Úsilí přilákat klienty platící z vlastní kapsy naráží, hlavně v případě menších lázeňských domů, na nedostatečnou nabídku a malou atraktivitu služeb
Prima dovolená z nemocenské a za státní peníze. To bývaly lázeňské pobyty po mnoho desetiletí a těžko se tomu odvyká. Jak na straně uživatelů, tak poskytovatelů lázeňské péče. Lázně samozřejmě nebyly a nejsou jen tanečky a třítýdenní románky lázeňských šviháků. U řady diagnóz je terapeutický
účinek jasný a prokazatelný, a tak jistě pochopitelný postup zdravotních pojišťoven, které u křížkových pobytů pořádně přitvrdily, by měl mít v řadě případů své meze.
Jenže nejde jen o to, že ve zdravotním pojištění není peněz nazbyt. Ono jich není nazbyt ani v lázeňských regionech a je skutečností, že lázně jsou leckde významným zaměstnavatelem, ale i tahákem, který živí spoustu drobných obchodníků, hospodských a poskytovatelů dalších služeb. Jejich živobytí tak visí na vlásku přivřeném do zdravotnické kasy. Z pohledu celé české ekonomiky sypou lázně sice nepříliš významné částky, ale pořád, jak dokazujeme v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro, je to zřetelně více, než kolik do toho i v dobách hojných dával stát prostřednictvím zdravotních pojišťoven. A navíc to živí opravdu dost lidí v regionech, kde se práce jinak nehledá úplně snadno.
Svůj díl viny na současném napjatém stavu ale mají i sami majitelé balneoprovozů, většinou privátní. Úsilí přilákat klienty platící z vlastní kapsy naráží, hlavně v případě menších lázeňských domů, na nedostatečnou nabídku a malou atraktivitu služeb, byť se na řadě míst v posledních několika málo letech mění situace k lepšímu. Zejména zahraniční klientela je v tomto směru velmi náročná, a tak se soustředí jen na opravdu známé a prověřené západní Čechy, kde je sice pořád nějaká ta patina slavné historie, ale ani zde se až na ruské výjimky moc neinvestovalo, a navíc sehnat kvalitní personál je nadlidský úkol. Není pak divu, že je to na službách čas od času vidět. Služby jsou vždy o lidech, kteří je poskytují, a ti, kdo zde nahradili sudetské Němce, tu službu nějak nemají moc v krvi.
Nakonec každý, kdo více cestuje, ví dobře, jak je téměř nemožné sehnat třeba v Karlových Varech dobrou restauraci s kvalitní kuchyní a ochotnými a profesionálními číšníky. Lázeňské domy pak zápolí s úplně stejnými problémy. O dalších lázeňských městech nemluvě. A tak se nějaké oslnivé výsledky nedostavují ani v těch nejznámějších destinacích, kde o zahraniční klienty ochotné platit z vlastní kapsy nouze opravdu není. Menší lázně po celém zbytku republiky to mají samozřejmě ještě o hodně těžší. Po zaplacení vodného a nejnutnějších oprav na nějakou marketingovou kampaň většinou nezbývá.
Všem pak ještě konkurují klasičtí hoteliéři, kteří často i pomocí peněz z Evropské unie budují wellness, kde se jen dá. Ti dokážou stáhnout zejména tuzemskou klientelu nejen solidní úrovní služeb, ale především cenou.
Možná to utažení kohoutků ze zdravotních pojišťoven bude budíčkem pro politiky a státní správu a všichni si uvědomí, že jde o opravdu cennou součást cestovního ruchu, kterou by bylo dobré si hýčkat a podporovat ji, a ne se snažit ždímat další peníze prostřednictvím stále rostoucích pobytových poplatků. Radní se rádi chlubí, že mají ve městě lázně, ale ne všude jsou pro ně ochotní také něco udělat.
O autorovi| pavel páral * paralp@mf.cz
