Otcem evropské integrace byl obchodník a úředník
Světová historie je plna panovníků a diktátorů, kteří dobývali území mečem či tanky. Ozbrojený boj býval nejčastějším prostředkem při vytváření velkých teritoriálních celků. Někteří mírumilovnější vládci dávali přednost sňatkové politice.
Nic z toho neplatí pro Evropská společenství, která se později přeměnila na unii. Otcem evropské integrace není žádný ozbrojený dobyvatel, nýbrž byrokrat. Významný francouzský obchodník a úředník Jean Monnet stál po 2. světové válce u zrodu myšlenky, že Evropa dosáhne své velikosti a bohatství nikoliv prostřednictvím války, nýbrž díky pomalému a postupnému hromadění pravidel, smluv a komisí. Cesta k velké evropské myšlence vedla šedivou byrokratickou krajinou.
Monnet určil správný směr, byť dnes už EU musí hledat i jiné cesty. Byrokracie je v unii až příliš a horko těžko se hledá způsob, jak evropské struktury učinit demokratičtějšími. Bruselský úředník je ale pořád klíčovým hráčem. Týdeník The Economist výstižně napsal, že chod EU určují dohody mezi politiky a úředníky v Bruselu, mnohdy uzavírané za zavřenými dveřmi.
Po vstupu země do EU letos v květnu zamíří do bruselského aparátu také Češi. Budou mezi nimi začínající úředníci, sekretářky, překladatelé, kteří vzejdou z výběrového řízení, jež začalo již na konci minulého roku (více na straně 20). Týdeník EURO zveřejňuje některé otázky z testů, které museli čeští zájemci o tato místa vyplnit (strana 24). Do Bruselu zamíří také čeští úředničtí šéfové, včetně toho nejvyššího politika-úředníka: komisaře. Největším favoritem na tento post je po nominaci z minulého týdne bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart (strana 16). Vládní ČSSD se velmi snaží o to, aby do Bruselu prosadila svého člověka. Vše nasvědčuje tomu, že sociální demokraté pro to udělají opravdu hodně a budou ochotni na oplátku ustoupit svým koaličním partnerům v jiných záležitostech. Možná i kývnou lidovcům na jejich požadavek dostat jedno ministerské křeslo v české vládě navíc.
Nedělejme si však iluze. V Bruselu příchod Čechů a zástupců dalších vstupujících zemí leckoho znervózňuje. Jak bude fungovat úřednický aparát, v němž se objeví lidé z desítky dalších států, kteří nemají zkušenosti z práce v unii? První náměstek ministra zahraničí Jan Kohout upozorňuje, že zvláště střední článek byrokracie Evropské komise mezi sebe nechce pouštět nově příchozí.
Obavy jsou různé. Zastánci francouzštiny jako klíčového jazyka v bruselských institucích si stěžují, že už minulé rozšíření EU o Švédsko, Finsko a Rakousko znamenalo značné vychýlení „jazykové rovnováhy“ mezi dvěma hlavními jazyky unie ve prospěch angličtiny. Vstup dalších deseti zemí, převážně ze střední a východní Evropy, tento trend ještě posílí. Jedním z prvků současné reformy bruselské administrativy je však podpora znalosti třetího jazyka. Pokud Češi, kteří se chystají do Bruselu, ještě francouzsky neumějí, měli by počítat s tím, že se tento jazyk zřejmě budou učit.
Obavy z toho, že Češi, Poláci a další ochromí evropské instituce, jsou přehnané. Praha by však měla vycházet z toho, že Češi v institucích EU budou jakousi vizitkou této země v evropské metropoli, byť jejich úkolem rozhodně nebude hájit národní zájmy. Nejznámějším českým reprezentantem v bruselském aparátu bude pochopitelně komisař. I z tohoto hlediska je nutné posuzovat kandidaturu Miloše Kužvarta. Zatím se zdá, že pochybnosti o této české vizitce mají nejen koaliční a opoziční strany, ale také mnozí ve vládní ČSSD. Nelze vyloučit, že pravdu má premiér Vladimír Špidla, který poukazuje na Kužvartovy schopnosti. V tom případě by ale šéf vlády měl přesvědčit přinejmenším své spojence, že Kužvartova kandidatura není žádným úletem.
Do Bruselu odejdou také někteří z těch, kteří na jednotlivých českých ministerstvech za přípravu na vstup do EU. Je pravděpodobné, že české veřejné správě pak budou schopní lidé se znalostmi evropské problematiky chybět – zvláště na vyšších úřednických pozicích. Celkově by však neměl být odchod českých úředníků do Bruselu až takovou újmou. Na pozice začínajících evropských byrokratů půjdou často čerství absolventi škol. Na dalších postech se zase nemusejí objevovat pouze odchovanci české správy, ale třeba i lidé ze soukromého sektoru.
Bude zajímavé sledovat, jaké vztahy se nakonec vytvoří mezi pražskou politickou scénou a českými zástupci v evropských institucích. Jiné země mají pozoruhodné zkušenosti. Tak třeba německý generální ředitel Evropské komise pro měnové záležitosti Klaus Regling je dnes velmi neoblíbený v berlínských vládních kruzích. Postavil se totiž proti porušování rozpočtového Paktu stability a tedy proti oficiálnímu postoji SRN. Přitom to byl údajně německý kancléř Gerhard Schröder, kdo před časem nepřestával telefonovat šéfovi Evropské komise Romanu Prodimu, aby prosadil Reglinga do jeho současné pozice. Je to zrada? Ne, Regling se zachoval právě tak, jak se na úředníka v jeho pozici sluší.
Pouták
Pokud má Špidla pravdu, když mluví o Kužvartových schopnostech, měl by o ní přesvědčit aspoň své spojence