BULDOK S HROŠÍ KŮŽÍ

Z politického outsidera se za tři roky stal mocný muž

Kapitáni českého průmyslu se k jeho působení vůbec nechtějí veřejně vyjadřovat. Renomované instituce – Bank Austria Creditanstalt, Komerční banka, Patria Finace a Liberální institut – se mu v červenci postupně omluvily za výroky svých analytiků, kteří si dovolili kritizovat Grégrův program „velký třesk“ . Do vleku ministra průmyslu a obchodu a jeho pravé ruky, náměstkyně Milady Vlasákové se postupně dostal i Fond národního majetku. Ukázalo se to třeba na personálním převratu v severomoravských hutích či na výběru poradců pro privatizaci energetiky. Obavy z jeho hněvu má i řada ministrů. O nynější mocenské váze a neochvějném postavení místopředsedy vlády Miroslava Grégra svědčí tyto důsledky stejně jako mlčení byznysmenů a řady politiků. „Raději bych se vystříhal komentářů na adresu svých bývalých kolegů ve vládě, odmítl týdeník EURO bývalý místopředseda vlády Pavel Mertlík, když byl požádán o rozhovor na téma Miroslav Grégr. Evidentně je to pro něj životní kapitola, na kterou by chtěl zapomenout. Prohrál spor s mužem, který přitom původně neměl vydržet do švestek. Již necelé tři měsíce po jmenování šéfem resortu průmyslu a obchodu, v říjnu 1998, o něm Lidové noviny napsaly, že mu hrozí odvolání z funkce. Komisař EU Karel Van Miert jej označil za ministra ze staré školy. O rok později byl televizí Nova uveden na seznamu ministrů nejméně přijatelných pro smluvně opoziční ODS spolu s Jaromírem Císařem, Jaroslavem Baštou, Antonínem Peltrámem a Ivanem Davidem. Jenže na rozdíl od svých kolegů, kteří již dávno politické nebe opustili, Miroslav Grégr postupně zcela opanoval vládní hospodářskou politiku. Dosáhl toho, po čem zřejmě celý život toužil. Stal se viditelným symbolem vlády socialistů, a tak má šanci dostat se do čítanek. Z čeho jednasedmdesátiletý „důchodce čerpá politickou sílu, když mezi oblíbence veřejnosti, médií a odborných kruhů rozhodně nepatří? Čtyři hodiny spánku. Důvodů Grégrova obdivuhodného vzestupu je několik. Ten prazákladní spočívá v jeho letoře. Ani jeho političtí oponenti mu neupírají mladické zapálení pro věc. „Ta nesmírná houževnatost, s jakou dokázal porazit své protivníky, je mi sympatická. Má vlastnosti, které by lidé v politice měli mít, vyzdvihuje jeho přednosti Josef Zieleniec, někdejší místopředseda ODS a dnes nezávislý senátor, který jinak na Grégrovi nenechá nitku suchou. „Je to buldok s hroší kůží. Cílevědomý, pracovitý a přes svůj věk výkonný, míní stínový ministr průmyslu a obchodu za ODS Mirek Topolánek. Také Jaromír Císař, bývalý ministr pro místní rozvoj v Zemanově vládě, Grégra obdivuje. „Ačkoliv jsem pouze o tři měsíce starší, tu jeho zátěž bych neunesl. Necelé dva roky práce ministra mě velmi unavily. Asi má dobrý kořínek, přemítá o rozdílech Grégrův vrstevník. Ministrova mluvčí Anna Stárková o svém nadřízeném tvrdí, že spí jen čtyři hodiny denně. Jako Muhammad Ali. Jan Uhlíř, předseda Odborového svazu KOVO, se zná s Miroslavem Grégrem od roku 1990. Podle jeho názoru v sobě nezapře bývalého boxera. „Přestože politika připomíná spíše judo, on ji chápe právě jako box. Všechny střety chce řešit až do K. O. svého protivníka. S býčí posedlostí šel tři roky po krku i o více jak třicet let mladšímu ministru financí Mertlíkovi, který nakonec letos podal demisi. „Stačilo před ním říci Mertlíkovo jméno a byl jak nepříčetný, dokresluje Uhlíř povahu Grégra. Znalci poměrů v ČSSD tvrdí, že k prvnímu střetu mezi Grégrem a Mertlíkem došlo zjara 1998, ještě předtím, než ČSSD sestavila vládu. Grégrovi prý velmi vadilo, že Mertlík byl jmenován předsedou národohospodářské komise strany. „Tehdy na jednání komise přišel – ačkoliv většinou tam vůbec nechodil – a hrozně se rozčiloval. Nemohl pochopit, jak může předsedu dělat někdo, kdo v životě nepracoval v průmyslu. Stalo se to v době, kdy nebylo zřejmé, kdo se do nové vlády dostane a kdo ne. Mertlík se mu s tou svou dětinskou upřímností snažil vše vysvětlit, ale ničemu to nepomohlo, říká pamětník událostí, člen ČSSD, který si jako mnoho dalších nepřeje být jmenován. Ševcovská tematika. Je příznačné, že i když sám žádného pronikavého manažerského úspěchu nedosáhl (viz box o Destě), Miroslav Grégr k smrti nesnáší vměšování do průmyslové politiky od lidí, kteří „v životě neřídili ani ševcovskou dílnu . Takoví pro něj nejsou partneři do diskuse. Z pravidelně opakované poznámky se stalo klišé, které k ministru neodmyslitelně patří. Stejně tak rád ve svých vystoupeních používá příměru o ševcích klepajících kladívkem, když třeba hovoří o produktivitě práce. „Pokaždé, když jsem se z takového jeho projevu vrátil, byl jsem kolegy dotazován, jestli byl zase švec, usmívá se nad trochu stereotypními extempore bývalý vysoký státní úředník. Lidé, kteří Miroslava důvěrně znají, říkají, že o svých schopnostech a své pravdě nikdy nepochybuje, má jisté sklony k mesianismu. Ve vládě jsou i horší. Ministrova role by ovšem asi nebyla tak výrazná, kdyby mu ji pravice výrazně neulehčila. „Podivuji se nad tím, že ODS původně jeho odstoupení považovala za podmínku dalšího pokračování opoziční smlouvy, teď už Klausově straně tento ministr tolik nevadí, podivuje se čtyřkoaliční senátor Jiří Skalický, který byl svého času ministrem pro privatizaci v Klausově vládě (1992 až 1996). Nejvíce Skalickému vadí Grégrem prosazený způsob privatizace plynárenství a elektroenergetiky. Stínový ministr průmyslu a obchodu za ODS Mirek Topolánek vyšší míru tolerance jednoznačně odmítá. „Vůbec si nemyslím, že kritika práce ministra Grégra zeslábla. O opaku svědčí nejenom naše hlasování v Parlamentu, ale také jednoznačné, ač mediálně málo frekventované odmítnutí velkého třesku. Podle Topolánka znamená Grégr pro ekonomiku ČR „mimořádné nebezpečí , a to prý pro svou schopnost prosazovat socialistické vize a představy minulého století, či spíše tisíciletí. Dává mu za vinu některá konkrétní privatizační rozhodnutí, jako v případě energetiky (podle přání Grégra má být prodána jako jeden celek – poznámka redakce), neschopnost ministrova úřadu činit „jakákoli rozumná rozhodnutí v podnicích se zbytkovým státním podílem, přičemž konkrétně jmenoval OKD a hutě. Stejně tak mu je proti mysli Grégrova snaha neustále zasahovat do řízení podniků častými personálními změnami, vnucováním strategie a tak dále. Navzdory tomu si ale politik z ODS myslí, že ve vládě ČSSD sedí řada „méně pracovitých, méně úspěšných a nebezpečnějších socialistických snílků . Klientský systém. Josef Zieleniec, jeden z největších kritiků současných politických poměrů, vidí Grégra především jako kontaktní místo mezi vládnoucí garniturou a celým českým průmyslem. „Vláda zvolila průhlednou cestu k ekonomickému úspěchu – zmobilizovat všechny finanční prostředky, které lze vůbec najít, za cenu obrovského nárůstu dluhů a obrovské kumulace strukturálních problémů. Přes Grégrovy ruce prostředky do ekonomiky tečou. Je to základ klientského systému. Moc státní a moc ekonomická spolu komunikují nepatřičným způsobem, který brzdí fungování trhu a dává politikům do rukou možnost podstatným způsobem zvýhodňovat jedny a znevýhodňovat druhé. Zieleniec tvrdí, že politický tlak na Grégra zeslábl i proto, že opoziční smlouva přináší své „ovoce i na nižší regionální úrovni, kde se na klientský systém napojili příznivci této smlouvy z obou částí politického spektra. Zeman a Fencl oporou. Nikdy by Miroslav Grégr nedosáhl takového postavení, kdyby nad ním od začátku nedržel ochrannou ruku premiér Zeman. Zdá se být těžko pochopitelné, že premiér (a donedávna i předseda ČSSD) se v přímém střetu dvou klíčových ekonomických postav strany, Mertlíka a Grégra, nepragmaticky postavil na stranu toho staršího a z pohledu budoucnosti jeho partaje vlastně neperspektivního. „Je to tím, že Grégr má mocné zastánce v Zemanových poradcích – Šloufovi, Beldovi a dalších. Dokonce se mi zdá, že se dostává do jejich vleku. Ukazuje se to v severomoravských hutích, kde se tito lidé angažují. Dle mého názoru právě tam nyní hrozí vážné nebezpečí návratu starých hutnických struktur, hutnické mafie, míní šéf Odborového svazu KOVO Jan Uhlíř. Odborář míní, že Mertlík byl pro Zemanovu suitu příliš slušný. Politický veterán se dokázal prosadit, i protože nikdy nebral na lehkou váhu politickou práci. Ze svého působení v Parlamentu je zvyklý problematické návrhy předjednávat, hledat spojence, využívat získaných kontaktů, což jeho sok Mertlík evidentně podceňoval. Grégrovi bývalí kolegové z Desty Děčín o něm týdeníku EURO řekli, že je velmi chytrý a vždy si dokázal najít „správné kamarády . Co se kabinetu týče, partnerem nejvěrnějším Grégrovi je ministr zemědělství. „I kdyby to byla sebevětší pitomost, tak Jan Fencl pro jeho návrh pokaždé zvedne ruku, říká znalec vládních poměrů. Po–dle tvrzení tohoto zdroje je Grégrova politika výměnných obchodů s kolegy následující: „V prvním stupni je ochoten vyměnit hlasování o svém návrhu za podporu něčeho jiného. Pokud to nezabere, ve druhém stupni rezolutně prohlásí, že dotyčnému ministrovi žádné jeho návrhy nepodpoří. Ve třetím, že už mu nikdy nic nepodpoří, a pokud ani to nepomůže, vyhrožuje mu, že jej zničí. Přestože pohled na čiperného seniora může u mnohých vyvolávat spíše shovívavý úsměv, řada jeho kolegů v kabinetu se ho prý jednoduše bojí. Stejně to nemá cenu. Jednasedmdesátiletý guru českého průmyslu se dostal k pomyslnému vrcholu navzdory všem moderním teoriím; jako by popíral všechny zákonitosti úspěchu v postmoderní společnosti. Téměř vůbec nemá potřebu mediálně vylepšovat svůj obraz. Tiskových konferencí (mimo zasedání vlády) se zúčastňuje spíše výjimečně a oficiální rozhovory, které za tři roky poskytl, by se daly spočítat na prstech rukou (například týdeníku EURO jej již téměř více než dva roky poskytnout odmítá). „Novináři z něj hned na začátku udělali socialistického megalomana a nehodlají z této předpojatosti couvnout. Ministr pak má obavu, že redaktoři zkreslí a překroutí vše, co řekne. Je to škoda, protože je to zábavný a velmi příjemný společník, což se však bohužel v novinách neprojeví, vysvětluje jeho mluvčí Anna Stárková. Podle ní se Grégrova osobnost mohla naplno rozvinout jen v pořadu televize Nova Kotel, kde předvedl, jak vtipný a bezprostřední dokáže ve skutečnosti být. „Dokonce se mu jako málokomu podařilo dostat moderátorku Michaelu Jílkovou, dodala. Svěží vítr „pražského jara . Ministru nikdo z oslovených neupírá, že o českém průmyslu má poměrně detailní přehled. „Od dob Slavomíra Stračára a Jana Vrby je to jediný ministr, který rozumí potřebám průmyslu a vnímá jeho důležitost. (Stračár byl po listopadu 1989 federálním ministrem hutnictví, strojírenství a elektrotechniky a potom ministrem zahraničního obchodu, Vrba českým ministrem průmyslu – poznámka redakce) Nepodléhá také ideologickým klišé a módním vlivům jako třeba svého času Vladimír Dlouhý, zastává se Grégra odborář Jan Uhlíř a jeho roli v ekonomice hodnotí spíše jako prospěšnou. Zároveň však dodává, že Grégr si často neuvědomuje, že už se nepíše rok 1968. Také Mirek Topolánek z ODS soudí, že by Grégr byl dobrým ministrem Šikovy vlády, kdyby po „pražském jaru taková vznikla, a skvělým generálním ředitelem generálních ředitelů v centrálně plánované ekonomice. Na křídlech nezávislosti. Zlí jazykové tvrdí, že Miroslav Grégr měl na stará kolena dva cíle – stát se místopředsedou vlády a získat po docentuře i profesuru jako Václav Klaus. To první se mu splnilo, na to druhé se pravděpodobně chystá. „Tímto volebním obdobím končím a pak budu mít čas na to, abych si udělal profesuru, a na psaní pamětí, uvedl v rozhovoru pro ČTK před letní dovolenou. Zajímavý je z tohoto pohledu názor jednoho nejmenovaného ekonomického experta, působícího v pražském akademickém prostředí. „Grégr fakticky není ekonom, což mu zjednodušuje pozici. Skutečný ekonom nikdy nemůže překročit určité meze, jinak by si na něj lidé z odborných kruhů ukazovali prstem. On však s ekonomickými experty prokazatelně diskutovat nehodlá, nechce s nimi vést polemiku a obhajovat své koncepty. A to mu dává křídla.