Opravdu tristních profesí, kdy nedovedete ani náhodou předpovědět, co bude v čase „té“ plus něco více než pozítří, je hodně. Od lékaře bychom chtěli najisto vědět, zda se pacient uzdraví, od meteorologa, jaké bude v době plánované dovolené počasí a od autorů makroekonomických modelů, jak se bude hospodářství dařit. Čím je potřeba znalosti vzdálenější budoucnosti akutnější, tím je schopnost solidní odpovědi méně uspokojivá, pokud má být profesionálně poctivá. Nežijeme v předvídatelném světě, ale vždy jsme tomu chtěli věřit.
Proto vnímejte následující ekonomické předpovědi s vědomím, že i velcí „maséři“, kteří se konstrukcí modelů a sestavováním ekonomických předpovědí živí, jsou vůči spolehlivosti výsledků své práce překračujících jeden a půl až dvouletý horizont v hloubi duše velmi skeptičtí. Tedy ne že by se tím na potkání chlubili, ale jako poznámku pod čarou je dobré to uvést.
Dobře je i u sousedů
S tímto omezením lze říct, že Česku i světové ekonomice by se mělo podle všeho nadále velmi dobře dařit. Medián (střední hodnota) projekcí makroekonomů České bankovní asociace počítá u nás v letošním roce s hospodářským růstem o velmi dobrých 3,6 procenta, vzestupem mezd o 7,8 procenta a dalším poklesem již beztak rekordně nízké nezaměstnanosti.
Vzhledem ke zhruba dvouprocentní inflaci se dostáváme u reálné mzdy někam k šesti procentům, což je dvojnásobek tempa, od kterého už lidé vnímají, že „je dobře“. Napřesrok se sice dynamika růstu oslabí na 2,8 procenta, ale i to by byl, měřeno průměrným ročním tempem v posledním čtvrt století o nějaká dvě procenta, dobrý výsledek. Protože je doma dobře, musí být v tak otevřené ekonomice dobře i u sousedů a vůbec v celé světové ekonomice.
Přečtěte si rozhovor s Miroslavem Singerem:
Miroslav Singer: Dobře je a dobře bude
A také že ano. Mezinárodní měnový fond (MMF) ve svém čerstvě vydaném Světovém ekonomickém výhledu (World Economic Outlook) předpovídá pro oba roky růst globální ekonomiky o 3,9 procenta, což už tady hodně dlouho nebylo. Německo by mělo letos zopakovat velmi solidní loňská 2,5 procenta, Francie na své poměry příjemných 2,1 procenta a něco jako růst vykáže také Itálie s 1,5 procenta. Trumpova daňová reforma sice nehledí na nějakou fiskální disciplínu, ale promítne se do zrychlení ekonomiky na 2,9 procenta.
Trumpův hardball
Od roku 2008, který zastihl většinu ekonomů v nedbalkách, protože příchod krize nepředpovídali (čest výjimkám, jakou byl Ind Raghuram Radžán, jenž varoval před kumulací rizik ve finančním sektoru v USA už v roce 2005), se samozřejmě hodně lidí obává jejího opakování. MMF se pokouší odhadovat pravděpodobnost příchodu recese v různých částech světa. Oproti podzimním kalkulacím na stejné téma dospěl k názoru, že ve Spojených státech poklesla aje pod dvaceti procenty, v eurozóně je beze změny na méně než pětadvaceti procentech, v Japonsku poklesla na třicet procent, ve východní Asii je takřka nulová.
Nikdo sice neví, jak to dopadne mezi italským Hnutím pěti hvězd a Ligou severu, ale finanční trhy nejspíš předpokládají, že Itálie jako třetí největší ekonomika eurozóny nějakou vládu nakonec poskládá a její ekonomický program nebude toxický. Nepředvídatelnost amerického prezidenta Donalda Trumpa přivádí k zoufalství nejen personál Bílého domu. Když prezident nejmocnější země na světě místo naslouchání odborníkům dá spíše na své instinkty, je to samozřejmě problém, protože zkuste kvantifikovat tohle riziko. Ale vykladači jeho mysli předpokládají, že obchodní válku ve skutečnosti nechce. Ve skutečnosti prý jde „jenom“ o jeho svéráznou a velmi tvrdou vyjednávací taktiku (v baseballové, potažmo byznysové a politické hantýrce „hardball“), jak obchodní partnery od EU přes Kanadu s Mexikem až po Čínu dotlačit k ústupkům. Buďme optimisty, to je svého druhu naplňující se proroctví.
Přečtěte si také:
Kde je ten národní kapitál?
