Až Jiří Paroubek nebude muset být českým premiérem, převezme „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“, známou z Jirotkova Saturnina. Uživí se jistě královsky, výjimečné vlohy pro dementování a komentování mediálních zpráv všeho druhu prokazuje dnes a denně před celou novinářskou obcí. Tak nějak se dalo do minulého týdne vtipkovat na téma Paroubek a média.
Jenže úsměv na rtech ztuhl, když se Paroubek minulou středu obul do obou celostátních komerčních televizí, respektive do telefonických hlasovacích soutěží, které provázejí nedělní diskusní pořady Sedmička na Nově a Partie na Primě. Premiér totiž neunesl, že v Sedmičce prohrál s předsedou ODS Mirkem Topolánkem poměrem šestatřicet ku čtyřiašedesáti procentům. Za peníze ČSSD si objednal u agentury STEM kontrolní průzkum, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že podle třiapadesáti procent respondentů naopak nad Topolánkem vyhrál. Bravo.
Až potud to znělo jako groteska o vrtošivém ješitovi. Neumí prohrávat, nemá smysl pro zábavnou hru, vždyť hlasovací soutěže neuváděl na pravou míru ani Klaus, Zeman, Špidla či Gross, a to byli nějací mediobijci, dalo se nad tím mávnout rukou. Jestlipak by premiér protestoval, kdyby na obrazovkách vyhrával? A pochopil vůbec Paroubek, že v televizním telefonickém hlasování odjakživa nevítězí ten, kdo přesvědčil více diváků, ale ten, jehož příznivci jsou ochotni zvednout telefon a investovat do svého oblíbence peníze? Kdyby šlo předsedovi vlády skutečně jen o vítězství v rámci diskuse, mohl Topolánka utřít demagogickou, ale nepochybně chytlavou poznámkou, že když jeho voliči mají tolik peněz na hlouposti, bude dobré je více zdanit.
Paroubek však zamířil jinam. „Ještě o tom budu s oběma pány řediteli televizí hovořit,“ vzkázal tajemně. Prostě půjdou na kobereček, však oni do voleb zjihnou, páky tu jsou. Takové zastrašování je skandální mnohem víc než nějaké výsledky nedělních hlasovacích soutěží v televizi, které buď voliči - celkem logicky - neberou vážně, nebo je kvůli jalovým proslovům hostů ani nesledují. O tom, že premiér se rozhodl obtočit si média kolem prstu, svědčí i to, že členem Rady České televize byl minulý týden pomocí hlasů sociálních demokratů a komunistů zvolen Paroubkův poradce a šéf ČSSD na Praze 3 Jan Brandejs. Jestlipak už si na Kavčích horách chystají spacáky a megafony, až před Vánocemi znovu přituhne? Brandejsovo zvolení popudilo ODS natolik, že ve slavném stávkovém velínu možná spatříme místo Rumla nocovat Topolánka s Langerem.
Když má Jiří Paroubek takovou péči o objektivní a vyvážené zpravodajství, neškodí mu připomenout, že on sám (i jeho tiskový odbor) rád postupuje podle hesla „ptejte se mě, na co chcete, a já na co chci, odpovím“. Neboli chrlí prohlášení, na která se nikdo neptá, zatímco jiné otázky opomíjí. Příklad? Premiér v srpnu letěl vrtulníkem na výstavu Země živitelka, kde se od Jaroslava Palase dozvěděl o tajné nahrávce rozhovoru Spyra-Doležel-Piksa. Médiím byl preventivně polopaticky objasněn význam letecké přepravy ústavního činitele, ale na dotaz, proč obvinil firmu Setuza, že se snaží narušit ústavní pořádek, později premiér pro nedostatek času neodpověděl. Stejně tak Paroubek považoval za důležité vyjádřit se k cestě moravskoslezského hejtmana Evžena Tošenovského (ODS) a ostravského primátora Aleše Zedníka (ČSSD) do Koreje, do vysvětlení výskytu Richarda Piksy na chystaném seznamu svých poradců se však nehrnul. Objektivita se přitom neměří jen kvantitou zpráv, ale i jejich kvalitou.
Někdo by o tom měl s panem premiérem ještě hovořit. Než si přisvojí výklad svobody slova podobným způsobem jako výklad ústavních pravomocí prezidenta při jmenování nových ministrů.
