Přestože jsou Češi známí jako národ ateistů, po revoluci i u nás začaly růst nové kostely. Sami architekti se k jejich hodnotě vyjadřují většinou zdrženlivě, ale i z tohoto pohledu je nakonec o čem psát. „Kvalita nových kostelů je - až na nečetné výjimky - velmi slabá. Převládá kýč, přeplácanost, tvarová i měřítková agresivita," říká historik architektury Zdeněk Lukeš.
Přesto je tu podle Lukeše pár výjimek, které by obstály i v mezinárodním kontextu a navazují na tradici špičkových děl z předchozích období včetně první republiky. My se v tomto článku podrobněji věnujeme fenoménu sídlišť, kam si církev našla cestu za věřícími, a několika dílům mimo velká města, jež výrazně vybočila z průměru či podprůměru.
Po jedenácti letech se začal nedávno stavět na pražském Barrandově nový kostel. Poslední byl v Praze otevřen v roce 2007 taktéž na sídlišti - na Jižním Městě. Při pokládání základního kamene na Barrandově tentokrát asistoval i kardinál Dominik Duka, který dosud světil spíše menší kaple mimo města. „My jsme se rozhodli vybudovat postupně šest kostelů, dva z toho jsou mimo Prahu. Tento je první, který se díky Bohu podařil,“ podotkl Duka a pochválil návrh svatostánku z dílny architekta Jakuba Žižky. „Pocházím z Hradce Králové, salonu architektury, jsem zvyklý i na moderní kostely. Praha má ale velký poklad historických kostelů, a i když se centrum města vylidnilo, slouží pro cizince, kteří se chtějí účastnit bohoslužeb,“ dodal kardinál.
Sakrální dezert
Kostel, který pojme 220 lidí, bude mít věž se zvony odstíněnými směrem do Prokopského údolí. Do chrámu bude pronikat denní světlo prostřednictvím prstence, kterým bude vidět nebe. Na kostel za 150 milionů korun přispěla jednou třetinou Pražská arcidiecéze, největšími sponzory sakrální stavby jsou ale sami obyvatelé sídliště. Ti dosud sjížděli dolů do Hlubočep do zlíchovského kostelíka s 80 místy, což bylo samozřejmě pro 40tisícovou spádovou oblast kriticky málo. Místní farář Josef Ptáček, který je gestorem stavby nového barrandovského kostela, proto musel dát ven před kostel reproduktory.
Územní plánovači Prahy a Brna: Zakonzervovat sídliště by byla chyba
Kostel na Barrandově ale nebude jen prostý svatostánek. Stavba zahrnuje klubovny, komunitní centrum, farář Ptáček se snad víc než na oltář těší na kavárnu, která bude přiléhat k dětskému hřišti. „Už mám vymyšlený speciální dezert, který se bude prodávat jen tady,“ říká farář, který se stal přeloženo do světské řeči developerem více než stomilionové sakrální budovy. Nová úloha jej ovšem neznervózňuje, na faře má už připravenou helmu. Ostatně není to jeho první stavební mise - podílel se i na výstavbě kostela v Praze 13.
Za ovečkami na sídliště
Chrám Boha, který vyroste na Barrandově mezi paneláky, může působit trochu zvláštně, nicméně úplnou raritou nebude. Když chtěla zůstat církev věřícím nablízku, musela se za nimi zkrátka vydat na periferii. „Církev není spolek poustevníků a má být tam, kde jsou lidé. Zkušenost s Komunitním centrem Matky Terezy na Jižním Městě či sv. Prokopem v Butovicích ukazují, že právě na sídlištích má církev velké pole působnosti. Nejenže jsou zde zaplněné všechny nedělní mše, ale variabilita prostoru umožňuje pořádání dalších akcí - koncertů, přednášek, promítání filmů či třeba společného vaření, ale i plesů,“ říká Tomáš Kutil z Katolického týdeníku.
Právě na sídlištích se stávaly „fronty na Boha“. Na Jižním Městě se věřící scházeli v 90. letech ve vojenském přístřeší, kterému říkali hrdě Stan svatého Pavla. Když se rozpadl, našli útočiště v bývalé mateřské školce. Základní kámen strohé šedé betonové stavby se štíhlou vysokou věží byl položen až v roce 2005. Stavba za 110 milionů není dodnes dokončená, chybí jí jedna čtvrtina s kancelářemi a technickým zázemím. Místní farář si posteskl, že to snad s Komunitním centrem Matky Terezy nedopadne jako s Chrámem svatého Víta, který se stavěl stovky let.
Ještě o pár let dřív než na Jižní Město zavítal Bůh na jiné pražské sídliště. V prosinci roku 1999 posvětil opukový základní kámen pro jihozápadní město papež Jan Pavel II. Během dvou let pak vyrostlo ve Stodůlkách u stanice metra Hůrka Komunitní centrum svatého Prokopa od architekta Zdeňka Jirana, který navrhl modrou budovu do tvaru elipsy. Oválný tvar kostela bez jasného středu či počátku má podle tvůrců vyjadřovat rozumovou neuchopitelnost a nekonečnou platnost myšlenek, v jejichž jménu se zde lidé shromažďují. Jednoduchý tvar servisního křídla má zdůrazňovat praktický rozměr života. Lapidárnost obou částí má symbolizovat životní sílu a nezlomnost odkazující ke svatému Prokopovi.
Historik architektury Zdeněk Lukeš: Špatnou architekturu najdete v každém stylu
Novodobé sídlištní kostely ale nejsou jen výsadou Prahy. Jeden právě vzniká na legendárním sídlišti Lesná v Brně. Futuristická stavba od Marka Štěpána, která pojme až čtyři sta věřících, se začala stavět v minulém roce, dokončena by snad mohla být v tom příštím. O stavbě se mluví už desítky let - ostatně Marek Štěpán kostel kreslil ještě na škole jako studentskou diplomovou práci - těžko se na ni ale shánějí peníze. Podobně jako kostel na Barrandově bude placen převážně ze sbírky mezi věřícími.
„Kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při poslední večeři. Svou formou tak předjímá vnitřní ztišení člověka, který do něj vstupuje,“ popsal architekt Štěpán, jak přistoupil k návrhu kostela, který bude mít kromě kruhového půdorysu také 31 metrů vysokou věž. Současnost se na netradičním kostele podepsala například i tím, že má podzemní garáže, je vytápěn tepelným čerpadlem a na střeše možná budou solární panely.
S Bohem na venkově
Autor kostela v Lesné, architekt Marek Štěpán, je spolu se Zdeňkem Fránkem patrně nejvýraznějším autorem oceňovaných sakrálních staveb. Když opustíme velkoměstská sídliště, jeden takový Štěpánův počin zařadil prestižní časopis Azure mezi deset celosvětově nejlepších staveb roku 2017, čímž se architekt ocitl ve společnosti takových es jako Jean Nouvel nebo Norman Foster. Časopis uvedl, že čistota a jednoduchost drobného chrámu v obci o osmi stech obyvatelích jsou velmi oslovující. Přestože kostel svatého Václava v Sazovicích na Zlínsku nemá věž, na první pohled zaujme tvarem svitku papíru.
Originální formou sakrálních staveb se proslavil o pár let dříve architekt Zdeněk Fránek, který takřka současně vyhrál soutěže na dva kostely pro Církev bratrskou. Jeden je v Černošicích u Prahy, druhý v Litomyšli, která je považována za současný salon architektury republiky.
Přečtěte si rozhovor:
Architekt Nasadil: Navrhovat rodinný dům je to nejkrásnější, ale nejpracnější
Oba kostely byly dostavěny zároveň, přitom každý je jiný. V Litomyšli církev požadovala symboliku citátu z bible o symbolické cestě vzhůru, o duchovním vzestupu. „Já kostel do Litomyšle pojal jako čerpání z hlubin a stoupání do výše. I obrazně, což je na fyzické formě kostela zcela patrné. Na jeho exaktní, jako origami vystřihované betonové formě,“ říká Zdeněk Fránek. V Černošicích ponechali inspiraci na architektovi. Kostel pojal méně geometricky, abstraktněji, jako útvar inspirovaný řadou odlišných asociací a symbolů. Výsledkem je bílá měkká forma stavby.
Zdeněk Fránek aktuálně pracuje na návrhu dalšího kostela v blízkosti „Snad se mi splní přání zhmotnění jedné myšlenky, kterou promýšlím už 30 let. Jde o sakrální prostor s fluidním světlem. Připravujeme stavbu velkého kostela, která obsahuje principy dávnověkých stavebních útvarů z pohledu dnešní potřeby spásy světa, rozumějme záchrany před zánikem,“ podotkl architekt.
Strohost a komunita
Kdyby se dala církev hodnotit podle svatostánků, které jsme popsali, dalo by se říci, že nezůstala uvězněna v čase. I kostely mohou být moderní a vyjadřovat proměny společnosti. „Dříve byly kostely dlouhé, ve formě jakéhosi autobusu - vpředu byl kněz jako řidič, který táhl lidi k Bohu - teď se vracíme k původní podobě církve, k obrazu rodiny, která se schází kolem stolu. Tomu odpovídá i kruhová podoba stavby,“ soudí Pavel Hověz, farář v Lesné. Kostely jsou také mnohem střídmější, co se týče výzdoby. Jako by už církev nepotřebovala ohromovat monumentálností. Do jaké míry se na podobě kostelů podepsalo to, že se na ně v současnosti většinou skládají věřící, a rozpočet bývá tedy omezený, není zřejmé. Už také zdaleka neplatí, že musejí tvořit dominantu místa a stát v centru dění.
Farnosti se nestraní ani moderních technologií - kostely bývají vytápěny tepelnými čerpadly, mají podzemní garáže a uvnitř je dostatek světla. A nemění se jen architektonické pojetí staveb. Novodobé kostely slouží daleko více jako komunitní centra, mají kinosály, klubovny, kavárny, obzvláště na sídlištích, kde chybí veřejná infrastruktura, pak plní funkci místa, kde se lidé potkávají nejen v rámci bohoslužeb.
Přečtěte si také:
Bylo mi hořko z toho pokroku. Obrazoborecké vlně padly za oběť stovky soch Jana Nepomuckého
Hi-tech v kostele: církve „berou karty“, věřící přispívají více
Kristovi hospodáři: církev zhodnocuje znovunabytý majetek
