Chvalovského slova byla vizionářská
Podnikatel a fotbalový funkcionář František Chvalovský, blahé paměti, byl jedním z těch, kteří v minulosti usilovali o koupi Budějovického Budvaru. Přestože jeho plány již skončily v žumpě novodobého českého byznysu, asi neuškodí připomenout si část interview, které poskytl na konci října roku 1999 týdeníku EURO.
Popisuje v něm kromě jiného své zkušenosti z jednání s věčným konkurentem Budvaru, americkým pivovarnickým gigantem Anheuser-Busch: „Jednání je to takové, jaké si nikdo u nás ani nedovede představit. Oni tvrdí, že byli českým státem několikrát podvedeni, zejména bývalým ministrem zemědělství (míněno Josefem Luxem – pozn. red.) v otázce postoupení známky. Nechci v tom dělat soudce. Faktem je, že pan August Busch III. naprosto nekompromisně prohlásil, že si počká, až Češi budou na kolenou. Nechce jednat s nikým, ani s Chvalovským. Taková je situace. To není o tom, že by Anheuser-Busch čekal na někoho, až mu přinese na stříbrném podnosu privatizaci, a že mu za to hodně zaplatí. Naopak, my budeme velmi rádi, když dosáhneme jakékoliv dohody s Anheuser-Busch. Nezáleží, zda vyhrajeme ten či onen soudní spor. Život není o sporech, život je o konečném ekonomickém výsledku…“
Chvalovský tehdy neprozradil, kdo všechno podle Američana Busche má být „na kolenou“, ale s odstupem času se slova dnes kriminalizovaného českého velkopodnikatele jeví jako vizionářská. Za pravdu mu nepřímo dal minulý čtvrtek ministr financí Bohuslav Sobotka. Na semináři o reformě veřejných financí dal úvahy o prodeji jihočeského pivovaru do souvislosti s nedostatkem peněz na opravy silnic ve Fondu dopravní infrastruktury. „Zoufale hledáme možnosti, jak financovat některé projekty, které byly zahájené v minulém volebním období,“ uvedl. Sobotka říká, že stát již mnoho možností na privatizaci nemá, proto přišel na řadu i dosud národní podnik Budějovický Budvar.
Budvar je a bude politikum. Přestože pojem „rodinné stříbro“ během let ztratil na lesku a burcujícím efektu, málokomu je lhostejné, co se se ziskovým podnikem zaměstnávajícím přes šest stovek lidí stane. Nejhorší by ale bylo, kdyby Budvar formou privatizace následoval Plzeňský Prazdroj. Ten byl kdysi pod pláštíkem ochrany národních zájmů vržen do všelidové kuponové privatizace. Přes fondy se k němu dostala IPB a majetek scelila. V rámci akce „České pivo“ si pro něj potom přišla japonská Nomura. Za mnohamiliardový žejdlík ale v české putyce jaksi pozapomněla zaplatit. Sama pak zkasírovala jihoafrickou SAB. Pod pokryteckými hesly o ochraně rodinného pokladu nechali otci privatizátoři vydělat překupníkům.
Už půl roku také neplatí, že se Pilsner Urquell vaří výlučně v Plzni. Kdyby s tím přišel někdo před léty v rámci privatizačního projektu, se zlou by se potázal. Ale neupírejme soukromé firmě právo rozhodovat o diverzifikaci výroby. Snad ví, co činí.
Plzeňský způsob privatizace se nesmí opakovat. V první řadě je třeba zodpovědět základní otázky: Opravdu převažují očekávané privatizační výnosy nad riziky, které tuto akci budou nepochybně doprovázet? Jsme schopni eliminovat právní rizika? Nebylo by rozumné k Budvaru ještě nějak přičlenit druhého budějovického výrobce piva – Budějovický měšťanský pivovar, který má jako třetí právo na etiketách užívat označení Budweiser? Nebylo by lepší prodávat až po zabydlení Budvaru na trhu Evropské unie, kde se mu nyní rýsují nové možnosti? Více než kdy jindy platí, dvakrát měř, jednou řež.
Není ale jediný rozumný důvod, aby kterýkoliv z českých pivovarů dlouhodobě zůstal v rukou státu. Nejde o podniky strategického významu a pivařům je v zásadě jedno, kdo pivo vyrábí, hlavně že má říz. Pokud má být ale prodán, tak za patřičnou cenu. Tu nemůže zaplatit nikdo jiný než silný investor.
V minulosti se objevovaly a nadále se objevují návrhy, aby byl podnik převeden na město, kraj, aby podíl získali manažeři, ryze české firmy či Podpůrný a garanční fond spadající pod ministerstvo zemědělství. Můžeme o vhodnosti těchto návrhů diskutovat, ale všechny nepochybně opět vedou k tomu, aby v budoucnu miliardy inkasoval někdo jiný než stát. Má-li se Budvar prodávat, tak jedině v transparentní soutěži, v níž bude naprosto klíčovou roli hrát cena. Favoritem je Anheuser-Busch. Uvidíme, zda ve „válce“ o jihočeský pivovar vysypou Američané na stůl více než všichni ti, kteří jim na světových trzích chtějí zatopit.
Ministerstva financí a průmyslu připravují do vlády seznam podniků, které by ještě bylo možné privatizovat. Budvar bude figurovat například vedle Českého Telecomu, ČEZ, podniků Čepro a MERO. Přestože je z nich nejmenší, může nakonec představovat nejtvrdší oříšek.
