Koncern Veolia chystá další expanzi, kterou chce řídit z Prahy. „Prvních 140 let své existence byla Veolia pouze ve Francii, poté expandovala do střední a východní Evropy a teď probíhá třetí etapa, kdy chceme pokračovat dál na východ, za střední a východní Evropu“ říká šéf nadnárodního koncernu Veolia Antoine Frérot. Dle něj by měla být Praha jedním z center, ze kterých chce v budoucnu řídit výše zmíněné aktivity.
Jedním z aktuálních témat nejen v Česku je sucho a příprava na něj.
Všechny země světa se touto problematikou stále více zabývají. Ve většině z nich včetně Česka sice je dostatek zdrojů, ale neustále roste spotřeba vody.
Rolí firem, jako je Veolia, je dokázat do budoucna vždycky zajistit vyrovnanost mezi dostatkem přírodního zdroje a jeho čerpáním. Jednou z našich priorit všude tam, kde působíme, je snižovat ztráty vody, přestat s jejím plýtváním. To je opravdu něco, čemu se hodně věnujeme. Snažíme se také veřejnost učit, aby se chovala šetrně k vodním zdrojům a vodu používala pouze v té kvantitě, kterou opravdu potřebuje. Tím myslím třeba i to, aby uměla rychle řešit situace, při kterých dochází k úniku vody v domácnostech.
A v zemích, kde už teď je vody málo?
Snažíme se přinášet řešení, která vedou k recyklaci vody. Protože i tam, kde je voda vzácná a bude čím dál tím vzácnější, bude velká škoda ji používat pouze jednou. Máme ve světě hodně referencí, kde to již takto funguje. Dobrým příkladem je Singapur. Tamní elektronické firmy vytvářejí miničlánky a baterčičky do různých zařízení, při jejichž výrobě potřebují ultračistou vodu. My jim ji pomáháme vyrábět z odpadních vod.
Existuje něco jako závazek, o kolik vody méně by se mělo ztrácet v rozvodové síti?
Když jsme převzali Prahu, tak ze sta kubíků vody, které jsme pustili do sítě, se v zemi ztratila polovina. Dnes ze sta kubíků ztrácíme pouze patnáct procent, což je pro Prahu ročně ušetřených čtyřicet milionů metrů krychlových vody. Když jsem před třiceti lety začal pracovat ve Veolii, tak každý Francouz denně spotřeboval přibližně 200 litrů vody. V České republice to bylo podobné. Dneska ve všech hlavních městech je to mezi 130 až 150 litry, přitom úroveň komfortu je úplně stejná. Podařilo se nejen snížit úniky, ale také vybavení domácností, přístroje dnes mají mnohem nižší spotřebu vody.
Někde jsem četl, že se voda bude muset časem recyklovat i v takových městech, jako je Praha. Souhlasíte?
V současné době proces čištění a úpravy odpadních vod tak, aby se mohly znovu používat, stojí víc, než když se použije voda z podzemí nebo z Vltavy. Recyklace by cenu služby navýšila přibližně o deset procent, takže by to z tohoto pohledu nebylo tak hrozné. Pokud ale recyklaci zatím nepotřebujeme, máme dostatečný přírodní zdroj, tak to zatím není nutné dělat. Potřebná technologie je ale již k dispozici, můžeme s tím kdykoli začít. Ale určitě to je řešení do budoucna hlavně pro regiony, kde je vody málo, kde je nutné už třeba dnes vodu používat několikrát. Ekonomicky je to docela rozumné.
Jaká je tady největší překážka?
Ani ne tak ekonomická nebo technologická, spíš kulturní. Lidé jsou už z povahy vždycky velmi znepokojeni novými věcmi. Protože když to velmi zjednodušíme, tak v každé kultuře špinavá voda reprezentuje něco špatného, špinavého, dalo by se říct až smrtelného, kdežto čistá voda je symbolem zdraví a prosperity. Takže to určitě zabere několik let, než lidé pochopí, že recyklace opravdu má svoje místo.
| Antoine Frérot (58) |
|---|
| Absolvoval École polytechnique |
| Kariéru zahájil v roce 1981 jako inženýr v Ústředním výzkumném úřadu pro francouzské zámořské departementy a území |
| V průběhu kariéry pracoval mimo jiné také jako vedoucí finančních transakcí ve společnosti Crédit National nebo generální ředitel firmy Connex |
| V lednu 2003 se stal generálním ředitelem společnosti Veolia Eau a vrchním výkonným viceprezidentem společnosti Veolia Environnement |
| V listopadu 2009 byl jmenován generálním ředitelem společnosti Veolia Environnement |
Odkud má přijít iniciativa? Od vlastníků infrastruktury, místních vlád?
Ve chvíli, kdy se dostatek vody opravdu stane problémem - třeba v zemědělství či průmyslu - nebo se zjistí, že už začíná chybět, tak začne tato debata.
Veolia je aktivní i v dalším oboru, energetice, která prochází doslova revolučním vývojem. Třeba v Česku se aktuálně diskutuje, kolik energie vyrábět z obnovitelných zdrojů, kolik z uhlí, zda postavit nové jaderné bloky. Jak vidíte vývoj vy?
Ideální scénář není pro všechny země stejný, ale určité principy jsou platné pro každého. A záleží na tom, jakými zdroji která země disponuje. Když si vezmeme příklad uhlí, dnes je to surovina, která je kritizována kvůli emisím. Pro životní prostředí není problém uhlí samotné, ale emise, které se uvolňují při jeho spalování. Pokud půjde tyto špatné emise vzít, a ještě je dokonce použít na něco jiného, třeba na specifické plyny využitelné v průmyslu, tak uhlí najednou nebude znečišťovatelem. Pracujeme na technologiích, které dokážou odchytit uhlík a znovu jej použít. Nemyslím si, že jsou úplně správné hlasy, které křičí: uhlí ne. Otázka je položená úplně jinak. Snažíme se hledat pro každé teritorium, pro každou zemi správný energetický mix, tedy primárně používat místní zdroje, které jsou k dispozici, ale snažit se je používat tak, abychom snižovali znečišťování. To znamená i dále obnovitelné zdroje. A ono jich je mnohem více, než si myslíme. Třeba odpady. Nebo se podívejme na to, co jde z komínů ve městech, to je v podstatě také teplo, které dokážeme dneska vzít a vytopit s ním domy, byty, kanceláře. Nebo odpadní voda v kanalizacích má konstantní teplotu v podzemí v trubkách, přitom teplota venkovního vzduchu se stále mění.
Budoucnost podle E.ON: Solární panely na střeše, záložní baterie ve sklepě a elektromobil v garáži
Jak se dá využít voda v kanalizaci?
Právě rozdíl mezi těmi teplotami se dá čerpadlem využít a pracovat s tím jako při výrobě tepla nebo chladu. My se dnes díváme na všechno trochu jinak. Všichni mluví o sluníčku, o větru, ale my se snažíme tu obnovitelnost vidět ještě úplně jinde. A hlavně to má obrovskou výhodu oproti solárním panelům, protože toto je konstantní věc, ta je pořád v kanalizacích, pořád se vytváří plyn a to je velký rozdíl oproti větru a slunci. Díky digitálním technologiím dokážeme již dnes lokálně řídit sítě tak, aby se vše naprosto optimalizovalo. A to bude hlavní cíl, monitorovat veškeré energetické potřeby místního teritoria a tomu se přizpůsobit. Totálně propojit nabídku a poptávku. Protože to bude samozřejmě kombinací toho, co jsem právě zmínil, ale zároveň to bude spojeno třeba se slunečními panely.
První cíl je neznečišťovat a maximálně používat obnovitelné zdroje. Potom se vyhnout dovozu, to je třeba případ českého uhlí. V den, kdy se nám z něj podaří udělat čistý zdroj, bude to lokální zdroj. Může to být dobrý zdroj do budoucna, protože už nebude znečišťovat, a na tom hodně pracujeme, abychom z této energie mohli udělat čistou. Každé teritorium si bude volit svou strategii a záleží na tom, co má zrovna k dispozici. Vždycky by se mělo začínat tím nejlokálnějším a pak pokračovat dalšími možnostmi.
V Česku se hodně v posledních měsících diskutuje o dalším fungování vodárenství. Teď je nejrozšířenější provozní model, jak to vidíte dál?
Každý ekonomický model by měl být postavený na přidané hodnotě a výkonnosti. Když jsme tady před 20 lety začali působit ve vodárenství, spousta infrastruktury byla ve špatném stavu a vodárenské společnosti byly v deficitu. My jsme přinesli určitou výkonnost, vytvořili jsme model, který umožňuje investice do infrastruktury (díky nájmu od vodáren) a lokálním společnostem - městům zejména -, aby profitovaly i finančně. Takže tato fáze, kdy jsme se snažili přinést přidanou hodnotu v tom, aby se to převrátilo do pozitivní varianty fungování, už je ukončena. Ale přichází cyklus nové výkonnosti. Co budeme moct přinést v dalších letech? Protože infrastruktura už je dnes v celkem dobrém stavu, ekonomicky už jsou také podniky vyvážené, vydělávají peníze. Takže budeme čekat na to, co po nás budou města a obce požadovat, jaké si stanoví výkonnostní ukazatele, které se samozřejmě budeme snažit naplňovat.
Jaká je další strategie Veolie v Česku?
Působíme ve třech oblastech - vodárenství, energetice a odpadech. Třeba v České republice zatím máme hlavně teplárenství a vodárenství, jsme úplně na začátku, co se týče odpadů. A chceme se samozřejmě rozvíjet i v této oblasti, ale ne ve stejné linii, jako to dělají už ti, kdo tady dnes fungují. Spíše se chceme umístit na trhu tam, kde můžeme nabídnout něco navíc, naše know-how. Nechceme provozovat sběr odpadů, odvozy na skládky. Naopak chceme nabídnout služby, kde budeme moci přinést přidanou hodnotu, to znamená z odpadů vytvořit zdroj pro další použití. Zhodnotit odpady, a to dvěma možnými směry: vyrobit novou surovinu, což se dá dělat třeba s papírem, kartonem, se sklem, s hliníkem, se železem, dřevem nebo s IT odpadem. To je první cesta - dostávat z odpadu to cenné, vyrábět nové suroviny.
A pak je druhá skupina odpadu, který ještě neumíme zvalorizovat, aby se dal přetvořit na surovinu, tak ten se snažíme transformovat do energie. Ať už je to bioplyn, teplo, nebo nové spalovací látky s velkou výhřevností, které mohou třeba do budoucna nahrazovat benzin. Chceme také vytvářet další možnosti díky propojení všech našich aktivit. Jak jsem vysvětloval, že třeba z odpadu se může tvořit energie, tak velmi podobná situace je například v odpadní vodě, protože v čistírenství vznikají odpady, zejména kaly, které také mohou být zdrojem energie. Mohou být přetvořeny v další zdroj, třeba hnojivo.
Dále čtěte:
