První český eurokomisař se dal na byznys a politika už mu nechybí. I když…
PAVEL TELIČKA (39) Společník poradenské a lobbistické firmy BXL Consulting. První český eurokomisař (od května do listopadu 2004). Usnesení Špidlovy vlády sice stanovilo, že bude v Evropské komisi pracovat až do roku 2009, záhy ho ale nahradil sám expremiér. Telička se narodil se ve Washingtonu, v dětství žil několik let v Argentině a Velké Británii. V 80. letech absolvoval pražskou právnickou fakultu. Studoval také v Sovětském svazu. V roce 1986 nastoupil na ministerstvo zahraničí, o tři roky vstoupil do KSČ. V 90. letech se zabýval integrací České republiky do Evropské unie. V letech 1998 a 1999 byl prvním náměstkem ministra zahraničí. V březnu 2004 ho průzkum agentury STEM označil za nejpopulárnějšího českého politika, kladně ho hodnotilo 66 procent lidí. V roce 1990 se oženil, má dvě děti, syna Jakuba a dceru Kateřinu. Momentálně žije v Bruselu.
EURO: Česko je právě rok členem Evropské unie. Jak si dle vašeho soudu vede? TELIČKA: Pro mě je těžké to komentovat. Řeknu-li cokoli kritického, bude to vnímáno tak, že jsem předpojatý. Druhá věc je, že už v orgánech unie nesedím, takže nemohu mít ryze objektivní obrázek. Ale musím říct alespoň toto: část – a ne malou – svého potenciálu jsme promrhali. Na relativně solidních základech, které jsme směli, jsme nedokázali postavit žádnou nadstavbu. A základy nám popraskaly. To se týká jak vnitropolitické situace, tak toho, jak si v unii počínáme. Nemůžeme prostě svůj přínos unii zužovat na zahraničně-politické otázky. Vytvářeli bychom dojem, že jsme nepochopili, o čem unie je.
EURO: Sledujete činnost vašeho nástupce Vladimíra Špidly? TELIČKA: Tomu se neubráníte. Už proto, že existují lidé, kteří cítí potřebu vám tu a tam zavolat a říct: hele, teď jsme s tím a s tím jednali a říkali jsme, kdybys tady býval byl… Ono je to hrozně milé. Ale hrozně nepotřebné. Už je to pryč. Takže názor na svého nástupce samozřejmě mám, ale vezmu si ho do hrobu. Nebo ho možná někdy vtělím do nějaké knížky, ale na to je čas.
EURO: Jak se vám vlastně žije mimo úřednické a politické struktury? TELIČKA: Zrovna včera jsme o tom bavili s jedním z mých společníků, s Petrem Ježkem (bývalý diplomat, zabýval se evropskou integrací - pozn.red.). Má podobný background jako já. A dospěli jsme k závěru, že dobře. Že jsme takhle hladkou transformaci ani nepředpokládali, a že nás naopak překvapilo, že nám ta minulá činnost vůbec nechybí a současná nám celkem nám vyhovuje.
EURO: Proč jste se o tom začali bavit? Kvůli nedávné politické krizi? TELIČKA: Částečně určitě, to se prostě nedá pominout. Jsme s Petrem Ježkem lidé, kteří prožili kus života v české exekutivě a jsme zároveň oba lidé s určitým politickým mozkem. Není a nemůže nám být jedno, co se v této zemi děje a jak to vyznívá navenek. A také jsme se bavili o svobodě, o tom, že svoboda v našem sektoru je nesrovnatelná s tím, co jsme měli předtím. Přesto, že jsme byli relativně autonomní a svobodní, protože jsme byli tým, který měl svou pozici.
EURO: Teď máte vlastní poradenskou a lobbistickou firmu. Pro koho pracujete, kdo jsou vaši klienti? TELIČKA: Původně jsme zastávali přístup, že by to měl být klient, kdo by řekl, jestli pro něj děláme, nebo ne. Nás ani nenapadlo, že by to mohlo být něco, co by vyvolávalo otázky na netransparentnost. Některé reakce nás ale přiměly znovu to téma otevřít. Nemáme nejmenší důvod o našich klientech nemluvit. Takže teď to postupně probíráme se všemi klienty, abychom si ujasnili, zda mají nějaké vážné důvody, proč by neměli být uvedeni na naší webové stránce.
EURO: Některé ale už můžete jmenovat, ne? TELIČKA: Třeba České aerolinie. Čerstvě je to skupina kubánského disentu.
EURO: Kubánského disentu v Česku? TELIČKA: Ne. Jde jak o kubánský disent, který je etablován přímo na Kubě, tak především ten exilový. Jsou to fyzické osoby, které se snaží – a my se jim s tím snažíme pomáhat – do jisté míry stmelovat různé proudy, různé frakce kubánského disentu a exilu.
EURO: Jakým způsobem jste se k nim dostali? TELIČKA: Obrátili se na nás. Pravděpodobně tam muselo být nějaké doporučení.
EURO: Sehrál nějakou roli proticastrovský postoj Česka v Evropské komisi? A názory exprezidenta Václava Havla? TELIČKA: Zřejmě ano. Další věcí je, že můj druhý společník Martin Klimpl, který má v Americe v Miami advokátní kancelář, pro ně dělá. Takže to byla synergie dvou komunikačních kanálů.
EURO: Co od vás Kubánci očekávají? TELIČKA: Pro ně bylo hlavně důležité lépe pochopit myšlení a fungování evropských institucí, to, kde jsou možné plochy spolupráce. Evropská unie bude i nadále rozvíjet svou politiku v dané oblasti a oni mají zájem, aby to šlo určitým směrem. Ale v první fázi jde hlavně o zprostředkovávání kontaktů a informací. Nedá se až tak hovořit o aktivním lobbingu. Naší výhodou je, že nemáme žádné zabarvení, že za sebou nemáme žádný konkrétní státní nebo národní zájem nebo zájem nějakých ekonomických subjektů.
EURO: A další klienti? TELIČKA: S dalším klientem jsme si ještě definitivně nevyjasnili, zda ho můžeme zveřejnit. Můžu říct, že to je velká západoevropská energetická společnost, která má své zájmy i ve střední a východní Evropě. Má je i ve Spojených státech a ve Velké Británii. Je to investor, který investoval miliardy euro v zahraničí. Jsme také ve finální fázi jednání o kontraktu s jednou významnou americkou společností, jejíž jméno rovněž neprozradím. Když to shrnu, máme klienty především z oblasti energetiky a dopravy. A v současné době jednáme se státními orgány jedné východoevropské země, která má ve vztahu k Evropské unii ambice. Už jsem jednal s místopředsedou jejich vlády, má o naše služby značný zájem. Teď hledají způsob financování. To bude první a asi jediný případ, kdy bychom pracovali pro nějakou vládu.
EURO: Jaký by byl váš úkol? TELIČKA: Poskytnout určité zrcadlo, jak tento stát vnímá Evropská komise. A pak to bude o aktivním lobbingu v jejich prospěch. A o vzdělávání jejich lidí. Žádná jednorázová akce, ale dlouhodobá spolupráce.
EURO: Co kdyby se na vás obrátila česká vláda, i tu byste odmítli? TELIČKA: Záleželo by na tom, kdy by to bylo. Stále se snažíme vyvarovat toho chodit do věcí, kdy bychom zastupovali vládu nebo ministerstvo. Protože pak bychom byli placeni z veřejných prostředků, ze kterých byla dvojice Telička – Ježek donedávna placena. Takže to považuji za vysoce nepravděpodobné. Čím déle vydržíme mimo, tím lépe. Záleželo by ale asi i na té kauze. Kdybychom měli pocit, že vláda je v právu, že někdo hraje nekalou hru, tak možná. Možná bychom poskytli nějaké poradenství na nekomerční bázi a pak řekli: ale od této chvíle si někoho najměte.
EURO: A co kauzu proti české vládě, tu byste vzali? TELIČKA: Mohou být v budoucnosti případy, že budeme zastupovat český nebo zahraniční hospodářský subjekt, který se dostane do jistého sporu s českými státními orgány. To by rozhodně nebyl důvod, proč bychom řekli ne. Ale nechceme se dostat do pozice, aby to bylo záměrně interpretováno jinak. Když by se psalo: zhrzený Telička se chce pomstít. Ne. Udělali jsme to zatím jednou jedinkrát, v případě firmy Media Flow, která se zabývá direct mailem. A já tvrdím, že to bylo jak v zájmu té firmy, tak v zájmu státu. Protože kdyby to dopadlo jinak, tak by stát opravdu měl ve vztahu k Evropské komisi nemalé problémy. Společnost Media Flow byla z mého pohledu v právu.
EURO: Jak získáváte nové klienty? Čekáte, až přijdou sami, nebo je aktivně vyhledáváte? TELIČKA: Že bychom dělali nějaký cílevědomý a cílený marketing, to ne. Ale je pravda, že když jsme začínali, tak jsem přijel na týden do Česka a absolvoval jsem tak deset schůzek. Prostě jsem potřeboval vědět, zda bude poptávka. Jednoho klienta jsem vlastně tenkrát kontaktoval sám, právě firmu Media Flow. Potom jsme postupovali tak, že když jsme vycítili, že jde o subjekt, který může mít o naše služby zájem, protože se dostává do určité situace, tak jsme ho oslovili. Ovšem od počátku převažují ti, kteří si nás našli sami. Dnes už žádný aktivní marketing nevyvíjíme. Dokonce se dostáváme do situace, kdy budeme muset posílit kapacitu firmy, abychom to zvládli.
EURO: Obracejí se na vás spíše firmy, které už jsou v nějaké krizové situaci, nebo je více těch, jež vás vyhledají ještě než se něco stane, preventivně? TELIČKA: České firmy stále nemají takové povědomí jako firmy západní a nedokážou vidět za dva tři rohy, co může přijít. A síla naší firmy není v právních analýzách, na to jsou tady jiné společnosti. My víme, kam to půjde dál.
EURO: Takže vy si vybíráte firmy, o kterých předpokládáte, že se dostanou do sporu například s Evropskou komisí, a řeknete jim, co hrozí? TELIČKA: Můžeme to udělat, udělali jsme to, ale dnes už jsme v trošku jiné situaci. Není to potřeba. Navíc jsme nikdy neříkali, že budeme nějakou velkovýrobnou. Zakládali jsme si na tom, že chceme dělat butikové poradenství, ne mít co nejvíce klientů. Chceme být pro klienta zajímaví tím, že jsme schopni poskytnout něco, co jiní nedokáží. Díky tomu, že jsme byli uvnitř evropských institucí, že jsme prošli určitými funkcemi, že máme určité kontakty. Chceme poskytovat nadstandard a firem se vždy ptáme, zda nadstandard opravdu potřebují. Když ne, tak je klidně pošleme za někým jiným. Nechci působit dojmem, že jsme v situaci, kdy si klienty vybíráme, ale už se nám párkrát stalo, že jsme řekli ne. Teď už většina našich klientů patří do kategorie, že nejsou v krizové situaci, ale potřebují vědět, jaký bude vývoj.
EURO: V Česku zatím není nikdo, kdo by se dokázal postavit Václavu Klausovi v jeho boji proti evropské ústavě. Netroufl byste si na to vy? TELIČKA: Nevím, jestli se to bere za správný konec. Někomu se postavit… Je pravda, že je to debata, kdy jedna strana je podstatně hlasitější a druhá téměř mlčí. Otázkou zůstává, jestli je to dáno třeba jen krizovou situací nebo je to tím, že Václav Klaus nemá partnera nebo oponenta.
EURO: Nemáte spíše dojem, že Klaus to dělá zcela záměrně? Cíleně používá jiné prostředky, vyvolává emoce… TELIČKA: K tomu se chci dostat. Nemělo by to být o tom postavit se jemu, ale spíše se postavit tomu, co říká. Ale nejen to: když se postavíte někomu nebo něčemu, tak tím vlastně uznáváte, že tady je někdo, kdo určuje linii. Dostáváte se do defenzívy. To ne. Myslím, že by tu naopak měl být prostor pro svou vlastní linii. Václav Klaus přišel před časem s desaterem. Čekal jsem den, dva, nikdo na to nereagoval. Nikdo z vlády, nikdo z ministerstva zahraničí. Takže jsem zavolal do MF Dnes a napsal reakci. Argumentoval jsem, nevnímal jsem to tak, že se stavím Klausovi. Já necítím potřebu se mu stavět. Teď jsem s ním o tom hovořil. Bavili jsme se i o debatě o ústavní smlouvě. Přišel jsem za ním s tím, abych mu řekl, že to sjelo z dráhy.
EURO: Počkejte, kdy jste s ním mluvil? TELIČKA: Dnes (v pondělí 2. května - pozn.red.).
EURO: On si vás pozval? TELIČKA: Napsal jsem mu dopis, že kdyby měl zájem o některých věcech diskutovat, tak že budu za čtrnáct dní v Praze. Krátce na to přišla odpověď, pozvání na Hrad.
EURO: To jste to asi napsal hodně diplomaticky, když neměl pocit, že ho chcete poučovat… TELIČKA: Upřímně řečeno, napsal jsem ho asertivně. Já ho ani poučovat nechtěl, vůbec ne, to nemá smysl. Měl to být rozhovor mezi čtyřma očima, tak proč ho poučovat.
EURO: Václav Klaus rád mluví o tom, že Evropská unie funguje jen díky obrovskému počtu úředníků-parazitů, kteří se vyhýbají demokratické kontrole v národních státech. Vás už za takového parazita nebere? TELIČKA: To se raději zeptejte jeho.
EURO: Co jste si od té schůzky vlastně sliboval? TELIČKA: Chtěl jsem mu říct, jak vnímám současnou diskusi. Že by bylo dobré jí vrátit do konstruktivnější polohy. Informačně hodnotnější pro veřejnost.
EURO: Ale nemáte dojem, že Klausův záměr byl dostat tu debatu právě do současné polohy?
TELIČKA: V tomto hodnocení bychom se možná shodli. Ale já jsem mu zároveň řekl, že celá debata i jeho role v ní se démonizuje. Byl jsem zvědavý, jestli o tom bude chtít diskutovat. Byl v tomto směru velmi responsivní. Přišel jsem za ním s nějakým nápadem, jak to udělat a předběžně jsme se dohodli, že by to možná byla cesta. Dohodli jsme se, že mu do týdne pošlu konkrétnější představu. Zatím o tom záměrně nechci mluvit. Když to řekne on, tak budiž.
Václav Klaus je silná osobnost. Je to člověk, který se v tom angažuje a angažovat bude. Já jsem za ním nešel s tím, abychom se na všem shodli nebo abych ho nějak zpacifikoval. Tenhle problém já nemám.
Navíc si myslím, že diskuse nemá být primárně o boji. Česká politika je velmi osobní, založená na vzájemných antipatiích, nikdo tady není schopný věcně diskutovat. A lidi to už začíná otravovat. Když si projdete novinové články za poslední dny, tak je jasné, že to nikam nevede. Takže navrhuji: pojďme to vrátit tam, kde to někam povede.
EURO: Kam by to mělo vést? TELIČKA: Myslím, že nemá smysl diskutovat o ústavní smlouvě jako o celku. Skutečně nemá. Nějaké akce, brožurky, scénáře, reklamní šoty, to prostě nejde. Tvrdím, že ústavní smlouva ovlivňuje českého občana pouze nepřímo. Je tady ale několik témat, které lidi naopak zajímají. Třeba co se změní, co nastane. Pojďme tato témata uchopit. Ta srozumitelná, nastolená, možná už zprofanovaná témata. Ale pojďme se o nich bavit, diskutovat. Zcela postrádám politickou diskusi. Jak může politik říci do médií, že „to měl připravené, ale že to musel předat na úřad vlády“… To mi říká politik!? Proč nereagoval on (šlo o ministra zahraničí Cyrila Svobodu - pozn.red.)!? Napsat článek, to je otázka dvou hodin. Václav Klaus je velmi inteligentní, schopný politik, má svou představu, ale to přece ještě neznamená, že se o to nemůže pokoušet ještě někdo jiný. A potom je tady eventuálně prostor i pro tu informační kampaň. Jestli ji vláda chce mít neutrální nebo přesvědčovací, mně to je jedno.
EURO: Vládní kampaň ale zřejmě bude pouze o ústavě. Už proto, že bude stát 200 milionů a úředníci to budou muset nějak odůvodnit. I když snad i oni vědí, že témata by mohla být daleko účinnější. TELIČKA: Já bych měl politickou odvahu a řekl, že to prostě nemá smysl, že to nejde.
