Andrej Babiš neponechává nic náhodě. Když má problém, chce ho rychle a de? nitivně vyřešit. Jenže problém s jeho evidencí mezi agenty bývalé Státní bezpečnosti se rychle vyřešit nedá. Soud s bratislavským Ústavem paměti národa (ÚPN) potrvá minimálně do dubna, pak bude jistě následovat odvolání poražené strany. Podle informací Palubního deníku však Babiš mezitím nezahálí a testuje odolnost protivníka. Prostředků se nabízí více. Třeba schůzka s Robertem Ficem ještě před Novým rokem. Předseda slovenské vlády a současně favorit březnových prezidentských voleb prý dostal od Babiše doporučení, aby ÚPN utáhl šrouby. Jinak by se mohlo hnutí ANO převalit přes řeku Moravu a začít s ubíráním bodů Ficovu Směrusociální demokracie, který zatím vládne s pohodlnou většinou.
A tak byla určitě náhoda, že Fico dal jeden z prvních rozhovorů po oznámení prezidentské kandidatury právě českému listu Dnes z Babišovy mediální skupiny. Autor, jinak nositel Peroutkovy ceny, nepotrápil slovenského premiéra žádnou nepříjemnou otázkou. Přitom by se určitě našly, třeba na vzmáhající se pravicový extremismus. Zato na závěr Fica pobídl dvěma dotazy ve stylu, jestli si ten ÚPN už moc nedovoluje. Odpovědi byly opatrné, ale číst se dají například tak, že z Česka může přijít stížnost a pak už se prý najdou „mechanismy“, jak s neposlušným ústavem „komunikovat“.
VŠECHNY CESTY VEDOU DO LOCHU Již několik měsíců upozorňujeme v Palubním deníku i dalších částech týdeníku Euro na pozoruhodný postup policie při vyšetřování pražských radních kvůli stavbě tunelu Blanka. Pražský magistrát má pouze dvě možnosti. Buď proplatí práce, které dodavatelé na stavbě odvedli, i přestože jsou odvedeny možná v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, ale to může být důvodem k trestnímu stíhání v režii českobudějovické expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Nebo může tyto práce neproplatit a soudit se o zaplacení. Jenže v tom případě nese odpovědnost za penále, které dost možná bude muset dodavatelům zaplatit z městské kasy. A podle Palubního deníku je zcela čerstvou informací, že kroky tímto směrem již začal konat slavný detektiv Jiří Mazánek, proslulý kauzou CASA a stíháním exministryně obrany Parkanové, působící pro změnu v Úřadu pro odhalování korupce a ? nanční kriminality.
Policie tak jednoznačně předvádí svou vlastní interpretaci slavného Langerova hesla „Pomáhat a chránit“. Komu budou ale takhle pomáhat a koho budou chránit, asi ani autory sloganu nikdy nenapadlo. Jestli však tohle už opravdu není případ pro Generální inspekci bezpečnostních složek, tak čert ví, k čemu tu tahle instituce vlastně je. Palubní deník to zatím netuší.
PIF PAF ? CHIP A DALE V souvislosti s blížícím se možným jmenováním bývalého policisty, špiona a vrchního českého pinkertona Jana Berouna šéfem Vojenského zpravodajství se objevila jedna již téměř zapomenutá historka. Možná by však kvůli ní mělo vedení resortu Berounovo jmenování zvážit. Jan Beroun vyšetřoval počátkem devadesátých let ještě jako detektiv pražské policejní správy krádež obrazu z Pražského hradu. Na případu spolupracoval se svým parťákem. V policii byli známou nerozlučnou dvojicí, které se podle amerického dětského seriálu přezdívalo Chip a Dale. Vyšetřovatelé byli úspěšní, pachatele krádeže cenného obrazu vypátrali.
Při následné oslavě si Chip s Dalem hráli na kovboje a tasili zbraně. Co čert nechtěl, Beroun podle informací Palubního deníku při nevinném laškování kolegu postřelil. Neměla už armáda se střílejícími důstojníky a jedním ministrem v minulosti ostudy dost? Martin Stropnický by se měl možná před návrhem na jmenování Berouna šéfem vojenských špionů zeptat, zda ještě a k čemu přesně používá zbraň.
