Bude se hrát podle amerických pravidel?

17. 12. 2002

Zákon na ochranu investorů není po chuti zahraničním společnostem

Nový zákon na ochranu investorů (označovaný podle předkladatelů jako Sarbanes-Oxley Act) působí už od 30. července 2002, kdy jej americký prezident George W. Bush podepsal, v Evropě a Asii velký rozruch. Tento zákon přináší přísnější pravidla pro správu a řízení podniků a vedení účetnictví ve Spojených státech, některá jeho ustanovení jsou však v rozporu se zákony v jiných zemích. To by mohlo způsobit obrovské problémy zahraničním společnostem kótovaným na Newyorské burze cenných papírů (NYSE) a jiných amerických kapitálových trzích. Na následujících řádcích se vám pokusíme nastínit, v čem je zákon problematický a jaké by mohl mít dopady:

Co je v sázce, pokud se nepodaří nalézt kompromis? Hodně. Zahraniční společnosti, které jsou obchodovány na amerických burzách, by se mohly stáhnout, další firmy, které vstup na americké burzy teprve zvažují, by jej mohly odložit. Na NYSE se obchoduje 470 zahraničních společností s celkovou tržní kapitalizací 3,8 bilionu dolarů a transakce s jejich akciemi představují asi 30 procent všech obchodů. Kdyby jen zlomek z nich na americký trh zanevřel, dopad by byl obrovský. Investování do zahraničních společností by pro americké investory bylo složitější a firmy, které by z burzy odešly, by se odřízly od snadného přístupu k americkému kapitálu.

Jaká je pravděpodobnost, že k takovému exodu dojde? Podle většiny zahraničních vrcholových manažerů je malá. Zdůrazňují však, že tuto možnost nelze vyloučit. Například německá automobilka Porsche a japonská skupina Daiwa Securities Group již kvůli novému zákonu svůj vstup na NYSE pozastavily. Finanční ředitel společnosti SAP Christoph Hütten varuje: „Pokud americká Komise pro cenné papíry (SEC) neudělí německým společnostem výjimku, bude to problém pro nás všechny.“

Proč představuje Sarbanes-Oxley Act pro zahraniční společnosti takový problém? Podle tohoto zákona musí generální ředitelé ručit za účetní závěrku, představenstvo musí sestavovat výbory pro audit jen z řad svých nezávislých členů a společnosti již nesmějí poskytovat úvěry členům svých představenstev. To vše je v rozporu s předpisy a zvyky v jiných zemích.

V kterých státech se praxe liší od nových amerických pravidel? Hlavně v Německu, kde ve výboru pro audit při dozorčí radě musí být i zástupci zaměstnanců, kteří samozřejmě nejsou a ani nemohou být nezávislí. „Proto jsme se nakonec rozhodli, že vstup na americké kapitálové trhy nemá smysl,“ vysvětluje generální ředitel automobilky Porsche Wendelin Wiedeking.

Jsou nové americké předpisy pro zahraniční společnosti opravdu velkým strašákem? V mnoha evropských a asijských společnostech jsou nezávislé výbory pro audit něčím naprosto neslýchaným. V Evropě a Japonsku vybírají externí auditory akcionáři, a ne nezávislý výbor, jak vyžaduje Sarbanes-Oxley Act. To také mohlo mít vliv na rozhodnutí společnosti Daiwa odložit vstup na newyorskou burzu.

Způsobí tento zákon potíže všem zahraničním společnostem? Ne. Nizozemská zasilatelská firma TPG a německý elektronický koncern Siemens už začaly podnikat kroky pro splnění požadavků nového zákona. Francouzsko-italský výrobce čipů STMicroelectronics tvrdí, že se splněním amerického zákona velké potíže mít nebude, stejně jako nizozemský bankovní gigant ING, japonská automobilka Toyota nebo nizozemsko-britská společnost Unilever.

Co tedy zahraniční společnosti chtějí? Lobbisté a vládní úředníci zastupující japonské a německé podniky by si přáli, aby byla přijata novela, která by společnostem z jejich zemí udělila výjimku. Jelikož je však americká veřejnost stále ještě velmi citlivá na možnosti podvodů ve velkých společnostech, nemají kongresmani velkou chuť rozsah tohoto zákona nějak omezovat. Zahraniční firmy se tudíž snaží dokázat, že jejich systém chrání americké akcionáře stejně dobře jako nový zákon. Fudžio Mitarai, generální ředitel společnosti Canon, k tomu podotýká: „Nemyslím si, že by řídící struktury našich podniků a vnitřní systémy kontroly musely odpovídat americkým předpisům.“

Může cizím společnostem komise pomoci? Ano. Komise využívá své pravomoci interpretovat právnický jazyk zákona a snaží se situaci zahraničním společnostem ulehčit. Navrhla již dva druhy výjimek: zákaz zneužívání informací v obchodním styku během doby, kdy zaměstnanci nemají přístup na účty se svými úsporami v rámci zaměstnaneckého penzijního připojištění, by platil pro zahraniční společnosti pouze, pokud by se to týkalo amerických zaměstnanců, a omezení vztahující se na používání předběžných hospodářských výsledků by neplatilo pro případy, kdy zahraniční společnosti komunikují se svými neamerickými akcionáři. Sarbanes-Oxley Act také dává komisi určitý prostor při interpretaci toho, jak „nezávislí“ musejí členové představenstva být, aby mohli usednout ve výboru pro audit. Naproti tomu komise nemá žádné pravomoci ohledně zákazu poskytování firemních úvěrů vrcholovým manažerům.
Nakonec však možná cizím společnostem nezbude jiná možnost než začít hrát podle pravidel Washingtonu, pokud si nebudou chtít zavřít dveře k bohatým kapitálovým trhům ve Spojených státech. V porovnání s tím, co by mohly ztratit, to ale zase taková oběť není.