Nejpravděpodobnějším soupeřem Hillary Clintonové v bitvě o Bílý dům bude Jeb Bush. Co od něho můžeme čekat?
Do e-mailové schránky Richarda Fulda přistál koncem dubna 2008 stručný e-mail: „Operace Project Verde nebyla úspěšná.“ Fuld, výkonný šéf investiční banky Lehman Brothers, v tu chvíli věděl, že je zle. Jeho 158 let starý ústav byl nominálně stále čtvrtou největší finanční institucí planety, ale insiderům bylo stále zjevnější, že pokud se něco nestane, masivní sázka na nesplácené hypotéky jej musí položit. Tím něčím mohla být jedině injekce v řádu miliard dolarů; nic jiného by už nezabralo. Fuld proto nešel za žádným kovaříčkem, nýbrž za jedním ze tří nejbohatších mužů planety, mexickým telekomunikačním magnátem Carlosem Slimem Helú.
Šéf Lehman Brothers si pro tu misi vybral člověka z nejpovolanějších: Johna Ellise „Jeba“ Bushe. Obratem ruky zaměstnal bratra George W. Bushe, tehdejšího prezidenta Spojených států, jako „poradce v oblasti realit“ a poslal jej s citlivým úkolem do Mexika.
Operace Project Verde, Zelený projekt, byla na světě. Když Slim Bushe na místě odmítl, přišli Fuldovi lidé okamžitě s dalším nápadem: když už pro nás Bush dělá, využijme toho. Jeb měl zavolat Georgeovi, aby přesvědčil britského premiéra Gordona Browna, aby povolil fúzi Lehman Brothers s některou z britských bank. Fuld však po konzultaci s Jebem od plánu upustil. Jeho ústavu tou dobou zbýval necelý půlrok existence.
Co se dělo dál, víme. Lehman Brothers vytvořila rekord v dějinách bankrotů; svět postihla finanční krize, jejíchž následků se zbavuje dodnes; Dick Fuld jen zázrakem unikl stíhání a od té doby pracoval na Wall Street pro několik menších finančnických firem. Naopak běžně není známo, že Jeb Bush zůstal na výplatní pásce banky Barclays, která Lehman Brothers z největší části převzala. Od té doby si cení jeho služeb na rovný milion dolarů ročně.
Vstupenka za sto tisíc Epizoda s Lehman Brothers je pro Jeba Bushe typická. Na jedné straně se dokáže pohybovat v riskantních vodách prvoligové politiky i byznysu a na straně druhé z nich umí bez poskvrnky vyplout, když něco dopadne špatně. Taková teflonová schopnost se mu bude dobře hodit: v lednu spustil přípravy na kampaň, která z něho má v listopadu příštího roku udělat prezidenta USA. Minulou středu, v den jeho 62. narozenin, oznámil tisk, že bude pořádat první setkání se sponzory z Wall Street. Ani tady se netroškaří: vstupenka stojí sto tisíc dolarů. Celkově si podle neoficiálních zdrojů Bush číslo tři stanovil cíl vybrat jen na primárky sto milionů dolarů.
Pokud republikánskou nominaci získá (viz grafika), půjde pravděpodobně proti Hillary Clintonové, kterou na cestě za nominací Demokratické strany nejspíš nemá co zastavit. Podle průzkumů by v takovém souboji měl více šancí než kterýkoli jiný republikán – i proto, že má pověst centristy, který se nebojí sporu s tvrdě konzervativním establishmentem, jenž drží pod krkem republikánské primárky. Z toho plyne pochopitelná otázka. Pokud by se Jeb Bush do Bílého domu skutečně dostal, bude se jeho vláda více podobat ideologicky rigidní vládě jeho bratra, nebo podstatně pragmatičtějšímu jednání administrativy jeho otce?
Neortodoxní konzervativec Odpovědi může napomoci pohled na Jebovo působení v úřadu floridského guvernéra (viz box). „Ačkoli jsem nesmlouvavým kritikem Bushovy politiky, uznávám, že je to čestný a pracovitý člověk, který chápe složitost vládnutí a dokáže dohlédnout důsledky toho, čeho se v exekutivním úřadě snaží dosáhnout,“ napsal pro list Tallahassee Democrat jeho prominentní protivník Dan Gelber. Z úst politického odpůrce to v dnešní Americe není málo. Ze srovnání s Georgem W., jenž trpěl „nezvídavostí nejhoršího kalibru“, tak Jeb nevychází špatně. Kromě toho, že nepůsobí „dojmem, jako by jeho mozek a jeho slovní projev fungovaly nezávisle na sobě“, jak o jeho bratrovi napsal renomovaný novinář Michael Kinsley (oba citáty patří jemu).
Stran ideologie je to komplikovanější.
V mnoha tradičních bodech sporu mezi konzervativní a liberální Amerikou vězí Jeb pevně v prvním táboře: je například pro omezení potratů na incest a znásilnění, podepisuje popravy, odmítá veškeré formy eutanazie a snižuje daně. Na druhé straně však například prosazuje takzvané společné jádro osnov základního školství, jehož cílem je – zjednodušeně řečeno – špatné školy raději postupně zlepšovat než je rušit (jak se děje podle federálního zákona, jejž prosadil jeho bratr). Společné jádro přitom leží pravověrným konzervativcům v žaludku. A školstvím to ani zdaleka nekončí. Jak napsal časopis Bloomberg Businessweek, „Jebovým skutečným hříchem je už název jeho politického výboru“ – Právo pozvednout se (Right to Rise) zní spíš jako od Franklina Delana Roosevelta než od ambiciózního republikána roku 2015. „Posledních osm let bylo prima pro ty nejbohatší, ale pro zbytek Ameriky to jsou ztracená léta,“ uvádí Right to Rise ve svém – českou terminologií řečeno – programovém prohlášení.
Příliš bohatý?
To však může Jebovi vygenerovat problém, o němž ještě před několika lety netušil. „Chci být velmi bohatý a rád vám sdělím, až toho dosáhnu,“ řekl novinářům napůl v žertu, když opouštěl guvernérský úřad. Od té doby ve velkém přijímá místa ve správních radách firem (jednu dobu seděl v šesti najednou, ačkoli dobrá praxe říká, že kvalitně lze funkce plnit jen ve třech takových funkcích současně). Kromě toho začal podnikat v oblasti private equity – a způsob, jímž záměrně komplikuje orientaci v činnosti firem, v nichž působí, je politicky přinejmenším riskantní.
Totéž platí o vztazích jeho firem s Čínou (viz box).
„Ačkoli už podniká sedm let,“ řekl časopisu New Republic Bushův poradce a osobní přítel Al Cardenas, „až v posledních dvou letech se skutečně rozjel.“ Bloomberg Businessweek v tom smyslu dokonce citoval anonymního finančníka z Wall Street, podle něhož „se Bush nechová jako někdo, kdo bere prezidentskou kandidaturu vážně“. Není například jisté, jestli by se Bush dokázal v případě volebního vítězství včas vyvázat ze smluv, jež uzavřel se svými investory – a pokud ano, za jakou cenu.
Mitt Romney před čtyřmi lety v souboji s Obamou pohořel právě proto, že vypadal příliš bohatý. Jeb Bush dosud vydělal jen zlomek Romneyho majetku – ale na cestě do Bílého domu bude potřebovat veškerý teflon, kolik ho bude umět pořídit.
Jak kdy rostla americká ekonomika
Čísla udávají průměrný roční nárůst HDP za vlády jednotlivých poválečných amerických prezidentů (v procentech).
Jeb Bush se nechal slyšet, že by jako prezident chtěl dosáhnout čtyřprocentního růstu ekonomiky.
Harry Truman (1949–53) 6,57
Dwight Eisenhower (1953–57) 2,72
Dwight Eisenhower (1957–61) 2,27
John F. Kennedy (1961–63) / Lyndon Johnson (1963–65) 5,74
Lyndon Johnson (1965–69) 4,95
Richard Nixon (1969–73) 3,57
Richard Nixon (1973–74) / Gerald Ford (1974–77) 1,97
Jimmy Carter (1977–81) 3,56
Ronald Reagan (1981–85) 3,12
Ronald Reagan (1985–89) 3,56
George H. W. Bush (1989–93) 2,05
Bill Clinton (1993–97) 3,53
Bill Clinton (1997–2001) 4,03
George W. Bush (2001–05) 2,78
George W. Bush (2005–09) 0,54
Barack Obama (2009–13) 2,06
Zdroj: Blinder and Watson
Jeb guvernérem
• ve funkci floridského guvernéra strávil John Ellis Bush jako dosud jediný republikán plná dvě funkční období (1999–2007) • zrušil 14 000 pracovních míst ve státní správě • prosadil daňové škrty v celkové hodnotě 19 miliard dolarů a snížil podíl veřejných peněz na HDP o 6,6 procenta • zajistil Floridě rating AAA • nezaměstnanost za jeho vlády klesla z 5,7 na 3,1 procenta • když odcházel z funkce, spokojeno s ním bylo 66 procent voličů • zrušil plánované státní investice za téměř dvě miliardy dolarů (včetně vysokorychlostní železnice, jež měla spojovat jih Floridy s vnitrozemím) • zasadil se o obnovení přírodního parku Everglades o rozloze půl milionu hektarů za osm miliard dolarů • zavedl investice zhruba jedné miliardy dolarů ročně do biotechnologického centra v Orlandu, kde každé pracovní místo Floridu přijde na cca milion dolarů • zavedl systém důsledného zkoušení a známkování v základních školách • podepsal jedenadvacet poprav • zveřejnil 250 000 pracovních e-mailových zpráv • do úřadu vstupoval s osobním majetkem v hodnotě cca dvou milionů dolarů; opouštěl jej s 1,3 milionu Zdroj: Bloomberg, Reuters, Tallahassee Democrat, politico.com, theatlantic.com, Bloomberg BusinessWeek
Jeb podnikatelem Korporátní angažmá vybraná členství v představenstvech firem: 2008–2014 Rayonier, sedmá největší dřevařská firma v USA 2007–2014 Tenet Health Care, provozovatel nemocnic, jenž profituje z Obamova zákonu o všeobecném zdravotním pojištění, jehož je Jeb Bush odpůrcem 2010–dosud CorMatrix, výrobce zdravotnického vybavení 2007–2011 Inno Vida, výrobce stavebních materiálů, jenž za jeho éry falšoval dokumenty a nakonec zkrachoval Kariéra na poli private equity Uvedené jsou některé z firem, jež Jeb Bush po odchodu z funkce floridského guvernéra sám zakládal. Britton Hill Holdings (2013) – firma, která zastřešuje všechny další uvedené; klíčové postavy jsou kromě Bushe Ross Rodrigues a David Savett, dříve obchodníci se zemním plynem u Credit Suisse, a Amar Bajpai, dříve bankéř z Lehman Brothers Britton Hill Partners (2008) Britton Hill Advisors (2012) fond BH Logistics (duben 2014, 26 milionů USD) – takřka jediným investorem je čínská HNA Group, jež provozuje leteckou společnost Hainan Airlines fond BH Global Aviation (Británie, listopad 2014) – de facto offshorový fond, 98 procent ze svých 61 milionů USD dostal od Oak Tree Investment, společnosti registrované ve státě Delaware, jež umožňuje firmám nezveřejňovat vlastnickou ani manažerskou strukturu Three B Partners (2013) – firma, jež se věnuje výzkumu automaticky řízených automobilů Zdroj: Bloomberg Businessweek, Forbes, hoovers.com, corporationwiki.com
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
