Narodila se v Ostravě, v blízkém Frýdku-Místku pak absolvovala šestileté gymnázium, kam nastoupila po konci války. Pak ji zlákala Praha, ze všeho nejvíc Vysoká škola uměleckoprůmyslová.
Jenže to by nesměl být začátek gottwaldovských padesátých let. Do hlavního města se sice dostala, ale nakonec na Fakultu stavební ČVUT. Hned v roce 1952 přestupuje na Fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně. A jihomoravské metropoli pak už zůstala věrná.
V padesátých letech to bylo vše složité, zvlášť když člověk neměl ten správný třídní původ. Ale jsem hrdá, že jsem studovala v ateliéru profesora Rozehnala, který dbal v architektuře na spojení estetické funkce s funkcí praktickou. To mi pomohlo například při tvorbě návrhu obchodního domu vJihlavě, který jsem chtěla zapustit pod zem, a ponechat tak na náměstí prostor.
Přestože můj návrh soutěž vyhrál, nakonec byl realizován projekt někoho jiného,“ vzpomínala Žertová před šesti lety.
Přes Stavoprojekt a Potravinoprojekt se pak dostává do Státního projektového ústavu obchodu Brno, kde se zaměřuje právě na projektování obchodních domů. I když jihlavský projekt soudruzi potopili, její brutalistní realizované obchoďáky Prior v Ostravě, Košicích či Pardubicích -ten mimochodem získal hlavní cenu na soutěži v Montevideu - nebo Labe v severočeském Ústí spoludeflnují československou veřejnou architekturu 70. let.
Když jí na začátku 80. let těžce onemocněl manžel i matka, staví jim všem společný rodinný dům (předtím museli opustit byt v centru Brna) a přivydělává si výrobou svítidel prodávaných v obchodech Dílo. Současně s tím začíná vyrábět i titanové šperky.
Oceňovaná za své dílo začala být až po roce 2000. A jen bezmocně sledovala, jak noví majitelé „jejích“ Priorů provádějí necitlivé zásahy do staveb, aniž by s ní cokoliv konzultovali.
„Když jsem stavěla svůj dům, smáli se mi, jestli stavím sklad. Dnes mi závidějí, že jsem myslela na vše, co potřebuje člověk ve stáří,“ těšil Žertovou její dům, kde zemřela v nedožitých 87 letech. •
Oceňovaná za své dílo začala být až po roce 2000. A jen bezmocně sledovala, jak noví majitelé „jejích“ Priorů provádějí necitlivé zásahy do staveb, aniž by s ní cokoliv konzultovali.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
