Evropská vesmírná agentura (ESA) tento týden schválila tříletou studii, která má zjistit, zda se vyplatí stavět kosmické solární elektrárny. Ty by sestávaly z obřích satelitů na oběžné dráze, z nichž každý má být schopen vyrábět stejné množství elektřiny jako běžná elektrárna.
Několik organizací a vesmírných agentur se touto myšlenkou zabývalo už dříve, takzvaná iniciativa Solaris je ale první, jež má vypracovat základy plánu na výrobu obnovitelné energie mimo naši planetu. Generální ředitel ESA Josef Aschbacher serveru BBC řekl, že kosmická solární elektrárna by mohla být „obrovskou“ pomocí při řešení budoucího nedostatku energie.
„Potřebujeme se přeměnit na uhlíkově neutrální ekonomiky, a proto je nutné změnit způsob, jakým vyrábíme elektřinu. Pokud bychom ji dokázali získat z vesmíru, bylo by to naprosto fantastické a vyřešilo by to spoustu problémů,“ myslí si Aschbacher.
Dříve sci-fi, za pár let snad realita
Sluneční energii lze ve vesmíru získávat mnohem efektivněji než na Zemi – nejsou zde totiž ani mraky, ani nedochází ke střídání dne a noci. Není tedy divu, že se vědci podobnou myšlenkou zabývají již více než 50 let.
Dosud se její realizace jevila jako příliš obtížná a nákladná, s nástupem opakovaně použitelných raket a dalších inovací vyvinutých převážně soukromým sektorem by však cena její realizace mohla značně poklesnout. Navíc došlo i k pokroku v robotických konstrukcích a vývoji technologie pro bezdrátový přenos elektřiny, což jsou další nutné předpoklady pro její zhotovení.
Iniciativa Solaris má nyní zjistit, či snad lépe řečeno potvrdit, že je díky všem těmto inovacím opravdu možné získávat solární energii z vesmíru dostatečně levně, respektive za takovou cenu, aby byl celý projekt ekonomicky životaschopný. Mnozí vědci si to přitom myslí už dávno. „Myšlenka kosmické solární energie již není sci-fi. Potenciál tu je a my nyní potřebujeme dokonale pochopit potřebné technologie, než bude možné učinit rozhodnutí o vybudování elektrárny,“ tvrdí doktor Sandžaj Vidžendrán z ESA, který je vedoucím vědcem Solarisu.
Bezdrátový přenos funguje už teď
Definitivní jistotu o proveditelnosti celého záměru vědci získají teprve tehdy, až se jim podaří zjistit, zda je možné převést solární energii z vesmíru do elektrických sítí na Zemi. Žádný extrémně dlouhý kabel pochopitelně v úvahu nepřipadá, celý proces musí probíhat bezdrátově s využitím mikrovlnných paprsků. Tým Solarisu přitom již dříve ukázal, že uvedený způsob by měl být bezpečný a efektivní.
Loni v září totiž dokázali inženýři přenést dva kilowatty elektřiny odebrané ze solárních článků do kolektorů vzdálených více než 30 metrů, a to zcela bezdrátově. Posílat gigawatty na tisíce kilometrů bude sice velký rozdíl, ale podle vědců není taková představa nereálná. „Náš tým zatím nenašel žádné technické překážky, které by nám bránily v získání solární energie z vesmíru,“ potvrzuje Jean Dominique Coste, manažer ve společnosti Airbus.
Posledním problémem pak bude přesvědčit veřejnost, že přenos velkého množství energie mikrovlnnými paprsky je bezpečný. Společnost Emrod, která vyvinula systém bezdrátového paprsku, o tom ale nepochybuje. „Určitě se nic neusmaží. Síla je totiž rozprostřena na tak velkou plochu, že ani nejvyšší intenzita ve středu paprsku nebude nebezpečná pro zvířata ani lidi,“ dodává hlavní vědec Emrodu Ray Simpkin.
ESA navyšuje rozpočet
Evropská vesmírná agentura není jediná, která se myšlenkou bezdrátového přenosu energie získané ze slunce přímo v kosmu zabývá. Spojené státy, Čína a Japonsko v závodu o vývoj vesmírné solární elektrárny rovněž pokročily a očekává se, že brzy oznámí své vlastní plány. Nezávisle na návrhu ESA pak byla ve Velké Británii založena společnost Space Solar, jejímž cílem je do šesti let vyzkoušet poslání energie z oběžné dráhy právě pomocí paprsku. Komerční činnost chce firma zahájit do roku 2031.
ESA zatím počítá s tím, že bude mít satelit schopný produkovat elektřinu do konce nadcházející dekády. Jeho výkon by měl být přibližně dva gigawatty, což je zhruba stejně jako u běžné elektrárny. Podle Vidžendrána by to však s lepším financováním a větší politickou podporou mělo být zvládnutelné již během příštích deseti let.
Právě zvýšení rozpočtu ESA bylo jedním z hlavních témat, které zástupci agentury a politici tento týden na svém pařížském mítinku probíhali. Starý kontinent totiž v posledních letech na poli vesmírného výzkumu zaostává za Spojenými státy, ale také za Čínou. Podle mnohých odborníků jsou přitom investice do tohoto sektoru důležité, a jak dokazuje i projekt Solaris, mohly by pomoci vyřešit některé palčivé problémy naší civilizace.
Na závěr svého dvoudenního setkání, během něhož ESA vybrala i nové astronauty – mezi kterými má v záložním týmu v osobě stíhacího pilota Aleše Svobody po více než 40 letech vlastního zástupce i Česko –, potvrdili unijní ministři pro výzkum, že pro nadcházející tři roky bude mít agentura k dispozici rozpočet ve výši 16,9 miliardy eur (přibližně 414 miliard korun). Jde o výrazné, celkem 17procentní navýšení, byť ne takové, v jaké doufal šéf Aschbacher. Ten žádal o dalších 1,5 miliardy eur (zhruba 36,5 miliardy) navíc.
