Rozdíl snad už nemůže být propastnější: zatímco se v hospodářství Spojených států amerických rychle šíří digitální revoluce (elektronické obchodování), jejich internetové společnosti lámou na burzách jeden rekord za druhým a téměř všechny západn í vlády již vypracovaly podpůrné programy pro rozšíření příslušných technologií, zabývají se politici a veřejnost v České republice deset let po revoluci sanací podniků v tradičních průmyslových oborech.
Zahraniční země budují hospodářství 21. století, naše domácí politika ale vylepšuje struktury, které vznikly na začátku tohoto století a které se budou zásadně měnit právě v důsledku elektronického obchodování (e-commerce). Celkovou koncepci p o vybudování „on-line hospodářství s podrobným realizačním plánem bychom u nás na rozdíl od většiny ostatních průmyslových států hledali marně.
I když je otázka obnovení konkurenceschopnosti velkých podniků nesporně důležitá, nesmí vést k tomu, že budou v hospodářství a politice prosazovány krátkozraké koncepce s jednostrannými prioritami pro zajištění budoucnosti. Přicházej ící změny jsou tak zásadní, že zavedení a ovládnutí technologií pro elektronické obchodování bez nadsázky ovlivní dlouhodobé přežití podniků prakticky v každém oboru a životní úroveň každé země. V současné době ve světě již probíhajíc í přechod k informační společnosti bude nepochybně nově přerozdělovat dosaženou životní úroveň jak mezi národy, tak uvnitř jednotlivých společností, podobně jako tomu bylo v případě průmyslové revoluce.
Opomíjení e-commerce je proto nelogické a o to více nepochopitelné, oč větší šanci tento nový faktor pro české podniky znamená. Podporování elektronického obchodování a s ním spojených technologií vůbec není v protikladu, ale naopak v souladu s cílem posilovat domácí ekonomiku. Zásadní jsou především tři následující vlivy digitální revoluce.
Za prvé jde o to, že pro podniky znamená elektronické obchodování především levný přístup k hlavním světovým trhům. Odpovídající infrastrukturu pro prodej výrobků lze vybudovat ve velmi krátké době a s nízkými náklady. A to je pro vš echny, hlavně však pro malé a střední podniky šance, jaká tu nebyla nikdy předtím. E-commerce ale představuje mnohem víc než nový marketingový nástroj a nový prodejní kanál; nabízí rozšíření výrobkového sortimentu i úspory kapitálu. V ;neposlední řadě vede ke zlepšení základních parametrů konkurenceschopnosti, jako jsou náklady, kvalita či rychlost.
Za druhé je třeba vidět, že spotřebitel získává prostřednictvím e-commerce lepší, rozsáhlejší, výhodnější a individuálně přizpůsobené nabídky. A konečně za třetí - pro národní hospodářství znamená elektronické obchodování zajištění nových prac ovních míst s vysokou kvalifikací v oblasti informačních technologií.
Podnikové strategie, které elektronický obchod ignorují nebo ho jednostranně nasazují pouze jako marketingový nástroj, jsou nevhodné. Podniky se nyní musí elektronickým obchodováním zabývat daleko více a hlouběji než doposud, musí se snažit pochopi t všechny jeho výhody a lépe odhadnout náklady.
Musíme si rovněž uvědomit, že jestliže dříve byly silnice, letiště, železniční sítě a další dopravní cesty základními předpoklady konkurenceschopnosti národního hospodářství, v budoucnu to budou telekomunikační sítě, zařízení a služby. Pr ávě ty jsou infrastrukturou budoucnosti, a proto si zaslouží obzvláště velkou pozornost i politiků. Jenom oni mohou zajistit odpovídající předpoklady, na kterých podniky budou moci stavět.
Většina zemí to rozpoznala a začala také jednat: nejenom vláda Spojených států, kde technologická revoluce začala, ale také Kanada, Austrálie, Evropská unie a Asie. Podnikavost vyzařuje především z malých zemí. Holandsko a Finsko pat ří ke státům s nejrychlejším rozvojem v oblasti elektronického obchodování vůbec. V jihovýchodní Asii rostou investice do těchto technologií dvakrát rychleji, než je světový průměr. Iniciativy a projekty jednotlivých skupin a ins titucí v České republice jsou cenné, ale vzhledem ke složitosti problému a k časovému tlaku nedostačující.
České republice chybí koncepce (akční plán), která bude navazovat na akce Evropské unie. Taková koncepce by měla mít pět základních bodů:
- Rozvoj infrastruktury včetně privatizace a liberalizace telekomunikačního trhu.
- Zajištění ochrany práv spotřebitelů a poskytovatelů služeb.
- Zaměření vzdělávání a kvalifikace především na zvládnutí špičkových technologií a zlepšení schopnosti komunikovat cizojazyčně.
- Finanční podpora nových firem.
- Široké rozšíření internetu a dalších technologií pro získání minimálního (takzvaného kritického) počtu uživatelů.
Teprve na základě existence výše popsané koncepce bude možné s čistým svědomím říci, že budoucnost začala také v České republice.
