Grossovým problémem zmrzačená koalice čeká na zázrak
Vysíleny čím dál nepřehlednější zákopovou válkou, uchýlily se minulý týden koaliční strany k měsíčnímu klidu zbraní. Lidovci ve čtvrtek svěřili problém bytu a rodinného podnikání Stanislava Grosse s důvěrou do rukou sociálních demokratů, Gross si posypal hlavu popelem a svěřil svůj osud partajnímu výboru. V kabinetu tak sice po třech týdnech krize setrvávají všichni čtyři „ohrožení“ muži (kromě Grosse lidovečtí ministři Libor Ambrozek, Milan Šimonovský i Cyril Svoboda), koalice však voličům i světu dokázala naprostou impotenci: místo dobrovolné rezignace, vyhození nespokojenců nebo vypsání předčasných voleb, protivníci jen dřepěli na místě a čekali na chybu soupeřů.
Grossova ofenziva.
Zatímco Miroslav Kalousek a spol. se úspěšně drželi doktríny verbální zdrženlivosti, Grossovi lidé přešli do propagandistického útoku. „V poslední době jsem o sobě četl velké množství polopravd a lží,“ pustil se Gross v článku otištěném předminulou sobotu v Právu do médií. Není jistě náhoda, že zatímco dosud poměrně sdílná premiérova žena Šárka umlkla, začali mluvit ti, kteří dosud mlčeli. Podnikatelka a rodinná známá Libuše Barková mimo jiné ve čtvrtečním rozhovoru pro Český rozhlas uvedla, že Grossovým nabídla účast ve společném podnikatelském projektu na pražském Proseku proto, aby „si premiér mohl na vlastní kůži vyzkoušet, jak je v Čechách podnikání obtížné“. Dlouholetý Grossův poradce Andrej Surňak z agentury Crane Consulting zase v BBC obšírně mediálně prodal své vztahy s ministerským předsedou, v čemž pokračoval článkem Už bylo dost koaličního berany berany duc v Právu a on-line rozhovorem na serveru iDnes. Zdá se, že otevření informačních stavidel kolem Grosse je součástí snahy o rychlé překrytí negativních nálad veřejnosti z neuvěřitelných verzí původu peněz na barrandovský byt. Navíc den poté, co se lidovci zavázali nepožadovat Grossovu demisi, vyšla v Hospodářských novinách najevo existence směnky, jíž se Kalouskův švagr Lubomír Kašák upsal své sestře a Kalouskově ženě Radce Kalouskové ke dluhu 6,5 milionu korun, za něž den poté koupil byt v pražském Veleslavíně, kde Kalouskovi dodnes bydlí.
Cestička ke smíru.
Bezradnost z řešení koaliční krize plodila i minulý týden kuriózní návrhy. Sociální demokraté ve snaze dotlačit KDU-ČSL k vyjádření podpory sestavě vedené Grossem začali uvažovat, že by sněmovna měla hlasovat o důvěře vládě. Mezi lidovci se na oplátku zrodil plán hlasovat o důvěře samotnému premiérovi. „Neodpovídá to pravidlům, na základě kterých sněmovna jedná. Nechápu vůbec smysl takového hlasování,“ odmítl to šéf sněmovny Lubomír Zaorálek. Právě ten se stal hlavním zastáncem Grosse i trojbarevné vlády, už v úterý premiérovi iniciativně zametal cestu ke smíru. „Ještě bych rád řekl, že jak jsem s premiérem mluvil, tak on si uvědomuje svou odpovědnost i důležitost těch věcí, které je třeba objasnit, a možná, že si to tak dříve neuvědomoval. To znamená, já ho dneska vnímám jako odpovědného člověka. Věřím mu,“ řekl Zaorálek, aniž Stanislav Gross cokoli objasnil.
Jen zdánlivě za Grosse se staví i představitel levicového křídla ČSSD Zdeněk Škromach, jehož snem je menšinová vláda sociální demokracie s podporou KSČM. Odmítl sice požadavky na Grossovu demisi, premiéra však tlačil k vyhození lidovců z vlády, čímž by jej de facto kvůli závislosti na komunistech znemožnil. Navíc Škromach v úterý připustil, že pro něj Gross není věrohodný.
Zeman příkladem.
Příkop mezi grossovci a zemanovci prohloubilo i pondělní jednání Grosse, Zaorálka a předsedy poslaneckého klubu Michala Krause, o němž Škromach nebyl ani informován. „Já myslím, že každý ať si jedná, jak uzná za vhodné. Já mám svůj způsob a jestliže cítí Zaorálek, že je to dobré, tak je to dobré,“ pokoušel se vicepremiér roztržku bagatelizovat. Ve frašku koaliční strkanici obrátil místopředseda unionistů Svatopluk Karásek, který před čtvrteční koaliční schůzkou k věrohodnosti Grosse podotkl: „Já ho osobně neznám, nevěřím ani sám sobě.“ Dodal, že pro něj symbolem nečestnosti není premiér, „symbol čestnosti je pro mě Panna Marie“.
Premiérova veřejná paušální omluva za některé cynické výroky, jimiž komentoval kauzu svých financí, je hezká věc, veřejnost však čeká na jasné vysvětlení nejasného finančního zázemí rodiny Grossovy. Tomu se předseda vlády důsledně vyhýbá. Také Miloš Zeman se kdysi omluvil za své výroky v kauze Štiřín, ale k uvážlivějšímu vyjadřování jej to nepřimělo. Expremiér může být Grossovi příkladem alespoň v jedné věci: ve svých pamětech Zeman transparentně napsal, že pobírá jedenáctitisícový důchod a platí stodvacetikorunovou roční daň z nemovitosti. Jenže nejnovější výroky Barkové o Grossovu podnikání na zkoušku nebo Surňaka o téměř charitativní spolupráci jeho firmy s ČSSD vzbuzují jen nové a nové otazníky.
Řeči koaličních lídrů o odpovědnosti jsou výsměchem. Krizi totiž mohli minimálně o týden zkrátit: čtvrteční kompromis se obsahově skoro neliší od postní dohody, kterou 23. února navrhli lidovci.
