Léčba finančních struktur zasažených špatnými hypotékami v USA se protáhne
Fronty před přepážkami hypoteční banky Northern Rock vyvolávají vzpomínku na krach Wall Street v roce 1929, který vyvolal hospodářskou krizi v USA a poté v celém světě. A dnes stejně jako tehdy vzniká otázka, zda se podobné situaci dá či dalo předejít. A je třeba se ptát, zda se dnes ekonomičtí analytici stejně jako tehdy nemýlí, když krizi zlehčují. „Neexistuje žádná bublina, která by mohla prasknout,“ tvrdil 23. září 2005 Jim Folkman, viceprezident Home Builders Association z Nového Mexika. Bernard Baruch sdělil 15. listopadu 1929 podobný výrok Winstonu Churchillovi: „Finanční bouře je definitivně zažehnána.“ Myron E. Forbes 12. ledna 1928 tvrdil prezidentovi Pierce Arrow Motor: „Naši trvalou prosperitu nemůže nikdo a nic narušit.“ A Garry Watts, mluvčí asociace zprostředkovatelů nemovitostí, 13. února 2006 prohlásil: „Není možné, aby ceny klesly.“
Rozcházející se předpovědi.
V této souvislosti je však třeba poznamenat, že předpovědi počasí jsou podstatně přesnější než prognózy finančních a ekonomických odborníků. Někteří škarohlídi tvrdí, že současná krize je stejná či horší než ta v roce 1929. Většina odborníků a institucí se však shoduje v tom, že ekonomika je zdravá a současná krize jen dočasná. Nechtějí-li situaci ještě více zhoršit, pak jim ovšem nic jiného ani nezbývá. Ostatně i sebelepší předpověď počasí mohou škarohlídi vidět jako nepříliš přesnou. Proto ani příliš nepřekvapuje, že nezaručené zprávy na internetu hovoří o tajemném investorovi, který riskuje ztrátu jedné miliardy dolarů, již investoval do globálního zhroucení trhu s hypotékami.
Vedlejší účinky krize.
Mezi vedlejší účinky současné americké hypoteční krize patří přinejmenším dva, které vzbuzují obavy i v Evropě - fungování sektoru s nemovitostmi a zadlužení rodin u bank. Především ve Španělsku, Irsku a Velké Británii se zjevně zpomaluje trh s nemovitostmi. Nejde zatím o nic dramatického, ale varování je jasné. Přestože je Evropa v jiné situaci, než byla ta, která vyvolala americkou krizi, je třeba být nadmíru opatrný, aby se nevymkla kontrole - pokud to však již nenastalo.
Příčiny.
Na jedné straně sice pokles cen nemovitostí způsobuje splasknutí spekulativní bubliny v oblasti obchodování s realitami, na druhé se však snižuje jmění rodin (hodnota jejich majetku se náhle podstatně zmenší) a zvyšuje riziko úpadku těch, kdo se předlužili - tedy pokles spotřeby a nárůst spoření zaměřeného na budoucnost. Nelze však vše svádět na Spojené státy. Pokles cen nemovitostí v Evropě totiž překvapivě začal již před americkou krizí - ve Francii a v Itálii loni, ve Španělsku již předloni a znovu ještě výrazněji letos začátkem jara a v Irsku před několika měsíci. Měl však přirozeně jiné příčiny než takzvaná hypoteční krize, především nasycený trh s některými typy nemovitostí.
Dopad na ekonomiku.
Evropská komise tvrdí, že pokles cen nemovitostí není nijak alarmující - sám o sobě snad nikoli. Problémy však mohou vzniknout ve stavebnictví. Ve Španělsku se kupříkladu letos postaví o 20 procent méně bytů než loni. V této zemi se každý rok vybuduje asi 800 tisíc bytů, tedy více než v Itálii, Francii a Německu dohromady. To má nepříznivý dopad na španělskou ekonomiku a zejména na koupěschopnost obyvatel - jde tedy o začarovaný kruh.
Snižování cen nemovitostí však tvoří jen jednu stránku věci. Roli při pořizování nemovitosti totiž hrají i výše úroku, inflace, životní náklady a ostatní záležitosti, které ovlivňují schopnost obyvatel pořídit si byt.
Zadlužování rodin.
Opravdovým nebezpečím může být příliš velké zadlužování rodin. Asi 95 procent španělských hypoték bylo založeno na základě variabilního úroku a náklady na návrat půjček tvoří průměrně 43 procent příjmů obyvatel - tedy téměř nejvíce v Evropě. V Evropě se celkově snížila schopnost akvizice bytu, přestože se disponibilní nominální příjem obyvatel zvýšil. Zvýšil, ale jednoznačně pod mírou růstu nákladů na akvizici bytu. Index, kterým se měří vztah mezi disponibilním příjmem a schopností nákupu bytu vzhledem k podmínkám půjčky, se od roku 2001 téměř v celé Evropě neustále snižuje - nejvíce ve Španělsku, pak ve Francii, Velké Británii, v Itálii, Nizozemsku a Irsku. V Londýně osm měsíců neustále rostou náklady na nákup bytu. Loni se počet osobních úpadků zvýšil o 65 procent, na 108 tisíc.
V letech 1995 až 2005 se v Evropě zvýšilo zadlužení rodin ze 44 na 56 procent z jejich celkového počtu, především ve Velké Británii, Španělsku, v Řecku, Nizozemsku, Irsku a Portugalsku. Důvodem vyššího zadlužování rodin jsou příznivé makroekonomické podmínky, nízké úroky a stabilní inflace.
Kroky španělské vlády.
Španělská ekonomika nezůstává stranou hypoteční turbulence. Trhy této země trpí stejně nebo ještě více než ostatních evropských zemí. Podle dostupných informací infekce insolventních hypoték zatím španělské finanční operátory nenakazila. To však neznamená, že netrpí důsledky úvěrové opatrnosti, která se již přenesla na podniky a rodiny. La Asociación Hipotecaria Española (AHE, Španělská hypoteční asociace) sdělila, že úvěrové podmínky by se v nejbližší době neměly drasticky měnit - kromě hypoték uzavřených v letech 2003 až 2005. Španělský ministr financí Pedro Solbes potvrdil, že se připravuje nový plán, který má mladým lidem usnadnit přístup k hypotékám. Je však jasné, že mu nejde o mladé lidi, ale o trh s hypotékami. Navíc chce španělská vláda vytvořit zvláštní fond pro Španěly, kteří nemohou splácet hypotéky, protože se zvýšily úroky - tedy peníze pro banky. Tento zvláštní fond by měl pomoci občanům, respektive bankám, kteří by splátky spláceli, až by se situace zlepšila. Solbes prohlásil, že tento postup by byl v souladu s jednáním ministrů financí EU v Portu. A zdůraznil: „Nemáme problém s hypotékami s vysokým rizikem jako v USA. Španělský systém hypoték nemá s tím severoamerickým nic společného.“ Přičemž odborníci k tomu dodávají: „Když se přitvrdí úvěrové podmínky.“ Uvidíme, co na to řekne trh. Poptávka po hypotékách ve Španělsku klesá a nabídka roste. „Je to velký okamžik pro zákazníky,“ tvrdí Eduardo Molet, prezident Red Expertos Immobiliares (REI, Sítě expertů nemovitostí).
Itálie.
Finanční a ekonomická situace Itálie je zdánlivě dobrá a nedotčená hypoteční krizí. To se aspoň tvrdí ve zprávě ministerstva hospodářství, která byla publikována po nedávné schůzce meziministerské komise pro úvěry a úspory, jíž předsedal ministr tohoto resortu Tommaso Padoa-Schioppa. Ze strany úvěrů na bydlení nebezpečí v Itálii skutečně nehrozí. Zřejmě žádný z finančních domů totiž neposkytoval „špatné“ úvěry pro americké partnery a italské půjčky podobného typu tvoří jen necelou 1,5 miliardy eur. Navíc v Itálii je tradiční „rodinné“ financování velké části nemovitostí a investice do nich přes hypotéky jsou poměrně velmi malé, což finanční úřady nerady vidí.
První oběť v Evropě.
Ve stejný den, kdy Bank of England začala zachraňovat jeden ze svých nejdůležitějších hypotečních ústavů, banku Northern Rock, se ministři hospodářství Evropské unie snažili uklidnit Evropu, pokud jde o dopady globální krize na úvěrový trh. V případě této krize je však zřejmý rozdíl mezi rétorikou a skutečností. Bank of England ještě před několika dny vystupovala proti zásahům. Hypoteční krize však mezi tím má v Evropě první oběť. Britskoamerická společnost Victoria Mortgages, specializující se na hypotéky lidem, jejichž úvěrová historie je problematická, byla prohlášena za insolventní. Klienti si budou muset najít jiný podnik, který bude financovat jejich hypotéky. Bernard Clark, expert Council of Mortgage Lenders (Britská asociace hypotečních ústavů), však sdělil, že není důvod k obavám, protože Victoria Mortgages představovala pouze jednu desetinu procenta hypotečního trhu v Británii. Zároveň však britská emisní banka Bank of England zachraňuje Northern Rock, pátou hypoteční banku v Británii, pokud jde objem těchto transakcí, injekcí přibližně 6,4 miliardy eur. Banka je zdravá, slyšíme ze všech stran, a proto nejsou důvody k obavám.
Spor v EU.
Nejblíže k realitě - i v Evropě - má prohlášení ministra financí USA - tedy země, kde krize začala. Henry Paulson, který ještě ve funkci prezidenta Goldman Sachs zažil předchozí finanční krizi, totiž připustil, že řešení té současné bude dlouhodobé. Není jediný, kdo si myslí, že bude trvat dlouhou dobu, než se uzdraví poškozené finanční struktury zasažené virem špatných severoamerických hypoték. A v důsledku toho je zřejmé, že nestabilita trhů hned tak nezmizí.
Jednání Evropské centrální banky (ECB) o krizi špatných hypoték v USA zhoršuje napětí mezi členy eurozóny ohledně dohledu nad jednotnou měnou. Od počátku nástupu do funkce francouzský prezident Nicolas Sarkozy kritizoval měnovou politiku svého krajana Jeana-Clauda Tricheta, prezidenta ECB. Nedávno ho obvinil, že nahrává spekulantům injekcemi likvidity na finanční trhy, aniž by současně snížil úroky. Podle něho takové jednání jen pomáhá spekulantům, kteří komplikují život podnikatelům. Z portugalského Porta, kde se konala schůzka Rady ministrů hospodářství a financí (ECOFIN), Trichet odpověděl, že emisní banka chrání svými zásahy občany před cenovou nestabilitou. „Všichni vědí, že nepodporujeme nikoho, kdo se chová nekorektně,“ odpověděl Trichet. A Tricheta se zastal i rakouský ministr financí Wilhelm Molterer. „Nesouhlasím s takovým názorem,“ prohlásil z Porta na adresu Sarkozyho.
Řešení.
Rada ministrů hospodářství a financí na svém zasedání v Portu také zvážila postoje a doporučení nutné k řešení krize. V dokumentu, který vydala, se v deseti bodech doporučují společné postupy, jak vyřešit zásadní spor, jenž vznik v důsledku krize: „Liberalismus ano, ale jen za situace bez problémů. V opačném případě se globální firmy uchylují pod ochranu národních států na úkor občanů.“
Krize se nyní v Evropě po zásahu vlád zdánlivě zklidnila, lze však očekávat, že s bankovní uzávěrkou na konci třetího čtvrtletí vypukne v plné síle znovu. Některé zdroje totiž tvrdí, že banky nemají pokrytou částku v hodnotě dvaceti bilionů dolarů.
Ponaučení pro ČR.
Již jsem uvedl, že v Itálii je poměr úvěrů ke spotřebě nízký, především ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Obecně se však soudí, že má dobré možnosti růstu. Zadlužení rodin tam bylo v roce 2005 pod evropským průměrem - 43 procent -, vezmeme-li za stoprocentní základ Německo (ve Velké Británii činilo 143 procent).
Nízké zadlužení v Itálii je dáno také tím, že se zhoršuje důvěra rodin v budoucnost. Ve druhé třetině roku 2007 se snížil o deset procent počet Italů, kteří vidí optimisticky vlastní budoucnost či rodiny a věří ve zlepšení ekonomické situace. Malý růst vzhledem k předchozí třetině roku navíc způsobily jen nutné výdaje, tedy nájem, doprava, benzin, či ty výjimečné - cesty a domácí spotřebiče.
A tak paradoxně, přestože v Itálii trh s hypotékami kvůli ekonomické situaci a náladě obyvatel stagnuje, přispívá tato země k evropské finanční krizi. Z toho by si mělo vzít ponaučení i Česko.
Názorný příklad z USA
Nejlépe je vše vidět na následujícím příkladu. Smithovi si v roce 2004 koupili dům za 400 tisíc dolarů. Za dva roky jej chtěli prodat, a proto si nepořídili hypoteční úvěr na třicet let, ale takzvaný dvě lomeno osmadvaceti (ten je výhodný během prvních dvou let, protože v této době jsou počáteční úroky nízké či téměř nulové, pak však strmě stoupají) s nulovou akontací, jak jim poradil jejich finanční agent. Po dvou letech domek prodali za 600 tisíc dolarů Novákovým. Ti si vyberou stejný způsob financování dvě lomeno osmadvaceti a domnívají se, že za dva roky prodají dům se ziskem s ohledem na aktuálnímu trend zhodnocování. V létě roku 2007 však zjistí, že jejich dům má hodnotu pouze 550 tisíc dolarů, protože se zhroutil trh s nemovitostmi. Protože by nebyli schopní platit splátky ani úroky, které by dosáhly 75 procent hodnoty domu, budou se jej snažit pod cenou prodat. Zdá se, že na celé operaci prodělali pouze Novákovi - tedy aktuální vlastníci nemovitosti. Smithovi vydělali 200 tisíc dolarů a navíc měli zdarma byt po dobu dvou let. Vydělali i finanční agent, agent s nemovitostmi, stát - daně a poplatky ze smluv - a burza. Všichni mají zájem na tom, aby hra s nemovitostmi velmi podobná hře letadlo pokračovala.
