V s t u p d o E v r o p s k é u n i e
Vstup do Evropské unie není jen věcí zákonů, které je třeba ještě napsat a schválit, či věcí státní administrativy, jejíž kvalitu musíme podstatně zlepšit. Dojem, který vyvolala kritická zpráva Evropské komise o naší připravenosti na vstup tak trochu překrývá věcné problémy, jako je příprava na prudký růst cen potravin či změny v hospodaření se státními penězi.
Sprcha ochladila hlavy vládních úředníků, a ti by měli začít usilovně pracovat. Každé opomenutí bude totiž v současnosti vodou na mlýn řady západoevropských politiků a byrokratů, kteří se snaží rozšíření unie odložit na neurčito a jejichž vliv v současnosti zřetelně roste. Pro nás přitom není k EU alternativa. Přínosy jsou obrovské ať už v přístupu na jednotný trh, tak i v přílivu investic. Za to vše se však platí, a to nejen ztrátou části suverenity. Klíčové problémy jsou pojmenovány v pozičních dokumentech pro jednání s EU, před nímž nyní vláda stojí.
Nejvíce se na vstup do unie těší čeští zemědělci. Minulé vlády nebyly v zemědělských dotacích příliš štědré a zemědělské dotace jsou zlomkem toho, co dostávají evropští venkované. Poziční dokument ministerstva zemědělství, předpokládající vstup České republiky do unie v roce 2005, odhaduje přínos pro celé odvětví na sedmdesát miliard korun jenom ve vstupním roce. A to bez kompenzačních plateb, které představují podstatnou část zemědělských dotací v unii. S nimi by se tato částka vyšplhala až na 120 miliard korun. Kompenzační platby jsou však předmětem kritiky a sporů se Světovou obchodní organizací (WTO). Předpokládá se, že v rámci dalšího kola jednání WTO budou podstatně modifikovány, ne-li úplně zrušeny. I sedmdesát miliard je dost, a to přesto, že jde o propočet v běžných cenách. V cenách roku 1996 činí tato částka 38 až 40 miliard korun.
Evropský chléb
Otázka, kdo to vše zaplatí, je samozřejmě na místě. Odpověď mnoho radosti nevyvolá. Počítáno v běžných cenách by se na celkové částce podílel český spotřebitel 53 až 55 miliardami korun, český daňový poplatník 4,5 až 4,9 miliardami a pomoc Evropy by obnášela 11,3 miliardy Kč. Dopady na rodinné rozpočty tedy nebudou malé. Propočtem zjistíme, že tento odhad počítá s růstem cen potravin zhruba o 25 procent.
Podle pozičního dokumentu by takový růst dosáhly třeba ceny mléka a ceny cu-kru, ceny hovězího masa by mohly stoupnout až o polovinu. Jiné ceny zase vzrostou podstatně méně. Čtyřčlenná rodina by tak měla počítat, že zaplatí za obživu každoročně o dvacet tisíc korun více. Útěchou může být, že se předpokládá tří až čtyřleté přechodné období pro vyrovnání cen. Věřme, že pracovníci v ostatních odvětvích si díky vstupu do EU potřebnou částku navíc vydělají.
To však nejsou všechny náklady. Bude nutné zřídit i nejrůznější kontrolní orgány a zejména intervenční agenturu pro regulaci trhu. Jen ta bude stát odhadem dvanáct miliard korun.
Ani taková injekce však zemědělcům nebude stačit. Aby obstáli na jednotném trhu, chce ministerstvo zemědělství vyjednat s Bruselem ochranné dovozní klauzule, chránící české výrobce před konkurencí u vína, řepky, brambor a dalších produktů. Pravidla EU také vyjmou zemědělství z platnosti zákona o hospodářské soutěži, a tak si producenti budou moci sjednávat cenové dohody.
Průmysl musí do posilovny
Průmyslové podniky nečeká snadný život. Podle pozičního dokumentu vyplývá z provedených analýz nezbytnost podstatně zvýšit meziroční tempa přírůstku přidané hodnoty v průmyslu na 15 procent. Bez toho nelze dosáhnou přibližování se konkurenceschopnosti našich soupeřů na jednotném trhu. Alternativou jsou jen zavřené brány podniků. Tento požadavek znamená nutnost zvýšit ve zpracovatelském průmyslu a stavebnictví průmyslové služby a výrobu na dvojnásobek. Termínem pro splnění je datum vstupu do EU a poziční dokument ministerstva průmyslu a obchodu počítá s roky 2004 až 2005.
Je jasné, že se to neobejde bez příznivějších podmínek v ekonomice a bez podstatného zvýšení přílivu zahraničního kapitálu. K tomu by měl vzniknout nový státní orgán - Agentura pro průmyslový rozvoj zpracovatelského průmyslu.
Takový průmyslový růst si vyžádá také masivní investice do ochrany životního prostředí. Poziční dokument je vyčísluje na padesát až šedesát miliard korun ročně. Například do roku 2007 bude nutné přizpůsobit činnost výrobních podniků požadavkům příslušných směrnic EU o obalech a obalovém materiálu, o integrované prevenci a kontrole znečišťování apod.
Do roku 2008 musíme splnit předpisy EU o čistotě ovzduší. Na to se ve vyhublých podnikových pokladnách budou peníze hledat těžko.
Horko bude i hutníkům. Vláda musí s Evropskou unií uzavřít dohodu o programu restrukturalizace hutní výroby, což neznamená nic jiného, než omezování, či dokonce likvidaci některých hutních kapacit.
Evropská perestrojka
Členství v Evropské unii předpokládá harmonizaci hospodářských politik. V našem případě však marně hledáme, co harmonizovat. Poziční dokument zpracovaný v únoru konstatuje, že vláda explicitně nepřijímá hospodářskou politiku a netvoří střednědobý výhled. Kritika mířila na Klausovy vlády. Tošovský sice připravil dokument Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie a kabinet ho v červnu letošního roku schválil, nakolik se s ním však ztotožňuje Zemanova vláda není zcela jasné. V mnoha případech lze očekávat výrazně odlišné názory. Koordinovat tak nadále není co.
Samotný koordinační orgán, jehož existenci EU předpokládá a který zastupuje ČR v orgánech unie, také neexistuje. Za Tošovského vlády ho zastupovala Pracovní skupina Hospodářská a měnová politika, kterou řídilo ministerstvo financí spolu s ČNB.
Navzdory těmto nedostatkům jsou již dnes některé úkoly zcela jasné. Unie klade důraz na fiskální disciplínu zaručující zdraví státních financí. K tomu je nutné dotvořit právní a regulační rámec tak, aby zajistil předcházení předlužování obcí a vyšších územněsprávních celků. Dalším problémem je účinné sledování a hodnocení stability systému zdravotního pojištění a vyjasnění finanční pozice transformačních institucí. Podle odhadů v nich byl na konci loňského roku soustředěn skrytý státní dluh ve výši zhruba 140 miliard korun a částka letos dále roste.
Česká republika musí být v okamžiku vstupu schopna prokázat udržitelnost zdravého vývoje veřejných financí v delším časovém horizontu, to vyžaduje nejen zprůhlednit skryté dluhy a budoucí závazky, ale vláda musí také postupně přejít od ročního ke střednědobému rozpočtování veřejných výdajů.
Členství v unii rovněž zavazuje členské státy, aby se zřekly jakéhokoli financování veřejného sektoru centrální bankou a všech dalších zvýhodněných přístupů veřejných orgánů k finančním institucím. V praxi to znamená, že stát už nebude moci tak jako dosud přečerpávat svůj účet u ČNB a své krátkodobé potřeby bude muset řešit normální půjčkou na trhu.
Finanční trhy také zastihne změna. Postupně by totiž měl být zcela uvolněn pohyb kapitálu. Cizinci dostanou možnost kupovat nemovitosti na území ČR, ale padnou i další omezení. Povolovacímu režimu zatím podléhá úvěrování směrem do zahraničí, zajišťování závazků cizozemců občany ČR, přímý nákup zahraničních cenných papírů a uskutečňování jiných než přímých investic v zahraničí, zřizování účtů v zahraničí atd. Podle pozičního dokumentu tato omezení v okamžiku vstupu do unie padnou. Jednat se bude například o nouzových situacích v devizovém hospodářství.
Pod vlivem eura
I když se často zdůrazňuje význam srovnání ekonomické výkonnosti ČR se zeměmi unie do doby vstupu, není potřeba zpomalení růstu cen o moc menší. V době vstupu ČR do EU by již měla fungovat měnová unie. Pro nás by pak platila stejná pravidla jako pro ostatní členské země mimo zónu eura.
Přestože v této etapě bude moci ČR provádět celkem nezávislou měnovou politiku, bude nutné harmonizovat nástroje užívané Českou národní bankou s politikou Evropské centrální banky. Slaďování politik umožní plynulejší přechod do měnové unie. Má ale velký význam i v přechodném období. V té době totiž budeme mít formálně jistý prostor pro odlišnou úroveň úrokových sazeb oproti euru, fakticky však vzhledem k volnosti pohybu kapitálu bude tento prostor velmi malý. Proto by rozdíl v inflaci mezi ČR a zeměmi EU neměl být v okamžiku vstupu příliš velký.
Jestliže budeme vstupovat do EU s vysokým inflačním diferenciálem, a tedy i úrokovým diferenciálem, musíme počítat s tím, že může dojít k masivním kapitálovým tokům ohrožujícím stabilitu kursu koruny. Tuto skutečnost čeští analytici zatím nedoceňují a podle komentářů v tisku považují úroveň inflace v době vstupu za podružnou záležitost.
Česká národní banka v pozičním dokumentu předpokládá, že bude možné použít libovolný kursový režim. Protože však vstupu do měnové unie musí předcházet dva roky udržování koruny ve fluktuačním pásmu plus minus patnáct procent vůči euru, lze očekávat, že se ČNB bude snažit připoutat korunu na evropskou měnu pevněji než současným kursovým režimem. Flexibilita kursového režimu je přitom dána především konkurenceschopností ekonomiky. Čím více budeme vyvážet, tím pevněji může koruna viset na euru.
Volný pohyb na vodítku
Jednou z nejkonfliktnějších oblastí našeho sbližování s Evropskou unií je otázka volného pohybu lidí. Předně nás v okamžiku vstupu očekává převzetí všech podstatných závazků vyplývajících ze Schengenské dohody.
Musíme přijmout nový zákon o pobytu cizinců a o udělování azylu. Při očekávané variantě, že se naše východní hranice stane hranicí unie, protože Slovensko bude vstupovat později, to nese nemalé náklady finanční i politické. Volný režim překračování hranice bude muset být nahrazen přísným režimem schengenským. Hranice bude muset být posílena o zhruba tisíc policistů. Finanční náklady odhaduje ministerstvo vnitra na šest set milionů korun.
Volnost pohybu pracovních sil v rámci Evropské unie však bude zpočátku omezena, protože Brusel požaduje přechodné období. Naši vyjednavači se budou pokoušet dohodnout liberalizaci pohybu pracovníků alespoň pro určité kategorie. A to přesto, že podle pozičního dokumentu existuje vzhledem k vysokému rozdílu v platech riziko odlivu vysoce kvalifikovaných pracovníků.
