutou před rokem 1997, tedy zejména zásahy státu v bankách směřující k očištění jejich bilancí od úvěrů, jejichž počátek byl v centrálně plánované ekonomice. Tato pomoc přitom rovněž nebyla zanedbatelná. Dostupné údaje uvádějí, že dosáhla více než 150 miliard korun.
Nejprve byly v roce 1991 převedeny na nově vzniklou Konsolidační banku takzvané TOZ v nominální výši 80,1 miliardy korun. Šlo o úvěry na trvale se obracející zásoby, které vznikly tak, že stát, který potřeboval zdroje na jaderný program, odčerpal ze státních podniků téměř veškeré obratové fondy a nahradil je téměř neúročeným úvěrem. Po přechodu ke standardní peněžní ekonomice se tyto úvěry staly velmi problematickými. Stát je proto vyvedl z komerčních bank - vznikajících z původní monobanky SBČS - do Konsolidační banky, kterou vytvořil k tomuto účelu. Tehdejší guvernér centrální banky Josef Tošovský ji označil za jakousi žumpu na staré dluhy. Sotva tušil, pro jak velký septik položil základy.
Vzápětí byly vyvedeny další dluhy z komunistické minulosti z České spořitelny ve výši tří miliard korun a z Investiční banky a Komerční banky dohromady téměř za patnáct miliard. Proti následnému čištění ČSOB to byly jen drobky. Československá obchodní banka totiž financovala zahraniční obchod prakticky všech československých firem. Protože šlo převážně o obchod se zeměmi, které se vesměs staly eldorádem neplatičů. Navíc financované kontrakty často nebyly ziskové a tudíž úvěry byly nesplatitelné. V roce 1992 dostala proto ČSOB dvanáct miliard ze státních finančních aktiv na posílení likvidity. Potom vznikly Česká a Slovenská inkasní jednotka. Do české šlo zhruba 33 miliard korun, do Slovenské čtrnáct miliard. Celkové očištění ČSOB tedy přišlo na více než 58 miliard korun.

Stamiliardové odhady.

Sumy obsažené v dokumentu pro Brusel, tak jak je uvádíme dále v našem článku, tedy jdou na vrub úspěchů a neúspěchů transformace ekonomiky. Nemalou část představují pozůstatky po tunelářích, mnohem větší však po špatných rozhodnutích o úvěrech a nepodařených privatizacích. Nejde však o čistou hodnotu, kterou nakonec zaplatí daňový poplatník. Jednak aktiva převedená do Konsolidační banky, která se v roce 2001 proměnila v Českou konsolidační agenturu, nejsou zcela bezcenná a lze čekat, že se z nich něco vrátí zpět. Kromě toho stát po většinu devadesátých let pobíral od bank nemalé daně a ze státních bank i dividendy. Nemalé byly také příjmy z prodeje státních podílů v bankách. Po sečtení privatizace Komerční banky, České spořitelny a ČSOB činil výnos pro stát 99 miliard korun.
Jak vysoký bude účet, se nejspíš nikdy zcela přesně nedozvíme, lze jen spekulovat. Například člen bankovní rady ČNB Pavel Racocha pro deník Právo odhadl čisté náklady na 300 miliard korun.Svůj odhad udělal i Mezinárodní měnový fond, který počítá s dvaceti procenty HDP, tedy zhruba 400 miliardami. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí kauza IPB, to ale nakonec může být ještě více.

Drahá česká.

Česká spořitelna (ČS) získala v roce 1998 - v okamžiku, kdy se dostala do potíží - jako první pomoc podřízený dluh od Konsolidační banky (dnes České konsolidační agentury-ČKA) ve výši 5,5 miliard korun na dobu deseti let. K němu je vystavena call opce na splacení části a nebo celého úvěru. Po pěti letech se má tímto úvěrem a jeho další existencí znovu zabývat ČNB. Ve stejném období došlo k převodu vybraných pohledávek spořitelny do Konsolidační banky v celkové nominální výši 10,379 miliardy korun za 6,499 miliardy. Téměř o rok později navýšil Fond národního majetku základní jmění spořitelny o 4,495 miliardy. Ke konci roku 1999 byla převedena další aktiva do Konsolidační banky. Tentokrát šlo o 32,957 miliardy korun nominálu, za něž stát zaplatil 19,872 miliardy. Česká spořitelna navíc získala 1. března 2000 záruku Konsolidační banky na převod dalších pochybných aktiv a mimobilančních položek až do výše 93,28 miliardy korun. Záruka má formu opcí, kterých je celkem pět (plus jedna takzvaná „celková“). Spořitelna již dvě opce zrealizovala a převedla celkem 14,747 miliardy aktiv za 9,033 miliardy korun. Další aktiva v hodnotě 1,2 miliardy korun šly do Konsolidační banky z portfolia leasingové společnosti Corfina patřící pod ČS. Spořitelna rovněž získala kompenzaci od ministerstva financí na úrokové výnosy a administrativní poplatky spojené s takzvanými „sociálními úvěry“. Předpokládaná výše této kompenzace se odhaduje na 5,819 miliardy korun. ČS od státu dostala podporu v celkové hodnotě kolem 53 miliard korun. Výše uvedená záruka je zde zahrnuta pouze z té části, která již byla uplatněna formou opcí.

Druhé místo.

Komerční banka byla rovněž bohatým zdrojem nekvalitních pohledávek. Hned v srpnu roku 1999 jich bylo do Konsolidační banky převedeno za 23,1 miliardy korun v nominální hodnotě. I zde stát nakupoval za 60 procent nominálu a tak za první dávku pomoci zaplatil 13,6 miliardy. Další balíček přišel v březnu 2000 a měl hodnotu 60 miliard, stát tedy platil 36 miliard korun. Komerční bance ještě vypomohl Fond národního majetku, když na přelomu let 1999 a 2000 navýšil kapitál banky celkem o 6,772 miliardy. Komerční banka dále dostala od státu takzvanou „fiskální výpomoc“, která za rok 2000 činila 676 milionů korun a za rok 2001 to bylo 564 milionů korun. Celková suma 1,24 miliardy korun přesně odpovídá 31 procentům ze čtyř miliard korun rezerv, které banka vytvořila nad zákonný rámec pro tvorbu rezerv, a tím si snížila daňovou povinnost (daň z příjmu právnických osob činí právě 31 procent). Nakonec ještě stát podpořil prodej Komerční banky do rukou Société Générale tím, že vystavil záruku v maximální výši 20 miliard korun na nestandardní, pochybné a ztrátové pohledávky. Banka již v rámci této záruky převedla do ČKA aktiva v nominální hodnotě 380 milionů korun (údaj ke konci září 2002). Výkony minulých managementů Komerční banky přišly státní kasu na 58 miliard korun.

Vyhrál lev.

Snad nejznámějším případem banky v nouzi je pád Investiční a Poštovní banky (IPB) a její následné převzetí ze strany Československé obchodní banky. Konečné dopady ještě zdaleka nejsou známy, avšak neuškodí udělat krátké shrnutí toho, co již víme. Ještě předtím než se IPB dostala do vážných potíží, převedla aktiva v hodnotě 16,1 miliardy korun do Konsolidační banky. Tato aktiva tvořily pohledávky spojené s financováním a úvěrováním družstevní bytové výstavby, tedy relativně dlouhodobě vázané prostředky s nízkým výnosem, nicméně ve velké většině řádně splácené. Rovněž tak měla ČSOB co do činění se státními financemi ještě před převzetím IPB. Banka získala v roce 1998 šestiletou opci, díky může převést pohledávku za Slovenskou inkasnou na ministerstvo financí za 90 procent její nominální hodnoty. Jde přibližně o sumu 20,253 miliardy korun pocházející z ještě staršího čištění banky od exportních úvěrů z doby minulého režimu. Tuto částku by mělo zaplatit Slovensko a záležitost řeší arbitráž ve Washingtonu.
O dva roky později však přišla zmíněná těžká krize IPB a její převzetí ČSOB. Česká národní banka nejprve, aby zabránila panice mezi vkladateli, vystavila v červnu 2000 záruku pro vkladatele a držitele dluhopisů IPB v maximální výši 219 miliard korun. Tuto záruku vzápětí nahradily nové garance. Ve spojení s převzetím IPB získala ČSOB záruku na aktiva přebírané banky a opce na převod aktiv do České konsolidační agentury. Tato záruka je omezena částkou 154,5 miliardy korun. Banka již převedla aktiva v nominální hodnotě 103,43 miliardy korun. ČSOB dále získala slib odškodnění od ČNB na některé škody utrpěné v souvislosti s převzetím a záruku na pohledávky vyplývající z mimobilančních položek přebírané banky a neevidované pohledávky. To vše by nemělo překročit částku 160 miliard. Vláda se však rozhodla vyvolat arbitráž s největším vlastníkem IPB Nomurou, u níž se domáhá náhrady škody v rozmezí 103 až 163 miliard korun. I když plnění ze strany ČNB nedosáhne maxima, dobře informované zdroje považují za pravděpodobné, že celkové náklady státu se budou pohybovat kolem 200 miliard korun. Kromě toho Nomura žaluje Českou republiku o 40 miliard korun. Celková výše již realizované státní pomoci pro IPB a ČSOB zatím činí „pouhých“ 119,5 miliardy korun.

Agrární masakr.

Jedním z nejdražších počinů vzhledem k velikosti bilanční sumy byla kauza Agrobanka. Z dokumentu vyplývá, že stát v ní celkem utopil 22,3 miliardy korun. Ale k tomu je nutno přičíst další peníze, které získala GE Capital Bank, která zdravou část Agrobanky převzala. ČNB doplnila rozdíl mezi převzatými pasivy a aktivy ve výši 19,7 miliardy korun. Dokument upozorňuje, že by z této částky mohla být vyměřena i darovací daň, a tak by ČNB musela ještě do státního rozpočtu odvést až 40 procent z této pomoci, tedy necelých osm miliard korun. Součástí transakce byla také dvoumiliardová záruka pro GE Capital Bank. Je také dobré se zmínit o tom, že GE Capital International Holdings Corporation drží takzvanou put opci, která ji opravňuje vrátit koupenou část Agrobanky zpět (prostřednictvím nákupu akcií GECB ze strany ČNB). Agrobanka přišla stát zatím na 42 miliard korun

Malí nejsou pozadu.

Pomoc největším českým bankám se datuje do posledních několika let, kdy byly tyto pěkně „očištěné“ banky privatizovány. Mnoho miliard padlo i na záchranu (vesměs neúspěšnou) menších bank, o kterou se stát snažil o několik let dříve, před velkým výdajovým třeskem. Jako první na seznamu figuruje Ekoagrobanka. Ta stát přišla celkem na jedenáct miliard korun. Během nucené správy v roce 1996 vstoupila do banky jako akcionář Union banka, která následně převzala část obchodních aktivit zkrachovalé Ekoagrobanky. Stát Union banku podpořil 769 miliony korun, což byla kompenzace za škody vzniklé v souvislosti s převzetím. Dalším zkrachovalým ústavem byla COOP Banka, které stát pomohl 3,87 miliardami korun. Ani to však nezabránilo následnému krachu. Stejný osud potkal i Bankovní dům Skala, na který stát „přispěl“ 4,1 miliardy. V tomto případě se opět angažovala Union banka, která od státu v souvislosti s převzetím Skaly získala 1,913 miliardy. Do potíží se v roce 1996 dostala i Evrobanka, která rovněž skončila v rukou Union banky. Ta následně vyinkasovala celkem 5,537 miliardy korun.

Stabilní nestabilita.

Banky, které se dostaly do úzkých v následujících letech, končily v nově připraveném stabilizačním programu. Neznamenalo to však, že by jejich konce byly lepší než u jejich kolegyň, kterým se podlomilo zdraví již v roce 1996. Foresbanka si celkem řekla téměř o devět miliard korun, aby pak skončila v náruči Union banky, která převzala její závazek ze stabilizačního programu. ČNB následně bance odebrala licenci a společnost stále existuje pod názvem Fores a.s. Méně štěstí měla Universal banka, která spadla do stabilizačního programu s náklady 1,4 miliardy korun a poté zkrachovala. Podobně dopadla i Pragobanka, které k přežití nepomohlo ani 5,1 miliardy korun. I Moravia banka měla podobně neslavný konec, který stál 0,9 miliardy. Lépe dopadla Podnikatelská banka, kterou převzala skupina J&T a dnes působí pod názvem J&T Banka. Ta prošla úspěšně procesem vyrovnání. Vkladatelům bylo celkem vyplaceno 1,46 miliardy korun. Banka Haná získala ze stabilizačního programu celkem 5,6 miliardy korun a byla následně převzata IPB. Závazek vůči České finanční nyní ležel na ČSOB, ale je kryt státní garanci vztahující se na aktiva zkrachovalé IPB. Stabilizační program úspěšně absolvovala eBanka. Do programu vstoupila jako Zemská banka, změnila se na Expandia banku, aby pak přijala svůj současný název. Z programu vystoupila ke konci roku 2001. Celková pomoc státu v tomto případě činila 550 milionů korun, avšak tato transakce byla jednou z mála, která neskončila stejně velkou ztrátou. Poslední bankou, kterou dokument o státní pomoci uvádí, je První městská banka. Její záchrana přijde celkem na 167,3 milionu korun.