Jestli se mají měnit podmínky pro podporu obnovitelných zdrojů, je to pochopitelné. Změny ale musí být srozumitelné a investoři musí mít jistotu, že trh bude stabilnější, říká David Buchan, odborník na energetickou bezpečnost EU z britského výzkumného centra Oxford Institute for Energy Studies.
Je, myslím, docela přirozené, že se firmy této iniciativy chopily. V současné době vzniká na evropském trhu s elektřinou řada problémů, způsobených i kvůli rostoucí kapacitě v obnovitelných zdrojích, kterou ovšem nedoprovází odpovídající nárůst poptávky. Proto je přirozené, že do toho firmy mluví a Evropská komise by jim pravděpodobně měla naslouchat. Na druhou stranu, tyto společnosti nereprezentují celou Evropskou unii. Byl jsem trochu překvapen, když v říjnu komisař pro energetiku Oettinger na tiskové konferenci řekl, že bude jednat nejen s těmito firmami – což je přirozené –, ale také s vládami zemí, ze kterých tyto společnosti pochází.
Skupina dvanácti velkých elektrárenských firem, tzv. Magritte Group, přišla s iniciativou na proměnu evropské energetiky. Není totiž příliš spokojená se současným nastavením celého systému. Jedním z jejích hlavních cílů je zastavení, nebo omezení podpory pro obnovitelné zdroje. Jak se máme na tuhle skupinu dívat?
David Buchan
Je v tom nějaký problém?
Není tam například zastoupena žádná firma z Velké Británie. Je to pravděpodobně kvůli tomu, že britské elektrárenství je tak rozdělené a má hlavně zahraniční vlastníky. Každopádně žádná výslovně britská firma v této iniciativě není. Takže podle mě je Magritte Group důležitá a Komise by jí měla naslouchat, ale na politické rovině musí být jasné, že se jedná se všemi 28 členskými státy.
Co ekologické nevládní organizace? Věnuje jim Komise taky dostatek pozornosti?
Jsou samozřejmě různé části Komise, které naslouchají různým lobbistickým skupinám. Dvanáctka energetik uplatňuje svůj vliv na generální ředitelství pro energetiku, ekologické skupiny samozřejmě více komunikují s generálními ředitelstvími pro životní prostředí a klima. Ty nevládkám naslouchají poměrně pozorně a poskytují jim i nějaké menší finance.
Pokud se bavíme o obnovitelných zdrojích – některé evropské země v současné době řeší vážné problémy způsobené špatným nastavením jejich finanční podpory. Existuje podle Vás rozumný způsob, jak z té situace ven?
V listopadu Komise představila určitá vodítka, kterých by se členské země měly při řešení těchto problémů držet. A myslím, že tu otázku uchopila docela dobře. Ty problémy pochází z minulosti, ze smluv, které už byly podepsány. A Evropská komise členským zemím radí, aby tyto smlouvy neporušovaly a neměnily retrospektivně pravidla, která už platí. To se stalo ve Španělsku a směřoval k tomu i vývoj v České republice. Tady jste sice přímo nezměnili smluvní závazky, ale vznikla tu nová, tzv. solární daň, která dopadla na existující solární projekty. Rada Komise každopádně zní: v minulosti se mohly vlády nešikovně zavázat a musí některé výrobce obnovitelných zdrojů přeplácet. Státy s tím ovšem budou muset nějak žít, protože pokud se s tím nevyrovnají a budou retrospektivně měnit pravidla, poškodí tím důvěru investorů.
Vlády se mohly nešikovně zavázat a musí některé výrobce OZE přeplácet. Státy s tím ovšem budou muset nějak žít.
A co nastavení systému do budoucna?
V budoucím nastavení se bude muset podpora obnovitelných zdrojů ve většině případů snížit, protože většina technologií je už vyspělejší. Pokud ovšem budou vlády tuto podporu měnit, měly by to udělat nějakým předvídatelným způsobem. Každý rok nebo půlrok by měl probíhat přezkum a investoři musí mít v budoucím nastavení určitou jistotu. Například v Německu plánují každý rok vyrobit určité množství energie z obnovitelných zdrojů. Pokud překročí stanovený limit, povede to ke snížení podpory.
Zároveň s pokyny pro obnovitelné zdroje představila Komise i předběžná vodítka pro zavádění tzv. kapacitních plateb. To je věc, o které se v Evropě v poslední době hodně mluví. Jak se na tento koncept díváte?
Domnívám se, že kapacitní mechanismy jsou nevyhnutelná věc. Vstup obnovitelných zdrojů na trh s elektřinou přinesl mnohem nižší ceny elektrické energie. A kvůli tomu jsou některé konvenční zdroje z trhu vytlačovány. Výroba solární a větrné energie ale závisí na počasí, a tak potřebují právě konvenční kapacitu, která by je zastoupila v případě, že vítr nefouká a slunce nesvítí. A to je do značné míry problém celé Evropy.
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu euractiv.cz
