Každý český ekonom ví, co je „bulharská konstanta“. Když výpočet nebo ekonomický model nevychází podle představ autora, „poléčíte“ ho bulharskou konstantou, díky níž šlape jako hodinky. Její největší předností je, že hodnotu stanovíte vždy přesně v té výši, která je potřeba pro dosažení cíle. Zbývá ji alespoň trochu gramotně zdůvodnit.
Tenhle úkol nyní stojí před ministrem zdravotnictví v demisi Martinem Holcátem, který se rozhodl v úhradové vyhlášce, podle níž se platí v českém zdravotnictví za poskytnutou péči, obhájit diferencovanou bulharskou konstantu. On sám si pro ni zvolil termín „koeficient specializace“. Jím se mají obhájit úhrady za specializovanou péči, kterou z valné většiny poskytují fakultní nemocnice.
V civilizovaných zemích se v drtivé většině případů používá k platbám v nemocnicích takzvaného systému DRG, každá země ho má nastavený trochu jinak, ale podstata je podobná. DRG je klasifikační systém, který přiřazuje jednotlivé případy hospitalizace do skupin souvisejících s určitou diagnózou. Co skupina, to DRG. Smysl klasifikace je z pohledu ekonoma přímo využitelný: můžete statisticky sledovat náklady na dané případy, které jsou pokud možno v logických skupinách, a podle toho lze porovnávat jednotlivé poskytovatele péče. A hlavně můžete nemocnice na základě klasifikace jejich produkce a poměřování ukazatelů nákladovosti a kvality celkem transparentně platit.
Zbankrotoval by sebebohatší systémy
Před zavedením DRG byl úhradový systém založen buď na čisté výkonové platbě, která motivovala k ohromné inflaci výkonů a zbankrotovala by sebebohatší systém, anebo na historických rozpočtech a fakticky na smlouvání o výši indexu používaném pro následující rok. Proto vyžaduje přechod na DRG přechodné období. I v Německu trvalo od roku 2003 do roku 2009. Smyslem přechodného období bylo vyhnout se šoku v cash-flow a postupně sjednotit úhrady ve všech nemocnicích tak, aby za stejnou DRG byla stejná platba. Za stejnou práci a výsledek stejné peníze.
Německý systém je jako stvořený i pro Česko. Stačilo by ho opsat přes kopírák (Vřele doporučuji ho prostudovat) Umožňuje totiž přizpůsobit se na sníženou úhradu drahým fakultním nemocnicím, aniž by úplně nákladově rozvrátil hospodaření zdravotních pojišťoven kvůli překotnému nárůstu plateb levným nemocnicím okresního typu. Zatímco docent Heger ale německý předprogramovaný pořádek jenom „trochu po česku adaptoval“, docent Holcát ho s pomocí bulharské konstanty alias „koeficientu klasifikace“ staví na hlavu. On sice formálně pracuje se základní sazbou a relativními váhami, na rozdíl od Německa to však není základní sazba odvozená od celostátního průměru, ale od minima. Relativní váhy (ceny) sice nejsou zkorumpovány napřímo, ale sekundárně zcela dokonale. Jsou totiž upravovány podle stupně specializace oním koeficientem, jež dosahuje u vybraných výkonů hodnoty 3,9. Darebnost „českého řešení“ zvláště oceníte čtením grafu na straně 10 a textu na straně 34 dole. To pochopí i laik.
Jemné rozdíly mezi diagnózami
Další řádky jsou spíše pro fajnšmekry. Možná nedovedeme jemně odlišovat nákladové rozdíly mezi specializovanými diagnózami, ale řešitelné by to bylo jemnější diferenciací DRG u specializované péče (splitem) a precizní validací nákladových položek v rámci dialogu mezi plátci, poskytovateli a odbornými společnostmi. Tohle ovšem smrdí na dálku zcela účelovým pokusem o maximalizaci prospěchu na úkor ostatních poskytovatelů. Přiložené prezentaci by v Česku mělo rozumět řádově, doufám, pár set lidí, což by mělo stačit, aby ministerstvo zdravotnictví bylo v použití takhle hrubé metody typu „specializačního koeficientu“ zdrženlivé. Nejsme všichni úplní tupci a jsme čím dál citlivější na konflikt zájmu.
Nicméně stalo se. Zbývá vyslovit hypotézu: nejlépe „bulharizované“ speciality budou hojně zastoupeny v případovém mixu bývalého (a budoucího?) zaměstnavatele pana ministra v demisi, FN Motol. Suverénně největší nemocnice v Česku je tak důležitá a „zakulichovaná“, že k ní povede i speciálně protažené metro. Aspoň je vidět, jak si dovede subjekt ve veřejném vlastnictví z kapes daňových poplatníků hezky vyřešit nejen dopravní obslužnost, ale přes úhradovou vyhlášku včetně příloh i provozní cash-flow. Tudy prosím ne!
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Hledání funkčního sociálního státu
