(EURO 7/2003)
Musím říci, že Váš článek se objevil za pět minut dvanáct. Bankovní podpory jsou pro ČR opravdu velkým problémem. Skutečně může nastat situace, že v článku uvedené bankovní subjekty budou poskytnutou veřejnou podporu vracet a co je nutné ještě dodat - spolu s příslušným úrokem! Naprosto správně zmiňujete, že klíčovým bude znění Přístupové smlouvy. Podle příslušných předpisů ES - nařízení č. 659/1999 - může Evropská komise totiž revidovat pouze existující programy veřejné podpory, nikoliv ad hoc existující podpory kam, dle mého názoru, patří právě veřejné podpory těmto bankám. Ovšem tím, že do Přístupové smlouvy EK zakotví možnost revidovat i ad hoc existující podpory, stane se tato možnost součástí primárního práva a bude mít přednost před zmíněným nařízením z důvodu vyšší právní síly. Jednoznačně tedy bude záležet na našich vyjednavačích jaké znění Přístupové smlouvy vyjednají.
Osobně se domnívám, že pokud EK dospěje k závěru o neslučitelnosti veřejné podpory v článku zmíněným bankám, zahájí s ČR dialog, který celou situaci vyřeší. EK si je dobře vědoma, že jde o tři největší české banky a že nešetrným zásahem by mohlo dojít k vážnému ohrožení bankovního sektoru ČR. K závěru o postupu EK mě vede její chování v případě záruk německým bankám. Zde totiž byla vyjednána určitá přechodná období na to, aby systém záruk byl uveden do souladu s předpisy v oblasti veřejné podpory. Mám tedy zato, že zmíněné navrácení veřejných podpor by nastalo až v případě, že by nedošlo k nalezení kompromisního řešení v rámci uvedeného dialogu.
Při jednání s EK je ovšem důležitá jednotnost stanovisek a postupů. Kompetentní české orgány musí své postupy sladit. Jen tak mohou obhájit jednou poskytnuté veřejné podpory.
Michael Kincl, Praha
